Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 142. - 155. stránka

Ke stažení:
 Text pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST v redakci Anastasie Novych

Živá beseda s I. M. Danilovem - strany 142-155

Živá beseda VĚDOMÍ A OSOBNOST, OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU  (textová verze v redakcí A. Novych)

08:34:48 - 09:20:40

V: Mechanismus nezabral, takže nemá smysl používat ten stejný mechanismus, když nefunguje. Jakmile jsme si toho všimli - konec, systém se neživí, člověk nedává pozornost.  Buď vyřešil situaci s humorem, nebo našel s člověkem společnou řeč a vyřešili to. Vše. To znamená, nepodařilo se… Jednou a dost, systém ustoupil.

Když se zapojuje vědomí, sem tam začíná nadhazovat hodnocení: „Tento je divný, a tamten to dělá špatně. A ten je úplný hlupák…“ nebo něco dalšího. Potichu, jemně, vtíravě se plíží, jako slizký had. A takto postupně odvádí tímto směrem.

Člověk je zahnán do kouta a začíná se bát: „Co se stalo? Proč není radost?“ Začíná hledání viníků. A tato sněhová hrouda člověka zavaluje. Ale uvnitř je přece – Osobnost, uvnitř má duši, uvnitř má pocity a ony se nikam neztratily. Je třeba si jen dát jasný pokyn: „Tak, stop. Mám pocity. Nikam nezmizely. Já mířím do Duchovního světa. Radost je tu vždycky“. Tedy dát si jasný povel: „Konec. Neposlouchám hlas ve své hlavě. Nikoho nehodnotím, o nic neusiluji, kromě toho, že mám jediný vektor – duchovní vektor“. A konec, vědomí ustoupí, uvolní své sevření. Dokud je lidské tělo naživu, dokud jsme zde, vše můžeme změnit.

Jeden z ukazatelů toho, že se člověk skutečně posouvá po duchovní cestě – je stav klidu, stav vnitřní svobody. Jako první se urovnávají vztahy se všemi lidmi, protože ty už nechceš dominovat. Chápeš, co je to vědomí, přestáváš manipulovat lidmi. A samozřejmě chápeš, když dejme tomu, k tobě míří nějaká manipulace, ale ona mě prostě nezajímá. Jednoduše obcházím tento ostrý úhel a konflikt se urovnává. Konec, nějak se to všechno v dobrém vyřeší.

A: V této souvislosti je také velmi zajímavý příklad. Jednou na setkáních jsme se s účastníky skupiny dohodli popracovat se šablonou manipulace. Domluvili jsme se, že nikdo, ani ve své rodině, nebude dávat rady jinému člověku, pokud se on nezeptá. A všechno, co může člověk udělat sám, tak bude dělat sám, nebude prosit někoho jiného o pomoc. Vztahy se zásadně změnily…

T: A co podle vašeho názoru podporuje sjednocení lidí na základě vaší osobní zkušenosti?

V: Podle mého názoru to, co napomáhá sjednocení lidí, je především to, když se lidé setkávají a mají nějaké společné zájmy. Zájem poznávat, zájem udělat něco společně, nějaký dobrý skutek ve prospěch jiných lidí, pomoct někomu. Když přichází tento stav klidu, stav, v němž můžeme komfortně komunikovat navzájem, také to dává pocit jednoty. Lidé by jednoduše neměli poslouchat své vědomí.

A: Situace, pohleďte, je fraktální. Tak, jak se nás vědomí snaží rozdělit v myšlenkách, stejně tak se nás snaží rozdělit již nikoliv v hlavě, ale v komunikaci, v kolektivech. Jakým způsobem? Podle stejného schématu: rozděluj a panuj. Tedy častokrát lidé, kteří propagují takové ideje, jako „jdi tam, tam nechoď, s těmi komunikuj a s těmi nekomunikuj“, - oni jednoduše naslouchají svému vědomí, které stanovuje tytéž programy k rozdělení. Pokud se dokonce někomu něco nelíbí anebo někomu něco nevyhovuje… A komu nevyhovuje? Vždycky je něco, co vědomí nebude vyhovovat. To znamená, že místo toho, aby přišli a projednali nějaké sporné momenty a skutečně odhalili myšlenky od vědomí, lidé je často poslouchají a šiří tyto ideje mezi lidmi.

No, řekněme, že duchovně se rozvíjejícímu člověku to neublíží. Proč? Protože pochopí, že je to práce systému. Jednoduše, stejně jako systém pracuje u něj uvnitř a snaží se ho rozdělit s jinými lidmi, stejně tak, systém pracuje i v kolektivech a snaží se rozdělit již skupiny lidí, kteří jdou stejným směrem. Stejně tak k dnešnímu dni systém rozdělil, sami to víte, i náboženství, i vše ostatní. Tedy, když bylo zaseto jedno zrno znalostí, a nyní, řekněme, vyklíčilo jakoby „v různých směrech", ačkoliv je to všechno jedno a to samé.

Takto přesně rozdělují…  Vždyť touha po moci a opět tajné moci, vede k tomu, že lidé propagují tyto ideje, zaměřené na rozdělení. Proto tady není nic překvapujícího, je to přirozený proces, jsou to přirozené zákony systému. Pouze jediná věc – pro duchovně se rozvíjející lidi to není přijatelné. To znamená, že duchovně se rozvíjející člověk by naopak měl usilovat o jednotu, o sjednocení, o lásku, o bratrství. Koneckonců, nemáme co rozdělovat.

Ptali jste se, co lidi sjednocuje? Toto je můj názor, řekněme, z mé osobní zkušenosti… Lidi sjednocuje jeden velmi důležitý moment – to je touha přežít. Přežít nejen v materiálním pojetí, ale duchovně přežít. Chápete, střetli jsme se s nejmocnějším nepřítelem, který lidstvo má – to je systém Živočišného rozumu. A zvítězit nad tímto systémem můžeme pouze, když se sjednotíme. 

