Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 155. - 166. stránka
Ke stažení:
Text pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST v redakci Anastasie Novych
Živý rozhovor s I.Danilovem - strany 155 - 166
09:20:40 - 10:01:06
T: Igore Michajloviči, abychom usnadnili člověku pochopení sebe samého, pochopení jeho stavů: jak vnímá sebe vědomí, a jak vnímá sebe Osobnost?
IM: Lidské vědomí vždy vnímá sebe, jako omezené "Já", jako něco odděleného. No, jak člověk sebe vnímá – „Já“? Já, moje já ...A to je vše. A ono je takové zapouzdřené, uzavřené. A když Osobnost vnímá sama sebe, tak se vnímá jako nekonečnost a jako součást celku. To je také zajímavý moment.
T: Člověk chce být duchovní. Snaží se o to…
IM: Ve skutečnosti každý člověk prahne po Duchovním Světě. Toto je vnitřní touha. Ale častokrát vědomí blokuje, zastírá, udává chybné orientační body a cestu. A takovým způsobem dokazuje Osobnosti, že Duchovní Svět neexistuje. Ono, jak se říká, stébélkem slámy zakrývá před očima les. Odvádí veškerou pozornost: „Podívej! Soustřeď se na stébélko slámy, sleduj stébélko slámy". A za tímto stébélkem slámy, když ho držíš před tváří a jen na něj zaměříš svůj pohled, nevidíš obklopující tě les. A tak pracuje vědomí. Zakrývá iluzí své trojrozměrné existence bezmeznost a mnohostrannost nekonečného Božího Světa.
T: A jak přesunout centrum pozornosti, jak se probudit z této iluze?
IM: Pozoruj vědomí, pochopíš, že nejsi vědomí. Vkládej sílu pozornosti tam, kde je teplo, příjemně a radostně. Hledej tuto radost uvnitř, vždyť ona je. A neustálým zdrojem této radosti v člověku, v lidské konstrukci, není nic jiného než Duše.
Je to jako stát v mrazu před široce otevřenými dveřmi do místnosti, kde je velmi teplo. Cítíš toto teplo,vycházející z místnosti. Je tam radostně, v té místnosti je veselo, jasné světlo a velmi teplo. A ty se nacházíš v temnotě a mrazu. No, není možné si to splést.
T: V každém případě dojdeš...
IM: Pokud budeš chtít.
T:To znamená, že Osobnost má pouze duchovní zkušenosti a praxi. Je schopna, díky svému jedinečnému vnímání, globálně chápat prapůvodní pravdu, rozlišovat dobré a špatné, konat volbu. A to se výrazně liší od umělé práce vědomí, od nepřetržité analýzy rozumu, kdy vědomí dělá z komára velblouda…
IM: Lidské vědomí se zabývá neustálou analýzou. Vezme komára a, přistupujíc z různých stran, dělá z něj velblouda. Zároveň však studuje velblouda ohmatávajíc ho se zavázanýma očima. Osobnost to nedělá. Osobnost má celostní vnímání. Prostě ví, co je velbloud, no a ví, co je to komár. Toto je objemné poznání, ono však není přístupné vědomí. A tady je jednoduchý fenomén, je popsán tolika lidmi v lidských dějinách, těmi, kteří dosáhli tohoto poznání: i když člověk ví, je pro něj velmi obtížné to všechno vyjádřit slovy. Proč? Protože vědomí odmítá dokonce odít tuto Znalost do elementární slovní zásoby, kterou člověk má.
Ještě malinká nuance: vědomí nikdy nevnímá člověka jako Osobnost. Bude vždy vzdorovat a vždy bude na ni tlačit. Osobnost – to je pocitové vnímání a je naprosto odlišné od vnímání sebe sama prostřednictvím vědomí.
Když se člověk vnímá osobnostně, to znamená, že když se stává svobodnou Osobností, první věcí, se kterou přestane, je lhát sám sobě a vymýšlet různé příběhy. On si nehraje s vědomím.
T: Igore Michajloviči, tady je další otázka, s níž se často setkáváme: co je skutečná jednota a co je sjednocení v lidské společnosti? Jednou jste říkal, že to, co lidé v moderním světě nazývají sjednocení, je v podstatě smíření.
IM: Lidé často mluví o potřebě sjednocení a podobně. Ale skutečná jednota v tomto světě bez duchovního rozvoje je nemožná. Proč? Protože vědomí rozděluje. První věc, kterou dělá, je to, že člověka zapouzdřuje a vyčleňuje pro sebe samotného.To vše probíhá na úrovni vědomí, vnímání Osobnosti toho, co člověku vypráví vědomí, že: „Jsi jeden. Ty, ty a ty“.
A sjednocení – to je jednota zájmů, řekněme takto, určitého okruhu lidí, ale ne více. Ale pravá jednota může být pouze na duchovní úrovni. Osobnost, když dosahuje vnímání Duchovního světa, už cítí lidi, kteří stejně jako ona vnímají Ten Svět. A právě tam probíhá toto sjednocení.
