Živý rozhovor s I.M.Danilovem -187. - 198. stránka

Ke stažení:
Text pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST v redakci Anastasie Novych

Živá beseda s I. M. Danilovem – strany (187-198)

Živá beseda VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU (textová verze pod redakcí A. Novych)

11:13:30 - 11:56:12

T: A lidé, kteří nastoupí na cestu opravdové služby?

IM:A lidé, kteří nastoupí na cestu opravdové služby, nikdy nepoužívají tyto síly pro sebe. K čemu by to potřebovali pro sebe? Pokud potřebují chléb, půjdou a vydělají si na chléb. Potřebují oblečení – vydělají si na oblečení. V trojrozměrnosti je naše tělo tentýž stroj, který musí pracovat a obsluhovat sám sebe. Oni zde prostě slouží určenou dobu ve prospěch Duchovního Světa. Ale vždy, vše dělají jen pro Duchovní Svět, a ne pro sebe. A pro sebe osobně, v trojrozměrném světě, pracují a vydělávají jako obyčejní lidé. Neusilují o přebytek, o nějakou nestřídmost. Vždyť vy to znáte, že? Není to tak dávno, co jsi chtěl hodně, ale pak to prostě ztrácí smysl. Skutečně to ztrácí smysl.

Ž: No, ano, mění se způsob života, mění se i to, co bylo dříve cenné. Hledal jsi prostě nějaký smysl ve vnějších okolnostech. Teď už však chápeš, že tehdy byl tvůj život jen prázdnou existencí v labyrintu systému.

IM: Samozřejmě.

Ž: Když už však začala praxe, začala zodpovědná vnitřní práce na sobě, když jsem se dotkla Duchovního Světa, který odkryl Skutečnost, vnímání hlubokými pocity, Život v plnosti duchovní Lásky… A kdy opravdu…

IM: Když se život stal Životem, všechno mrtvé a dočasné se stává nezajímavým a nesmyslným. Aby to však mohli pochopit lidé, musí po tom především toužit. Skutečně toužit.

Ž: Ano, skutečná touha a skutečná volba. Nakonec přišlo hlavní pochopení, že Bůh je skutečnou realitou a Svět jeho Lásky je nekonečný.

IM: Ano. Mám jeden jednoduchý příklad. Řeknu to takto - lidé, kteří se zabývají "službou" pod rouškou něčeho božského a ve skutečnosti však slouží ďáblu (svým přáním, svému vědomí) – oni slouží mnoha lidem, které považují za autority. To znamená, že pro ně existují autority. Avšak duchovně svobodní lidé, kteří získávají Život, pro ně existuje pouze jediná autorita - Duchovní Svět, Bůh. A vše ostatní to je…

Ž:… ono prostě neexistuje…

IM:… nebo jen dočasně. A vše, co je dočasné, tak je dočasné. Vše pomíjí, kromě Duchovního Světa. Bůh je věčný.

_____________

VIDEOTEXT

Vše pomíjí, kromě Duchovního Světa. Bůh je věčný.

_____________

IM: Duchovní Svět – ten je vždy Skutečný. Jiný ani nemůže být. Všechno, co vychází z Duchovního Světa, je vždy pravdivé, to je jednoznačné. Ale tato Pravda je v trojrozměrnosti a trojrozměrnost – to je svět iluzí. Díky tomu, že se odráží, že se zrcadlí, se to vždy zkresluje.

T: Ano, kvůli iluzím, a tomuto zakřivení vědomí s úpravami od systému. Názorným příkladem je, už jsme o tom mluvili, že každý, kdo slouží svému vědomí, bere znalosti o Pravé Cestě, vypráví o nich, jenže přitom podle uvážení svého vědomí rozmisťuje čárky ve svém vlastním pořadí. A tak ti, kteří ho poslouchají, vzplanou, protože cítí, že jsou v tom znalosti, ale pak, aniž by si toho všimli, se vydají špatným směrem.

A celkově, když studuješ systém, žasneš, jak ten vše mění, jak nahrazuje, jak v agresivní formě vnucuje člověku, aby obhajoval nějaké šablonovité zápletky od vědomí, řekněme, takové mystické ateistické vnímání samotného systému.