Proč? Protože Osobnost v tomto světě nic nepotřebuje. Nemá žádné materiální zájmy. A u vědomí je jich vždy plno. A ať by to převraceli jakkoliv, a ať by cokoliv říkali, zájmy jsou vždycky. Vezmeme třeba populisty, ano? No, člověk jakoby usiluje o to, aby všichni lidé žili dobře, vypráví všem, že o to usiluje, bojuje za jejich práva. Ale ve skutečnosti, na co myslí, kvůli čemu trpí, za co bojuje? Zde působí několik faktorů: buď vlastní obohacení, nebo popularizace sebe sama. Jen proto, aby si mysleli o něm jen to dobré, aby ho obdivovali, takže banální uspokojování egoizmu, nic víc.Není to tak? Je to tak. A Osobnost to potřebuje? Ne, nepotřebuje. Proč? Protože v tomto světě, dokonce ani nevíme... No, upřímně řečeno, ruku na srdce, jestliže žiješ v devítipatrovém domě, tak sotva znáš všechny sousedy, kteří s tebou společně bydlí ve stejném vchodu. A Osobnost vnímá všechny v nekonečnu, když je tam. A v tom je paradox: tam nejsou cizí, tam jsou všichni sví, tam je rodina. Tam je všechno blízké a drahé.
Ž:Ano.
T: Když začíná skutečný pocit, začíná ...
Ž:… taková Blahodať…
T: ... ano, ohromná Boží síla.
IM: Samozřejmě, blahodať nastává, když přichází pociťování, právě pocitové vnímání. A vědomí vždy rozděluje a odděluje lidi. Přiděluje někomu to, co ten v podstatě ani nemá. Proč? Opět platí, boj o moc, o dominanci. A tady fakticky, začíná vznikat nenávist. Samozřejmě, jakmile je nenávist, tak přichází odmítnutí, odsouzení nebo závist. Osobnosti nemůže být vlastní ani závist, ani odsouzení, nic takového. A opět, říká se, že Bůh nemůže odsuzovat. On buď vnímá nebo nevnímá. Černé a bílé. Přijatelné nebo nepřijatelné. Živé nebo mrtvé. Vše je jednoduché.
T: Igore Michajloviči, ještě otázka o náboženstvích. Je velké množství lidí, jejichž vědomí jim předkládá, že sjednocení v nižších vrstvách je možné pouze tehdy, když se všechna náboženství na úrovni horní společenské vrstvy spojí. Je to možné?
IM: Jde o to, jak jsme již o tom hovořili, že sjednocení náboženství je ve skutečnosti nemožné. Vše, co převažuje v náboženstvích, to není Duch, ale především vědomí – to je to, co řídí všechna náboženství. Proč? Může se to zdát paradoxní, ale je to organizace. A organizace obhajují své osobní zájmy a tam přece probíhá boj o moc. Ti, kteří bojují o moc, jsou ochotni se sjednotit s kýmkoliv, pokud ti se jim podřídí. A tak přemýšlí každý. Ale ve skutečnosti, to není možné.
Jiná otázka je, je-li možné sjednocení lidí ve službě Hospodinu, opravdové službě Duchovnímu Světu? Nejen, že možné, ono je to nutné. To je otázka přežití lidského rodu. Je to nutné, nebo není to nutné, o tom ani nemůžeme diskutovat. Ale je to možné, či nemožné? Samozřejmě, že je to možné. Ale to je volba lidí. Jsou-li schopni v sobě překonat Satana, oddělit se od vnitřní špíny, od pomluv a nastoupit Duchovní cestu, cestu Pravdy? Systém to samozřejmě nechce. Ale lidské Osobnosti, lidské duše – ty to chtějí. Je to možné? Je, pokud budou chtít. A náboženství – ne, ty nemohou. A stejně tak, jak se může všechen byznys ve světě sjednotit? No, jestliže nějaký diktátor přijde a zabere veškerý byznys pro sebe, tak se samozřejmě sjednotí. Stejně tak, i náboženství.
T: Jak ukazuje praxe, sjednocení lidí ve skutečné službě Duchovnímu světu již probíhá. A ta obrovská vlna praktického zájmu lidí z různých zemí, vlna zájmu o tyto Znalosti, předávaných knihou „AllatRa“ a prostřednictvím pořadů s Vaší účastí, vlna, která se nyní šíří po celém světě, právě toto potvrzuje. Přičemž jediné Zrno Pravdy je styčným bodem nejen pro lidi různých národností, různého společenského postavení, ale také mnichy, kněze různých náboženství a vyznání - lidé, kteří si kdysi pro sebe zvolili cestu skutečné služby Hospodinu.
IM: Znalosti uvedené v knize "AllatRa" spojují lidi. A skutečně k dnešnímu dni, nejen velmi mnoho kněží, ale i mnichů z různých náboženství, tajně před svými nadřízenými, ať se to zdá jakkoliv paradoxní, praktikují a poznávají a velmi mnoho z nich dosáhlo dobrých výsledků. Ale jelikož se nacházejí v systému, v organizaci, nemohou o tom otevřeně mluvit.
Ve skutečnosti, jaký je rozdíl, kterou cestou míříš k Bohu? Hlavní je, abys přišel. A duchovně rozvinutí lidé... Koneckonců, ne všichni vstupují do náboženských struktur jen pro to, aby vyhověli své lenosti a uspokojovali mánii velikášství. Ve skutečnosti mnoho lidí hledá Boha, pobízí je právě Duchovní složka. A když uvidí Pravdu, nechť ji uvidí kdekoliv a v čemkoliv, chytí se za ni.
Proto dnes, skutečně po celém světě, začíná již obrovský pohyb, prozatím však skrytý. Ale mezi duchovními a mnichy, kteří se zabývají poznáním sama sebe s pomocí týchž znalostí uvedených v „AllatRa“, to však bude skryto jen do určité doby. Díky bohu, je již mnoho těch, se kterými se dá pohovořit neotevíraje ústa, což je velmi cenné…
T: ... v jazyce hlubokých pocitů, který je srozumitelný beze slov.
IM: Ano. Kdysi ovšem byl jeden jazyk a bylo to jednodušší. A opět, to potvrzují tytéž znaky. Tady jsme mluvili o Allatu, o témž znaku AllatRa.
T: No, ano, to jsou nejstarší znaky, které lidé nacházejí po celém světě, prakticky na všech kontinentech.
IM: Vypovídá to o tom, že byl jediný jazyk a lidé rozuměli jeden druhému, oni věděli. A nakonec, když se lidé zabývají duchovním rozvojem, tak přicházejí k tomu, že si začínají navzájem rozumět v tom jediném jazyce, díky němuž lze komunikovat s Duchovním Světem. A jiný jazyk není. Je to jazyk pocitů, je upřímný. Proto není hlavní jazyk ten, kterým mluví systém nebo naše vědomí. Mnohem důležitější je vnitřní jazyk. Ale opět, abys jím mohl komunikovat, je třeba se nejprve naučit komunikovat s Duchovním Světem.
T: Igore Michajloviči, mnoho lidí vyjadřuje přání být v duchovním kolektivu, rozvíjet se spolu se stejně smýšlejícími lidmi...
IM: Samozřejmě, všichni lidé chtějí být v duchovně rozvinutém kolektivu, mezi lidmi, kteří žijí duchovním. Ale pokud chceš být v takovém kolektivu, pak nejprve začni pracovat na sobě. Staň se duchovně svobodným člověkem. Postupně se změní i kolektiv. Protože síla buď odtrhne služebníky Satana, anebo vytrhne lidskou duši z jeho mrzkých spárů. Takže, ty jsi jako magnet: buď přitáhneš podobné, nebo odpudíš protichůdné. Ale tvůj kolektiv se zformuje takovým, jakým má být,pokud ty sám na sobě pracuješ.
T: Lidé, jakmile začínají studovat a poznávat sami sebe hlubokými pocity, zaznamenají také odpor vědomí, když v určitém okamžiku nepozorovaně dojde k přepnutí z hlubokého pocitového vnímání na vědomí.
IM: Člověk ztrácí pocitové vnímání a přepíná na vědomí tehdy, když je jeho most úzký. A tyto výkyvy, přitahování pozornosti – on dává cennou hodnotu smrtelnému. Nechť bychom dělali cokoliv, ale co může být důležitější než Život, důležitější, než Bůh? No, co je u Ahrimana nebo ďábla tak důležité, co je důležitější, než co je u Boha, než být s Bohem?! Nic. Chápeš, nacházíme se v trojrozměrnosti, to je svět ďábla. Vědomí je nástrojem ďábla. Ale naše Duše - to jsou dveře do Duchovního Světa a Osobnost – to je světlo,vycházející skrze tyto dveře. A my, jako to světlo, vyzařováné skrze Duši, co nám může nabídnout temnota takového, abychom my, jakož toto světlo, zavřeli dveře, vzdali se své skutečné podstaty, Boha, Božího světa a šli bloudit v temnotě? Vysvětli mi to. Nic. Různé barvy? Vždyť jsou iluzorní. Co jiného? Nic. Proto všechno můžeme dělat nepřerušujíc toto spojení s Duchovním Světem. A nejenže můžeme, je třeba takto dělat. Co může být důležitější?
T: Tady je jedna z hlavních otázek těch, kteří se rozhodli, že budou následovat duchovní cestu: jak během dne skutečně žít, jak Žít Osobností?
IM: Opravdu, mnoho lidí se ptá, jak během dne žít Osobností a ne vědomím?Vše je jednoduché. Přebývejte v Duchu. Buďte s Duchem neoddělitelní. A budete vždy žít Osobností a s Duchovním Světem. Nebo jednodušeji řečeno, vy budete Žít. Prostě Žijte.