IM:Je to ukázkový moment toho, jak funguje systém. Tedy ďábel od svého adepta vždy požaduje, aby potrestal člověka odlišného názoru, urazil ho, hanil ho, zabil, odstranil a vždy vybízí lidi trestat za nespravedlnost. Avšak duchovně svobodný člověk, když vidí, že člověk zbloudil, může ho jen uvnitř politovat…

T: Soucítit…

IM: … soucítit, ano, politovat za nesprávně zvolenou cestu, a to je vše. Proč trestat někoho, kdo se sám potrestal mnohem hůř, než ho můžeš potrestat ty? Co může být horší, než stav subosobnosti? Co může být bolestivější? Na tomto světě, ať je člověk jakkoliv mučen, jednou to pomine. No, rok, dva, pět - jak dlouho bys ho mučil, to vše pomine, vše skončí. Avšak století utrpení – to je vážnější. Proto je samozřejmě škoda – škoda ztracených možností, promarněné šance. Je to ale volba. A je to spravedlivé. Člověk sám rozhoduje koho poslouchat, co dělat, jak jednat. On však uvnitř chápe a ví, že to není správné – v tom je ten smysl! Copak Osobnost nevidí, že jsou před ní herci? Vidí. Copak necítí, že pod rouškou pravdivých slov ji právě zotročují? Cítí.

T: Ano, a tady by si měl člověk položit otázku: "Pro koho realizuji tento program a proč to dělám, jestliže si přitom sám vytvářím problém?" No, je to jen přání od vědomí – je to touha po moci, touha být jako všichni, opět platí - dominovat nad někým, něco znamenat v tomto světě…

IM: Všimněte si - v tomto světě něco znamenat. Vraťme se opět k člověku, který získal duchovní svobodu - má touhu něco znamenat v tomto světě?

T: Právě naopak, je lepší být neviditelný pro systém, ale být viditelný z Duchovní strany pro Duchovní Svět.

IM: Správně… To znamená, jen když se to týká služby.

Ž: No, ano.

T: Osobnost cítí, jak se zachovat správně. No a systém logicky odůvodňuje, proč to správné není. Systém je lhář. A jen ve svém nitru můžeš rozlišit Pravdu od Lži, pouze na úrovni hlubokého pocitového vnímání.

IM: Představ si, cesta tři kroky dlouhá - a dveře do ráje. Ale tato cesta je pokryta trny. Musíš ji projít pozemskýma nohama. A ty máš dostatek síly, abys udělal tři kroky, dále už nohy nepotřebuješ. Člověk však šetříc nohy utrácí celý svůj život na to, aby nemusel dělat tyto tři kroky, obchází přes daleké, daleké hory a pokouší se vejít z druhé strany. Ale problém je, že tato cesta je tak dlouhá, že ani čtvrtinu neprojdeš za celý život. Proč? Je nám líto nohou. Jsou přece pozemské, jakože jsou tvoje. Dokud je člověk vnímá jako vlastní nohy, bude je litovat. Jestliže si člověk uvědomí, že jsou jako kola u auta a dříve nebo později budou opotřebovány, tak vždy udělá tyto tři kroky. Když člověk cítí Duchovní Svět, není možné ho oklamat. Pak mu žádný lhář nenavypráví pohádky, no, i kdyby navyprávěl, neuvěří v ně.

T: Igore Michajloviči, bylo by ještě dobré osvětlit následující otázku: existuje nějaký rozdíl mezi intuitivním vnímáním světa a hlubokými pocity? "Intuitivním vnímáním" se rozumí to, čemu lidé říkají - "podvědomé".

IM: Je to zajímavá otázka. Proč? Protože lidé to často pletou. Rozdíl je obrovský. Intuitivní vnímání světa obvykle probíhá na úrovni prvotního vědomí. A nejčastěji to probíhá… může to opravdu probíhat i s časovým posunem, i s větším chápáním, jsou to však nápovědy od systému. Ale když člověk vnímá z pozice Osobnosti, to znamená hlubokými pocity, tak vnímá celostní obraz. Nevnímá ho fragmentárně, jako na úrovni intuitivního vnímání.

Třeba člověk jde a chápe, že teď, právě za tamtím rohem, se setká s člověkem, kterého dlouho neviděl – a to se skutečně stane. Mnoho lidí se setkává s tímto jevem a je těžké ho vysvětlit, jedině s pomocí nějaké intuice, nějaké magie či předvídání, nebo ještě něčeho. A je to magie, která ve skutečnosti pochází od systému. To znamená, že systém někdy podsouvá lidem takové, řekněme, magické projevy, aby si člověk myslel, že ovládá nějakou magickou sílu a utrácel svou životní energii na rozvíjení těchto schopností v sobě, nebo jednodušeji řečeno na to, aby si hlouběji vykopal hrob.