_____________
VIDEOTEXT
Přebývejte v Duchu.
Buďte neoddělitelní s Duchem.
_____________
IM: Lidé, kteří se snaží něco pochopit vědomím, přesněji prostřednictvím vědomí studovat, jak pracuje vědomí, čelí té obtížnosti, že zkoumají mozek, a že vědomí je jakoby schované v tomto mozku. Ale mozek, jak jsme již řekli, je materiální struktura, ale vědomí se nejeví materií jako takovou.
T: No, ano, a jak je vidět, dále než k pochopení trojrozměrnosti a viditelné materie to nepokročilo. Prostě dochází k jakémusi strnutí… strnutí od vědomí. Jsou omezení a věda se bojí překročit tento Rubikon. Dnes stále více vědců dospívá k pochopení, že vědomí je nemateriální a není v mozku. Ale samotné slovo "nemateriální", dnes zní jako cejch slova "nevědecké". Vědci se proto bojí překročit tuto hranici, za níž, jak si myslí, začíná metafyzika a nadpřirozené.
IM: Pro lepší pochopení v současném světě by možná stálo za to, obrátit se na kvantovou mechaniku - to je jediná věc, která dnes alespoň nějak vysvětluje to, že je něco nadpřirozeného, řekl bych takto. Věda, bohužel, dosud nedosáhla pochopení, že existuje něco za hranicí materie. Ale v každém případě se kvantová mechanika už k tomu přibližuje a dává experimentálně potvrzené vysvětlení toho, že něco existuje i za hranicemi obvyklé fyziky.
Když hovoříme o kvantové mechanice, pak možná stojí za to, začít trochu s historií kvantové mechaniky: co je kvantová mechanika, jak vznikla a s jakými obtížemi se střetla. No, v zásadě, jak vznikla, o tom se lidé mohou dozvědět z jakékoliv učebnice, k dnešnímu dni je o tom napsáno hodně. Zde bych se chtěl dotknout těch momentů, které jsou k dnešnímu dni lidem, alespoň trochu známy, právě toho, co hraničí s pochopením a nepochopením.
Když mluvíme o kvantové mechanice, je třeba zdůraznit, že veškerá hmota od galaxií, až po slzu na tváři dítěte, podléhá zákonům kvantové mechaniky, protože veškerá hmota se skládá z nejmenších částic. Pokud půjdeme hlouběji do světa hmoty, hlouběji za atomovou, dále za subatomovou hranici, uvidíme, že tam jsou ... nejmenší částečky. Nejednou jsme již o tom hovořili, že veškerá hmota se skládá z nejmenších částeček, prakticky nedělitelných, tak, jakse dnes domnívá, ale ve skutečnosti ony jsou dělitelné. Pokusíme se to trochu vysvětlit.
Tyto částečky tvoří každý atom tohoto světa. Zákony, řídicí tyto částice na kvantové úrovni, se zásadně liší od zákonů, na které jsou zvyklí lidé v běžném životě. To znamená, že hozený nahoru kámen, padá dolů a tak dále. No a různé interakce, které probíhají dokonce i na mikro úrovni, jsou víceméně prozkoumány.
Vezměme například kvantovou provázanost. Kvantová provázanost sama o sobě předpokládá, že dvě částice se mohou navzájem provázat, pokud se nachází blízko sebe. To znamená, že se současně objevily, jsou umístěny blízko sebe a mají mezi sebou určitou vazbu. V tomto případě se jejich vlastnosti vzájemně propojují. To znamená, že pokud tyto částice rozdělíme a pošleme je například do různých stran Vesmíru, ony i nadále budou neoddělitelně propojeny a budou i nadále navzájem interagovat, přičemž bez jakékoliv ztráty času. Mezi nimi nebude žádné energetické spojení, které by bylo možné pozorovat, mám na myslí ...
T: ... to znamená spojení, které by bylo možné zaznamenat.
IM: Ano. Budou přesto mezi sebou propojeny a jejich spiny, tedy rotace, zůstanou od sebe navzájem odlišné. A když se například spin jedné částice otočí doleva, pak druhý - bude vpravo. Změníme spin, to znamená otáčení jedné částice, automaticky se to okamžitě odrazí na jiné částici, bez ohledu na to, jak daleko jsou od sebe. Přičemž, stane se to okamžitě, bez ztráty času, i přes obrovské vzdálenosti mezi nimi, což porušuje všechny fyzikální zákony, kterými moderní fyzika operuje. Proto podobnou vazbu mezi provázanými částicemi, například Albert Einstein nazval nadpřirozenou a samozřejmě ihned ji začal popírat.