Ale když je člověk prostřednictvím hlubokých pocitů v kontaktu s Duchovním Světem, a sebe si uvědomuje jako Osobnost svobodnou od vědomí, a v daný okamžik k němu přichází pochopení, že teď za rohem potká člověka, tak za prvé - bude dobře a celistvě chápat, co je to za člověka, proč a na co ho systém poslal. Někteří mohou parírovat: "Proč zrovna systém? A proč by ho například nemohl poslat Duchovní svět?" Zde těm, kteří hledají odpovědi s pomocí vědomí, na tuto otázku odpovím takto – jsou-li to dva lidé s rozvinutou Osobností, se zralou Osobností, která se, mluvíc v lidském jazyce, pomocí hlubokých pocitů neustále nachází v kontaktu s Duchovním Světem, tak oni o tom budou vědět už dlouho dopředu. Už to nebude novinka, že se tam za rohem potkají, protože oni se přece kontaktují navzájem.

To jen v tomto světě je všechno rozděleno, znovu to opakuji. A náhodné setkání, o němž ti údajně napovědělo „tvé podvědomí“ (opět v uvozovkách –„tvé podvědomí“), že „tam potkáš“, vypadá magicky. Avšak z pozice rozvinuté Osobnosti… A rozvinutá Osobnost – to je Osobnost, která je v neustálém kontaktu s Duchovním Světem, to jest, když člověk již Žije, když ještě během života těla, nacházejíc se v těle, je již nesmrtelná bytost, nebo ten koho v náboženství nazývají Andělem. No, v různých náboženstvích nazývají různě. Toto chápání je nám blíž v současném světě - chápání toho, co je to Anděl. Když je člověk již Andělem, nacházejíc se v tomto světě, tak nepotřebuje magii, aby věděl, kde se nachází druhý Anděl. Myslím, že tak to bude jasnější. Protože zde je všechno rozděleno a Tam je všechno propojeno.

_____________

VIDEOTEXT

Rozvinutá Osobnost – to je Osobnost,

která se nachází v neustálém kontaktu s Duchovním Světem

_____________

T: Ale jsou i lidé, kteří mají spontánní extrasenzorické schopnosti. Často však nemají znalosti a pochopení, na co skutečně utrácejí své síly a do čeho vkládají pozornost. Protože jim vědomí zpravidla zužuje bod vnímání do zóny jejich osobního lokálního konfliktu v trojrozměrnosti.

IM: Opět se dotýkáme tématu magie nebo toho, čemu říkají extrasenzorika (jakkoli bychom tomu říkali, magie zůstane magií – je to použití duchovních sil pro ovlivňování hmotného světa). Existují opravdu lidé, u nichž se extrasenzorické schopnosti otevírají spontánně a oni je častokrát začínají prostě využívat. Někteří dokonce ani nic pro sebe nechtějí, oni jakoby pomáhají lidem. Avšak použití magických sil v materiálním světě ne pro službu Duchovnímu Světu, vždy končí stejným způsobem. Je třeba to vědět a chápat.

Vždyť jakýkoliv člověk, který má dokonce tento dar..., a mnoho lidí si tím prošlo, víme to z historie, oni tyto síly nepoužívali. Ovládali je, ale nepoužívali je, chápaje, k čemu to vede - je to zasahování do trojrozměrnosti.

A mnozí touží… Systém vždy podněcuje lidi na cestu magie, opět, tajného působení, síly no a všeho ostatního, všech těchto pozemských tužeb. Lidé, které samotný systém pobízí k ovládání magie, slouží svému vědomí. To je právě cesta lží. Vždyť jakýkoli projev magie v trojrozměrnosti není nic jiného, než intenzivní, vnucující projev iluze.

T: No, ano, magie je jako past pro pozornost, jako past na myši se sýrem zdarma.

IM: Naprosto správně. Proč to systém vše odhaluje a proč to vše dovoluje? Pouze proto, aby v tobě vyvolal jakékoliv emoce, pocit pýchy nebo hněv na člověka, který tě teď posuzuje a podobně. Ale když tomu nepodlehneš, tak to všechno projde okolo, a ty dobře pochopíš, že to je jen vědomí. Když to chápeš a víš, ani se ti tomu nechce věnovat pozornost.