Ale dánský fyzik Niels Bohr se svými společníky naopak tvrdil, že toto podivuhodné vzájemné propojení existuje. Avšak nehledě na své prohlášení, nemohl experimentálně prokázat jeho existenci. Bylo to spíše teoretické získávání zkušeností. Ale, dokonce i teoreticky, tuto vazbu Bohr vysvětlil velmi originálním způsobem - na příkladu dvou rotujících kol. No, aby to bylo pochopitelnější, vysvětlíme jeho příklad. Vezměme například dvě kola, která jsou vybarvena pruhy v různých barvách (červená a modrá) s fixní šipkou. Bohr vysvětlil, že pokud odnesou tato kola na různé konce Vesmíru a roztočí je, tak když při zastavení kola na jednom bude červená barva, na druhém okamžitě padne modrá. Podobná prohlášení Bohra, o takovém okamžitém propojení provázaných částic,však mařily teorii, která proslavila Einsteina, na což ten reagoval krajně bolestivě. A pro vyvrácení teorie Bohra předložil svou vlastní, naprosto materiální, vylučující veškeré kouzlo, teorii jakoby o nějakém vzájemném propojení provázaných částic.
Einstein jejich vazbu vysvětlil na jednom páru rukavic, uvedl nejvíce banální a jednoduchý příklad. Vysvětloval, že když vezmeme a vložíme rukavice do dvou krabic, například do dvou bedniček. Nevíme, která rukavice leží, ve které krabičce. Jedna krabice zůstává u nás a druhou, například, posíláme na druhý konec světa. Při otevření krabice vidíme, že máme například pravou rukavici. Proto automaticky v krabici, kterou jsme poslali na druhý konec světa, se bude nalézat levá rukavice. No, vysvětlil to dobře. Zapomněl však zmínit, že kvantová fyzika také předpokládá přítomnost dalšího momentu: rukavice, která se bude nacházet daleko od nás, musí být ještě obracená naruby (nejen levá, ale také obracená naruby). A když vezmeme tu, kterou máme my a začneme jí obracet naruby, tak ve stejné chvíli druhá rukavice se začne také obracet naruby (na tamtom konci světa).To by však zničilo ucelený materiální model samotného Einsteina, který vytvořil a tak snadno vše vysvětlil. Proto o tom mlčel.
T: Ano, Pýcha v lidech ještě není mrtvá.
IM: Toto jeho široce propagované vysvětlení v zásadě plně uspokojilo společnost lidí, zajímajících se o fyziku, a také fyziky, kteří s ním souhlasili. Ale skutečné vědce-fyziky absolutně neuspokojila rukavicová teorie Einsteina, která ukazovala pouze na to, že provázané částice byly od počátku odlišné, nic jiného, jelikož nevysvětlovala jejich spojení, o čemž vlastně jak Einstein, tak i jeho skupina úmyslně mlčeli, neboť to také nemohli vše vyvrátit.
T: Zamlčeli, což znamená, přece jen něco věděli...
IM: Teoreticky, samozřejmě, chápali, že tomu tak je, toto by však opět přivádělo k tomu, že existuje nějaké jiné spojení a to by zpochybnilo Einsteinova slova. A kdyby přiznali, že toto spojení existuje, tak by to zpochybnilo jeho teorii, která byla předložena no, můžeme říci, jako protiváha teorie éteru. A jelikož by něco takového existovalo, znamenalo by to, že existuje také éter. Pokud existuje éter, pak existuje i volná energie a to znamená, že Tesla měl pravdu. A pokud Tesla měl pravdu, pak u lidí vznikne otázka: „Pročpak, promiňte, kupujeme uhlovodíky a nezískáváme elektřinu zdarma, které je kolem hodně?“ No, a proto bylo toto téma po mnoho let uzavřeno. Ale to neuspokojilo zvědavou mysl jiných vědců, kteří pokračovali v práci a pokoušeli se vyvracet téhož Einsteina, který říkal, že zatímco neexistují žádné experimentální důkazy takového spojení – znamená to, že takové spojení vůbec neexistuje. Existuje pouze ve fantazii těch, kteří to tvrdí a narážel tím na Bohra. Dokonce po Einsteinově smrti jeho následovníci i nadále tvrdili, že dokud neexistuje experiment – není možné to dokázat.
Nejzajímavější je, že svého času se objevil irský fyzik jménem John Bell, který vlastně byl teoretickým fyzikem, avšak jemu se podařilo dokázat, pomocí hluboké matematické analýzy, samotnou možnost experimentálních důkazů. To znamená, že s vybudováním stroje, který by vytvářel mnoho párů provázaných částic, by bylo možné prokázat toto vzájemné propojení. A to už nebyla filozofie, ale skutečný experiment, který by mohl být proveden, a tak jednou a navždy zastavit tento filozofický spor. Tento irský fyzik byl málo znám, ale byla vydána na toto téma jeho kniha.
Stalo se, že jeden aspirant jménem John Clauser, který se snažil pochopit kvantovou mechaniku, náhodou narazil na práci Johna Bella. Rozhodl se postavit takový stroj, vyřešit si nejprve pro sebe, existuje-li vzájemná vazba, či neexistuje, a co to je kvantová mechanika: skutečná věda nebo jen fantazie, lživá věda.
Clauser postavil takový stroj a experimentálně dokázal, že Bohr měl naprostou pravdu a Einstein se mýlil: nadpřirozené spojení mezi dvěma provázanými částicemi skutečně existuje. Navzdory svému objevu John Clauser, stejně jako mnoho dalších moderních fyziků, kteří studují kvantovou mechaniku, nedokázal pochopit, co je to za spojení a proč provázané částice, bez ohledu na vzdálenosti, na které jsou rozmístěny, okamžitě reagují na změny v jedné nebo druhé částici, to znamená bez ztráty času.
T: Ano, a skutečně, odpověď na tuto otázku, na níž se vědci pokoušejí odpovědět téměř 100 let, by byla samozřejmě vážným průlomem jak pro moderní fyziku... Nyní je ve vědě taková situace, jak říkal s humorem akademik Landau, který svého času byl studentem Nielse Bohra, že: "Všechno je celkem vzato jasné, ale mohou se vyskytnout záludné otázky, na něž může odpovědět pouze Bohr."
IM: A tady přecházíme k nejzajímavějšímu. Ve skutečnosti je vše jednoduché, dokonce i velmi jednoduché. Například na jaře 2015 v MSH "ALLATRA" byla vydána zpráva „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“. V této zprávě, ve formě teorie, byla vysvětlena stavba Vesmíru od prvopočátečních cihliček univerzu, které se vlastně ve zprávě nazývají částečky Po, až po ezoosmickou mřížku určující prostor celého Vesmíru a sestávající se z buněk. Tyto buňky se skládají z tak zvaných esoosmických membrán. No, v principu, kdyby se někdo z našich diváků chtěl podrobně seznámit s touto zprávou, mohou to snadno udělat, protože je volně dostupná na internetu a sami budou schopni zjistit, co jsou částečky Po, co jsou ezosmické membrány a všechno ostatní. Zkrátka, lidé si o tom mohou přečíst na internetu a pochopit.
Ale vracejíc se zpět ke kvantové mechanice řeknu jen krátce, co ji spojuje se zprávou - to je to, že všechy tyto nadpřirozené vazby mezi provázanými částicemi jsou způsobené funkcí ezoosmické membrány. Právě tato membrána rozděluje svět viditelný od neviditelného, to znamená, odděluje a spojuje nižší dimenze s vyššími, čas od bezčasovosti, Nekonečno od bodu.
T: Takže pochopení toho, co je esoosmická membrána a jak funguje, je v podstatě klíčem, který otevírá dveře do zcela nové epochy pro vědu.
IM: K dnešnímu dni, díky Bohu, při komunikaci se znamenitými fyziky naší doby, jsem potěšen skutečností, že oni už mají pochopení, že tento hmotný svět se nachází v šesti dimenzích. To je důležitý moment. Proč? Protože ve skutečnosti celý hmotný svět se nachází v šesti dimenzích.
Náš každodenní rutinní život - to je třetí dimenze. Ale vše, co si dokážeme představit našim vědomím – to se vměstnává jenom do šestirozměrného. Vědomí a veškerá magie, která se děje, děje se právě na úrovni šesté dimenze. V sedmé dimenzi už toto není, i když svět je i nadále materiální.
A tady je to zajímavé, nejednou už jsme o tom hovořili, ale myslím si, že stojí za to, ještě jednou to opakovat. Ve skutečnosti se celý hmotný svět skládá ze 72 dimenzí. Ale materiální svět, kde je rozšířena moc systému (vždyť systém sám sebe považuje za Boha a staví se proti Bohu), je omezen šesti dimenzemi. Ostatní dimenze právě zadržují a kontrolují, aby moc systému nepřekročila hranice šesti dimenzí. Řekněme, stejně jako v jakékoliv dobré laboratoři, neexistuje jen jeden, ale mnoho systémů, které chrání před nežádoucími následky a vytvářejí podmínky pro bezpečnost experimentů. Stejně tak i ve vztahu k systému Živočišného rozumu vcelku. Lidstvo, existující v tomto systému, to je Šance, je to zrození Života. A zrození života se vždy děje za určitých extrémních podmínek… A opět platí, vše začíná bojem nebo konfrontací.
T: To znamená, že je důležité pochopit, že systém funguje pouze do šesté dimenze. V sedmé dimenzi už nekomanduje. Ovšem zbývajících 66 dimenzí…
IM: … Zbývajících 66 dimenzí jsou nadstavby, které kontrolují těch několik dimenzí, ve kterých existuje samotný systém. A celá tato kontrola je prováděna přes esoosmickou membránu, absolutní kontrola - to je 66 dimenzí, které se nacházejí nad šestou.