T: Ano, provokace vědomí začínají v podstatě z přání vyvolaného emocionálním vzestupem, obvykle na základě pýchy, jen co se svou pozorností za něco zachytíš, což znamená – vybrat bod, k němuž se přiloží konání.

IM: Když jsi připravena otevřít se pro vědomí, pro systém – systém tě napadne, jinak ani být nemůže. On vždy činí určitý nátlak. Jakmile ses oslabil, tak tam, kde ses oslabil, tudy se to vtlačilo. Vědomí, které je součástí celého systému, právě začíná v tobě jednohlasně přitakávat, to znamená - vyvolávat v tobě odvetnou emoční reakci, abys přenesl sílu pozornosti a utratil ji na to prázdné a dočasné. A takto se i opouští cesta vedoucí k Duchovnímu Světu.

T: Proč se pokaždé najdou lidé, kteří se tak snaží ovládat magii? Nehledě na skutečnost, že v lidské společnosti, z generace na generaci, tak či onak, přes to nebo jiné náboženství se předávaly informace o nebezpečí, o zhoubnosti magie. Samozřejmě je vidět, jak se systém snaží časem vymazat prapůvodní znalosti a lidé už ve své většině nechápou, proč se to nesmí dělat. Ale celkově si alespoň pamatují varování jejich dědů a otců.

IM: Touha lidí po magii, leží hluboko ve vědomí, v samotném systému. Systém se vždy snaží poznat více, než čím disponuje. Proto jedna z etap, dokonce bych to nenazval etapou, ale Strážce, přes kterého lidé procházejí (ne všichni, ale většina) na duchovní cestě - to jsou právě tyto paranormální schopnosti, kterých si člověk nečekaně v sobě začne všímat. Co dělají mnozí? Začínají je používat. Zaujme je to. A co se děje? Namísto toho, aby udělali tři kroky ke dveřím, otevřeným do Duchovního Světa, odcházejí daleko, daleko na opačnou stranu.

Ž: Ano, a když máš tuto osobní zkušenost, řekla bych, že to není nejpříjemnější zkušenost – střetnutí s tímto Strážcem, tak chápeš nakolik je všechno, co teď říkáte, důležité, nakolik je to významné a pravdivé. A že se v tom skrývá mnohem víc, než slyšíš. Tento Strážce, tato prvotní etapa procházení tímto jevem, začátek spontánního projevu magických schopností – ty ho nejen cítíš. Je to… když jdeš, vidíš a rozumíš tomu, co lidé kolem tebe chtějí, o čem mluví a zároveň o čem přemýšlejí – veškerou špínu a absurditu tohoto a vidíš i to, co udělají v příštím okamžiku. Cítíš, že jim to vnucuje vědomí a i to, co se v tomto okamžiku děje s jejich Osobností. Vždyť Osobnost těchto lidí je přece jako dítě, zatlačené do kouta, kterému prostě promítají film a ono věří této lži systému.

Je to nepohodlné, je to nepříjemné. A první věc, kterou cítíš v sobě, když se tyto schopnosti otevřou, je odmítnutí a neochota vůbec poslouchat vědomí, protože chápeš, že to je nějaká iluze a nesmysl, které se šablonovitě vnucují pro manipulaci. A chápeš, že když mnozí lidé touží po magii, ve skutečnosti vůbec nechápou, po čem touží, čemu se upsali a jak strašný rozsudek si sami vynesli.

Je to nepříjemné, je to špína, kterou bys raději ani neviděl a raději ani neměl takovou zkušenost. Protože pokud soustředíš na to svou pozornost, okamžitě pocítíš, jak se na tebe začne zvyšovat tlak systému a systém tě okamžitě začne zavalovat. Je to jako tlačící informační masa, přetížená jako… je přetížena prázdnotou. A tento stav je až nesnesitelný, jaksi nepříjemně pálí...

IM: Toto lze porovnat s písečnou bouří. Kdo byl v pouštích během písečné bouře, ten to pochopí. Podle asociací je to analogické, kdy nejde ani dýchat, pálí to, je to nepříjemné a vůbec, chce se ti někam schovat. Lidé procházejí těmito stavy, no a co je dobrého v těchto schopnostech, opravdu?