Pro pochopení bych rád upřesnil, že v samotné esoosmické membráně neexistuje pojem času. Ve vyšších dimenzích, přiblížených k Duchovnímu světu, stejně jako v Duchovním Světě, neexistuje vůbec pojem čas. Tam je vždy teď. Avšak v trojrozměrném světě, v naší obvyklé dimenzi, „teď“ neexistuje. Zatímco jsem vyslovil toto slovo„teď“, všichni spolu, i já, a i ti, kteří se se mnou účastní tohoto rozhovoru, i naši diváci, jsme překonali obrovskou vzdálenost v prostoru. To znamená, že my, jako hmotné objekty, přes hmotný svět, přes tyto esoosmické membrány, přes tyto buňky v esoosmické mřížce, jsme překonali obrovskou vzdálenost. A u nás neexistují taková čísla, označující počet buněk, nimiž prošla každá částečka našeho těla a zároveň každá částečka Po našeho vědomí. Stojí za to o tom popřemýšlet. Ale ve vyšších dimenzích, a už tím více v Duchovním Světě, za hranicemi eososmické mřížky, tam to není, tam je vždy teď. Pojem vzdálenosti máme jen zde, u nás. Tam je to relativní, tam je to nekonečné. Ale zároveň je možné být vždy tam, kde jsi a kde tě potřebují. Lidské vědomí toto nepochopí, protože Tam existují jiné zákony a na lidstvo ještě čeká doba, kdy pochopí alespoň první základy těchto zákonů.
T: Skutečně, když poznáváš sebe, tak poznáváš skutečný Svět, reálný Svět - Duchovní Svět a ne počítačovou simulaci od vědomí tohoto hologramu trojrozměrného světa.
IM: Ano. Chtěl bych říct, že ve zprávě v zásadě není popsáno nic nového pro lidstvo. Všechno nové je dobře zapomenuté staré. Vše, co je popsáno ve zprávě „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA", bylo lidstvu známo již před 12 tisíci lety. Jako potvrzení tohoto mohu říci, že se dodnes dochovaly tabulky, které odrážejí složité interakce elementárních částic, jako třeba elektrony, protony, neutrony a tak dále. Přičemž právě tak, jak je to popsáno ve zprávě. A pro potvrzení, že se nejedná o prázdnou teorii, by se ti, které to zaujalo, měli s ní seznámit a nepospíchat hned naslouchat svému vědomí, které okamžitě začne kritizovat, měli by si to trochu prostudovat. Čas, strávený na to, stojí za to.
T: Před 12 tisíci lety – to je působivá doba.
IM: Mnozí mohou namítat: „Jak to před 12 tisíci lety? Koneckonců podle současných doktrín se lidstvo zrodilo asi před 10 až 12 tisíci lety“. Ale chci říci, že svět je mnohem starší a složitější, než o tom vyprávějí jeho vědci modernímu lidstvu. Zkrátka, kdo bude mít zájem, sám si udělá jasno v těchto problémech a přečte si zprávu. Moderní věda, netvrdím, že je v embryonálním stavu svého vývoje, ne, samozřejmě, ale to, že je v nitroděložním - to je jisté.
A až po zrození vědy sáhající za trojrozměrný svět, začne její skutečný plnohodnotný vývoj, pokud ovšem do té doby lidstvo nezničí samo sebe kvůli nadměrné pýše a absenci duchovnosti, vnucené Osobnosti systémem, pomocí svého zotročujícího nástroje – vědomí. Ovšem to už je volba samotných lidí.
T: Ano ... Igore Michajloviči a tyto znalosti, týkající se fyziky, ony se dávají pro pochopení Duchovního Světa?
IM: Znalosti, které se týkají fyziky, jiných věd nebo dalšího, neřekl bych, že jsou dávány k pochopení Duchovního Světa, to ne. Ony jen přivádí člověka k tomu, aby pochopil, že je něco jiného, existuje jiné, odlišné. Že za tím, něco stojí. Jako tatáž kvantová mechanika, která umožňuje pochopit, že svět není omezen pouze na trojrozměrnost. A ty zákony, jimiž jsme si zvykli žít, mám na mysli fyzikální zákony, to je jen projevená část, která je prozkoumána v této trojrozměrnosti. Ale prozkoumaná kým? Opět platí – vědomím, pomocí některých přístrojů, nástrojů, které jsou v této trojrozměrnosti.
Ale prostudovat vyšší dimenze, přinejmenším pátou, šestou dimenzi, žádnými přístroji není možné. Proč? Protože neexistují takové přístroje. Měly by být tam, nacházet se tam. Pro lepší pochopení této otázky, raději vysvětlím. Sedíš například v prvním patře mnohopatrové budovy v těsně uzavřeném pokoji a držíš v ruce zrcadlo. Všechno, co můžeš uvidět, je tvůj odraz nebo něco dalšího, například, odraz stěn, které jsou v této místnosti. Ale v tomto zrcadle nemůžeš uvidět to, co se nachází o patro výš. Takže, toto je celý ten nástroj, jimž člověk operuje, nacházejíc se v daném patře, v dané místnosti.