Ž: Nic. Prostě se to cítí jako mrtvé a… zavání to smrtí…

IM: Naprosto správně. Ale znovu, pokud se podíváme do hloubky na tuto otázku, je jasné, že někteří lidé, nacházející se ve Službě, ovládají určité síly, které jim umožňují toto vměšování. Ale copak oni to dělají sami? Ne. Duchem Svatým konají. I když mnoho extrasenzoriků říká, že "podle vůle Boží, Duchem Svatým…“ Ale ve skutečnosti, opak je pravdou. Tedy oni tyto síly zrcadlí, používají je pro mrtvé, pro elementární potřeby.

Může-li však duchovně svobodný člověk používat tyto síly ve svůj vlastní prospěch nebo v zájmu jiné osoby? To nemůže. Zástupci Duchovního Světa mohou zasáhnout, oni však zasahují nikoli podle své vůle. Právě to je vůle Toho, Kdo to realizuje skrze ně. Duchovně svobodný člověk nikdy nebude používat tyto síly osobně pro sebe, ani pro jiného člověka, ani pro svou organizaci, ani pro nic jiného. Ne. To se může týkat pouze Duchovního Světa, Jeho zájmů v tomto světě, nic víc.

Je zde velmi tenká hranice: vědomí lidem bude říkat, že vlastně ne pro sebe se snažíš ovládnout extrasenzorické schopnosti nebo využít je, ale snažíš se pro Duchovní Svět a podobně. A co je ti nabízeno udělat? Vždycky se přece nabízí: ovlivnit určitou osobu, ovlivnit určitou situaci. Za jakým účelem? Co zlepšit? A vždy všechno směřuje k materiálnímu bodu. A všechno, co směřuje k materiálnímu bodu – na zájmy jakékoliv Osobnosti, ať už na sebe, či na svého autoritativního učitele, nebo na nějakou organizaci, na něco jiného – to není nic jiného než magie.

Když však tyto síly používají ti, kteří slouží Duchovnímu Světu, tak je používají pouze pro globální účely, nic víc. Nejsou v tom zájmy žádných osob, žádných organizací, ani nic jiného. To znamená, že rozdíl je obrovský. To se týká zájmů Duchovního Světa. Jedná se o velmi vzácné jevy, ale ony jsou.

T: Mnoho lidí ani nerozumí, co to jsou globální cíle. Pro mnohé to znamená nanejvýš zastavit válku v trojrozměrnosti. A mnozí sní, nebo spíše jejich vědomí jim vytváří obrazy sebe jako hrdiny a předhodí myšlenku, že „kdybych měl takovou magickou moc, tak bych to udělal“. Znovu platí – je to šablonovité myšlení, jež člověk jednoduše zkopíroval z filmotéky společnosti, z televize, načerpal z médií.

IM: Pro zastavení války se mohou použít nástroje trojrozměrnosti. Řekněme, že k ovlivnění volby jiných lidí v té či oné otázce se nepoužívá síla. Existuje svoboda volby, včetně toho, co se týká války nebo něčeho jiného. Máte jazyk, tak tedy mluvte, komunikujte. Vše je jednoduché. Bohové nezačínají války – ale lidé a lidé by je měli ukončit.

A když jde o otázku mnohem globálnější - otázky, které se týkají přežití celého lidstva, zde právě mohou být neurčité zásahy zvenčí, řekněme to tak, od Duchovního Světa. To se však týká pouze všeho lidstva jako celku a jeho další existence, ale v žádném případě se to netýká menších věcí. Ačkoli vědomí, i tady může vyprávět: „Vždyť sedíš v meditaci a snažíš se tak ovlivnit svět, aby se oni stali lepšími“. Ty sám se staň lepším, svobodnějším, protože začít je nutné především u sebe. Když se ty sám staneš takovým, jakým chceš, aby byli všichni ostatní lidé, pak i je tomu budeš učit.

T: Ano, je třeba pracovat na sobě.

IM: Samozřejmě, že nad sebou, nad sousedem nemá smysl. Nebude to mít význam. Soused se může i osvobodit, ale tobě to nijak nepomůže.

_____________

VIDEOTEXT

Je třeba pracovat na sobě.