T: Mnoho lidí, bohužel, podceňují roli fyziky ...
IM: Dokud se člověk nachází v tomto světě, musí jíst. No, banálně, potřebuje oblečení, potřebuje jídlo. A fyzika, o níž se hovořilo, a která je uvedena ve zprávě, vydané v MSH "ALLATRA", poskytne při svém vývoji možnost neničit přírodu. Umožní člověku věnovat více času Duchovnímu Světu a nestarat se o živobytí. Proč? Protože právě fyzika vede k pochopení, znalostem a možnosti operovat s prvopočátečními cihličkami, které vytvoří atomy, vytvoří molekuly, z nichž bude možno snadno vyrobit vše, co potřebuješ, promiň, od bot, až po každodenní chléb. Chápeš, banálně, od domu až po auto. A člověk nepotřebuje utrácet spoustu času na práci nebo na něco jiného.
To je však nepřijatelné v moderním světovém řádu, absolutně nepřijatelné. Proč? Protože člověk musí být řízen a pod kontrolou - systém to vše šablonovitě vnucuje. Vždy vytváří určité lidi, kteří jsou, řekněme, nadmíru zodpovědní, kteří přebírají na sebe funkci řídit ostatní lidi pro blaho týchž lidí: oni lépe vědí, jsou schopni to lépe udělat a zajištují život ostatním lidem. V takovém případě by každý měl pracovat, vydělávat peníze. A peníze – to je jakýsi systém připoutání člověka k tomuto hmotnému životu. Nemáš peníze - nemáš čím zaplatit za světlo, za plyn. Ve tvém pokoji bude zima, bude tma. Ale opět, dokonce i koupit nějaký pokoj pro bydlení – potřebuješ na to peníze. Chceš-li jít ven, musíš se obléknout - potřebuješ peníze. Abys nezemřel hlady - potřebuješ peníze. A tady máš odpověď. Takže co? Takže musíš jít vydělávat. Dostáváš se do určitých podmínek existence. Celá společnost je takto uspořádána. A vytvářejí se určitá pravidla hry. Co je práce(pozn. překl.:rusky„rabota“)? Znáte kořen tohoto slova?
T: Otrok(pozn. překl.: rusky„rab“).
IM: A to je odpověď. To znamená, že člověk je připoután, je nucen koexistovat s ostatními lidmi ve společnosti a žít podle určitých pravidel, která vylučují vše, co se nazývá duchovním. Maximálně co ti dají – to je náboženství a vědu. No, bav se, rozptyluj se. To je odpověď. Vše je to velmi jednoduché.
Ale když člověk dostane například možnost získat vše, co potřebuje, aniž by opustil místnost, anebo se přemístí kamkoliv bez jakýchkoli nákladů, včetně ztráty času, pak nepotřebuje prostředky. Jak řídit takového člověka? Pokud bude člověk s takovými možnostmi pod kontrolou vědomí - je to strašné. Ale opět platí, vědomí je proti tomu, aby tyto Znalosti vstupovaly do světa. Ale vysvětlím- s vývojem těchto Znalostí, vezmeme například tutéž kvantovou mechaniku, lidé poznají, že existuje nadpřirozené spojení. Pokud existuje nadpřirozené spojení, znamená to, že existuje i jiný svět - Svět za hranicí tohoto světa. Znamená to, že je dobré a že je špatné. Lidé si začínají uvědomovat, že je to jako ovoce poznání dobra a zla. Rozumíš? Vycházejíce totiž z biblické legendy, lidé žili a znali jen dobro, ale pak okusili toto ovoce a poznali, co je zlo. A nyní tyto Znalosti jsou jako kapičky rosy, které pomáhají hledajícím poznat (opět platí, pouze hledajícím), že existuje nejen zlo, ale také dobro. Že existuje nejen smrt, ale existuje také Život. Existuje nejen ďábel, ale je i Bůh. A že nikoliv tímto světem je člověk ve své existenci omezen.
T: ... jako Osobnost.
IM: Jako Osobnost, samozřejmě, v první řadě, a ne jako otrok systému. Pokud je člověk vzdálen od Duchovního Světa, pak komunikuje se systémem, dokonce bych řekl, že je prostě otrokem systému. Pouze když pozná sebe jako Osobnost, dokáže se člověk naučit kontrolovat své vědomí právě z pozice Duchovního pozorovatele, z pozice Osobnosti. A pouze tehdy přestane být otrokem vědomí (jako částí systému) a mluvíc jazykem náboženství, přestáváme být otrokem ďábla.
T: Přestane sloužit systému a stane se svobodnou Osobností.
IM: Ano. Pro Osobnost neexistují překážky v poznání Pravdy.
_____________
VIDEOTEXT
Pro Osobnost neexistují překážky
v poznání Pravdy.
Pokračování příště…
Komentáře (1)