_____________

T: Ano, v našem trojrozměrném životě považujeme za důležité všelicos: nějaké úspěchy, tužby. Ale to všechno – v trojrozměrnosti. Jednoduše plýtváme (síly) na iluzi, na pomíjivé. Copak je to pro nás důležité? Není. To je důležité pro vědomí. Ale vědomí - to nejsme my. Nám se jen zdá, že vědomí to jsme my. A v tom je podstata. Právě v tom je magie od vědomí, kdy vědomí zaměňuje chápání v samém základu. Je to jako v hypnóze: tu jsi obyčejný člověk a tady už slavný zpěvák. Takže magie od vědomí - to jsou nerealizované v trojrozměrnosti přání z pýchy, je to touha být významný, dosažení velikášství v trojrozměrnosti. Jsou to jen touhy vědomí. A kde jsi ty, jako Člověk? Koneckonců každá Osobnost je veliká od prvopočátku, protože je potenciálně živá.

IM: Ano, proto Znalosti jsou vždy jednoduché. Pravdivé, čisté Znalosti jsou vždy jednoduché. Jsou přístupné, jsou otevřené, ale vědomí je vnímá s nelibostí. Proč? Protože ho lekají. A vědomí začíná dělat všechno, aby je člověk zapomněl. Nejednou jsme to říkali, že po obdržení určité duchovní zkušenosti, uběhne den nebo dva a člověk zapomene to, co pochopil. Proč se to děje? Vědomí, jako Strážce, dělá vše pro to, aby si zachovalo svou moc nad Osobností. V tom je smysl. A vždy drobí a komplikuje.

T: Ano, vědomí velmi silně zastírá pravé Duchovní Znalosti. Koneckonců ve skutečnosti ony v tobě odhalují systém, jednoduše strhávají masku, odkrývají její pravou podstatu. Samozřejmě, že pro samotný systém to není výhodné: ztratit kontrolu nad lidmi, které vykořisťoval po mnoho let, které vychovával ve spárech svých šablon, systémových „ohrad“ pro chytání pozornosti, na háčky emocionálních stavů a výmyslů z rozumu.

Ž: Ano, vědomí okamžitě zastírá duchovní znalosti, nepamatuje si… pokud mu to samozřejmě, důrazně nepřipomeneme.

T: Ano, ale nějaký nesmysl, nějaký úryvek z filmu, který jsi viděl před deseti lety, nebo příběh z mýdlové opery, při níž jsi spousty hodin naprázdno proseděl před televizí pohoupávaje se na háčku systémových intrik – tak tady prosím, herci okamžitě reprodukují ve tvé hlavě vše v jasných barvách emocí a intimních detailů. A proč? Pro systém je výhodné držet tě na řetězu obrazů trojrozměrnosti, čímž tě nutí vkládat sílu tvé pozornosti v jeho vyživení. A hlavní je, že ty sis to sám vybral.

Ž: Ano, a to je zajímavé srovnání, protože lidé sledují seriály od systému po mnoho hodin a někdy dokonce po celá léta. Hodinami vedou nesmyslné rozhovory po telefonu, ztrácí spoustu času na urovnání vztahů, kdo nad kým dominuje, celé dny mluví v myšlenkách s druhými lidmi, něco jim dokazují… To znamená - kolik času utrácí na to, aby se stali mrtvými? A kolik času utrácí na to, aby se stali Živými?

Je zajímavé, že tento jedinečný pořad už nějakou tu hodinu trvá. Ale až do konce ho zhlédnou jen ti lidé, kteří jsou skutečně neochvějní ve svém rozhodnutí stát se Živými… A takoví lidé nejenže se ho dodívají až do konce, ale oni se k němu budou opakovaně vracet. A při každém novém „závitu“ budou růst v praxi ve své vnitřní uvědomělosti, ve vnímání hlubokými pocity a jejich Duch se bude upevňovat a stávat se silnější.

IM: Naprosto správně. Člověk jde duchovní cestou rozvoje, něco dokonce i chápe, začíná cítit určitý stupeň svobody. A v jednom okamžiku ho něco zaujme - a vědomí všechno předělá podle sebe. A člověk namísto budování své budoucnosti ve Světě Duchovním, Nekonečném, začne stavět dočasné zámky, teritorium pro jeho pohodlí. Začíná budovat to, kde může projevit svou moc. A proč? Jednoduchá otázka. Vědomí tak chce. V tomto okamžiku si člověk ani neuvědomuje, čím za to zaplatí. Užívá si života teď, žije však iluzemi. I v tom je smysl. Strážce je právě proto Strážce, aby propouštěl jen ty, kteří si to zasloužili. Ale, zase se dostáváme k čemu? K volbě lidí. Lidé sami zachtěli ztížit si existenci. A tak si ji ztížili. A zkomplikovali to natolik, že je nyní velmi obtížné se vytrhnout z okovů vlastního vědomí. No, na druhé straně, čím těžší byla bitva, tím důstojnější vítězství. I to je správné.

_____________

VIDEO №13

IM: Co je to magie? To je, když místo využití své šance získat Věčný Život, stát se součástí Duchovního Světa, použiješ tuto sílu na dočasné, prázdné a nepotřebné. Magie je používána lidmi velmi často v každodenním životě a lidé si toho nevšímají. Když člověk proklíná někoho, když ho nenávidí a přeje mu zlo - to je už součástí magie. To je třeba vědět a chápat. Když člověk přijde do nějakého chrámu, aby se obrátil k Bohu, a prosí o zdraví svého těla nebo zdraví drahých a blízkých jemu lidí – to je také magie. Když člověk žádá bohatství nebo řešení nějakého problému v hmotném světě – to je také magie. Všechno, co se týká plnění nějakých lidských přání v trojrozměrnosti, tykajících se opět všeho materiálního – to všechno je magie.

Člověk utrácí ty životní síly, které je třeba zaměřit na pocitové vnímání, na kontakt s Duchovním Světem, člověk utrácí na materiální blaha, na plnění vlastních přání.

Vědomí je dobrý nástroj, nezbytný nástroj, ale nástroj, řekněme, se svou vlastní povahou. Dám jednoduchý příklad. V Indii používají slony. Mnozí vědí z filmů, jak tahají klády na svých klech a podobně. Je třeba však chápat, že slon má sebeidentifikaci, má dobře vyvinuté vědomí a dobře vyvinutou paměť. A v jakýkoli moment, jako medvěd, může projevit agresi a napadnout. I když od dětství byl vychováván jako dobrý a poslušný. Stejně tak i lidské vědomí, je jako ten slon, či ten medvěd. Na jedné straně poslušné, vykonává příkazy, ale vždy může zaútočit. Proto je nutné to chápat, vědět, a řekněme (existuje takový výraz), "držet vodítko napnuté".

Samotný proces přání – to už není nic jiného než magické dějství. Zvláště, když si lidé již představují hotový výsledek, řekněme, téhož zítřejšího setkání. To jsou hry vědomí. Lidé nechápou, že v tom okamžiku tvé vědomí se kontaktuje s jeho vědomím, i když si člověk toho ani nevšimne. A vaše vědomí už dělají určitá rozhodnutí. Zpravidla to rozhodnutí, které potřebuje systém. Výsledek je však vždy předurčen. Ale když jsi nepřehrával scénář, neprováděl jsi magii - v tomto případě jsi svobodný. Tady jsou šance na výhru ve sporu mnohem větší. A to není magie. To je pravda. Proč? Protože systém není připraven na to, co ty uděláš.

Vědomí je jako Strážce. Dělá vše proto, aby si udrželo svou moc nad Osobností. V tom je ten smysl. Vždycky rozděluje, komplikuje. Jakmile najde v člověku slabost… Člověk jde duchovní cestou rozvoje a začíná cítit tento stupeň svobody. A v jednom okamžiku ho něco zaujme – a tady vědomí začne všechno předělávat, vše předělávat podle sebe. A člověk namísto budování své budoucnosti ve Světě Duchovním, Nekonečném, začne stavět dočasné zámky, teritorium pro své pohodlí. Začíná budovat to, kde může projevit svou moc. A proč? Jednoduchá otázka. Vědomí tak chce. V tomto okamžiku si člověk ani neuvědomuje, čím za to zaplatí. Teď si užívá života, žije však iluzemi. Strážce je Strážce proto, aby propouštěl jen ty, kteří si to zaslouží. Ale zase se dostáváme k čemu? K volbě lidí. Lidé si sami chtěli ztížit existenci. A tak si ji ztížili. Na druhé straně, čím těžší je bitva, tím důstojnější vítězství.

_____________

VIDEOTEXT

Čím těžší je bitva,

tím důstojnější je VÍTĚZSTVÍ

_____________

Ž: Z pozice Duchovního světa jsou všichni lidé jednotní, jsou si blíž, než ti nejbližší příbuzní. Ale z pozice vědomí jsou všichni lidé rozděleni, jsou k sobě nepřátelští, dokonce i nejbližší příbuzní. Dokud se člověk nezbaví diktatury vědomí, tak nenajde smíření a svobodu ve svém nitru. Neboť každý, kdo rozděluje, slouží ďáblu a ďábel je jediný nepřítel lidstva. Tento pořad změní budoucnost. Neboť tuto Pravdu hledají všichni, kteří překonávají Smrt ve jménu Života, kteří odhalují lež ve jménu Pravdy, kteří touží po spáse v Duchu, kteří míří k Bohu pro bezmeznou Lásku, a kteří Ho nesmírně milují. Duchovní Vůle mění všechno, ať už to systém naplánoval jakkoli. Kdo je v Duchu, ten je s Duchem. Kdo je s Duchem, ten je s Bohem.

Kniha „AllatRa“ dala silný impulz, ona dala pohyb. Mnozí lidé ve světě objevili pro sebe Znalosti, které byly ukryty po staletí. A mnozí díky „AllatRa“ čerpali Ducha, tajně poznávali cestu, vedoucí k Bohu. Ale strach a rozpor stále ještě panoval v jejich hlavách. Strach a rozpor z rozumu, kvůli lžím systému.

Velké poděkování patří Igoru Michajloviči za tuto reálnou možnost dotknout se Duchovního Světa v praxi, odhalit v sobě to, co je již předem mrtvé, najít a rozvíjet se ve věčně Živém. Neboť Znalosti, předané v tomto živém rozhovoru, změní svět. To je nevyhnutelné. Tyto Znalosti mnohé osvobodí z okovů systému. Mnozí odhodí masky, spadnou pouta a okovy jejich vědomí. Mnozí ve své mysli odhalí „tvář“ systému, nebude se kam schovat ďáblovi v lidských hlavách. Neboť jeho maska spadla, a on je odhalen. A každý, kdo sám sebe poznává, může uvidět jeho myšlenky, jeho působení ve své hlavě, oddělit v sobě dočasné od Věčného, mrtvé od Živého. A najít sebe skutečného a získat věčné štěstí. Neboť Znalosti, které jsou dnes dány, oddělily černé od bílého, a nikdy už nebude šedé.

Mnozí poznají podstatu a otevře se jim Pravda. A budou toto slovo předávat dál. Neboť Duch svobody v nekonečné Boží Lásce bude v nich o mnoho silnější, než podlézání vědomím služebníků Satanových. Přestože systém bude vzdorovat Pravdě pomocí svých otroků, bude to marné, neboť člověk už bude vědět, že každý, rouhající se Pravdě, je smrtelný otrok Satana. S každým dalším dnem bude v lidech růst pochopení. Mnozí lidé se pozvednou v Duchu Pravdy a prohloubí svá poznání. Mnozí se spojí s Duchovním Světem ještě za svého života. A to změní budoucnost a plány systému se zhroutí. At‘ už si systém buduje jakékoliv plány, lidé svou volbou změní vše. Ten, kdo je svobodný v Duchu, je svobodný i ve slově, neboť žije v Bohu, a ne v otroctví Satana.

To, co je řečeno, se roznese po světě a změní jej. Miliardy hledajících se připojí k milionům těch, kteří již poznali podstatu. Lidé pochopí podstatu, odhalí systém. Pochopí, že skutečným nepřítelem není ten druhý člověk, skutečným nepřítelem je systém. Neboť ďábel rozděluje a Duch sjednocuje. Změní to chápání lidí po celém světě. Díky tomu svět lidí bude otevřený a to spojí národy do jedné velké rodiny a zavládne mezi nimi svoboda Ducha. Je to konec nadvlády ďábla nad lidmi a začátek duchovní budoucnosti lidstva. Je to konec temnot vědomí.

Lidé se sjednotí ve jménu duchovní svobody, Lásky a Pravdy. A to skutečně povede k míru v celém světě, jakkoliv by se tomu systém bránil. Rozplyne se tma a na vrcholu světa zazáří Znak. Znak, který lidem vrátil Pravdu. Znak, který zahání temnotu vědomí. Znak, který symbolizuje jednotu člověka s Bohem. A tehdy se lidé dozvědí, že nepřítel člověka je poražen. Duch jednoty Duchovního Světa bude vládnout v každém, kdo ho získal. A lidé najdou v sobě mír, mír v Bohu. Každý se stane svědkem nového chápání. A to změní vše.

Lidé budou muset projít ještě mnohým. Ale to už není podstatné. Pokud žiješ v Boží Lásce, iluze systému nemá nad tebou moc, neboť Bůh žije v tobě.