Často se stejný zákon využívá, řekněme, i mocnými tohoto světa, kteří podněcují lidi proti sobě. Proč? Vycházejí z idejí vnějšího nepřítele, směřují určitou skupinu lidí k tomu, že existuje vnější nepřítel a toto lidi spojuje. To je dobrá vlastnost, když se lidé spojí proti nějaké agresi a nebezpečí. Ale ve skutečnosti, ne tento agresor, ne toto nebezpečí.  To znamená, že nebezpečí ve skutečnosti, jak se ukazuje…

V: … uvnitř každého člověka.

A: Naprosto správně, je neviditelné. To znamená, že ukazují nepravého nepřítele. Ukazují, že nepřítel je jakoby v jiném člověku, v tomto individuu. Ale ve skutečnosti – nepřítel je uvnitř nás, je to vědomí. A globálně, nepřítel – to je systém. Jestliže se lidé sjednotí ve snaze přežít a poznat Duchovní svět, no, promiňte, koneckonců to znamená získat nesmrtelnost, nic víc, nic míň. A v kolektivu je snazší to dělat. Je to desetinásobná síla.

Vždyť je to prostě proces, studování téhož systému. My tady spolu sedíme, je nás několik lidí a každý má svou zkušenost. Podělili jsme se – obohatili jsme se o zkušenosti. Už nemusíme každý procházet nějakou situací. Opět platí, když provádíme duchovní praktiky v kolektivu, cítíme naplnění. Je rozdíl, když děláš sám a když se tím zabýváš v kolektivu. Je to obrovský rozdíl.

Právě toto je k dnešnímu dni velmi důležité. Pokud lidé skutečně pochopí, uvědomí si, jaký je jejich cíl, bude pro ně velmi snadné se sjednotit. Tehdy opravdu, jak je to napsáno v knihách, že když člověk studuje systém, chápe jeho zákony, chápe, že existuje nesmrtelnost, chápe, že tento svět je iluze, život v tomto svět se pro něj stává prostě zajímavou, poutavou hrou a on už, jak se říká, ve svobodě míří ke svobodě.  Tedy on se v klidu rozvíjí, má zájem, všechno mu přináší potěšení, radost. Nemá žádné problémy, žádné nepřátele.

T: A jak se změnil váš život po seznámení se Znalostmi AllatRa?

V: Úplně to mění celý život. Žít je mnohem zajímavější a pohodlnější, když chápeš, kam jdeš a proč? A celkové pochopení podstaty procesů, které probíhají kolem, pochopení jiných lidí. Když pochopíš člověka i z pozice získaných znalostí, tak už chápeš, proč se člověk tak chová, co se v něm teď projevuje. Je mnohem jednodušší mu odpustit, pochopit, komunikovat tak, aby mu bylo líp. To znamená, vyhnout se konfliktům, pochopit vše, co se vůbec děje. Poznat svůj vnitřní stav. Existuje takový výraz: „Žít v Duchu“. A to právě znamená žít v radosti, žít ve štěstí, ve vzájemných vztazích s ostatními lidmi. Takto žít je mnohem zajímavější. Nemohu si vůbec představit, jak bych mohl žít v konfliktech, v nějakých hádkách. No, jaký to je život? Nepodobá se normálnímu lidskému. Normální lidský život – to je, když všichni společně něco děláme, nějak spolupracujeme, nakonec chápeme – je Duchovní svět, je toto hluboké poznání štěstí, skutečný život. A toto právě je to, co člověk získává a co já osobně jsem pro sebe pochopil a přijal takový život jako přirozený.

Chápu, že… no, tento život hmotného těla skončí, ono prostě zůstane a já půjdu dál. To vše dává životu cíl. Obvykle, když se v životě podíváme, nějak u lidí jsou vyhaslé oči, zejména u starších lidí. To je strach z toho, že nevědí, co bude dál…

Když víš, že život, ten skončí… Bojí se takový člověk, který nemá cíl. Jaký je to život, když on ví, že vše skončí?! Dívá se do zrcadla a má strach, že se mění. Objevují se vrásky, objevuje se jakási fyzická únava. Už nemůže dělat to, co dělal dříve. Začíná se celkově bát toho, co se s ním děje. Strach ze smrti překrývá vše, dokonce i ty roky, nebo měsíce života, které člověku zůstaly. Chápe, že se život těla blíží ke konci, ale má strach, protože neví, co bude dál. Avšak když studuješ sebe, a poznáváš nauku ALLATRA, pochopíš, že život nekončí. Život právě začíná, když tělo přestane existovat. Tento Život je třeba najít tady.

A: Neexistují žádné hranice poznání. Když provádíš duchovní praktiky a řekněme, se ti podaří odpoutat od těla, ty cítíš co to je, když nejsi připoután k tělu. A pak se vracíš zpět, jako do obleku, který tlačí, svírá, dusí a k té neviditelné desce nad hlavou, nazývané „vědomí“, tak nemáš z přechodu strach. Protože ty chápeš, že tam nic z toho není. Tedy tam nejsou tyto nekonečné problémy s tělem, nekonečné konfrontace s vědomím a tak dále.

V: Tam je svoboda.

A: Ano. Přechází se do lepšího. Ale zase, je třeba nad tím pracovat. Je třeba získat osobní zkušenost, jinak pro člověka to budou pouhá slova… O sobě řeknu, že život se mi změnil, mění se, a jak to chápu, to ještě není hranice. Protože opravdu ten způsob života, který byl před Znalostmi AllatRa, když jsem se s nimi setkal, a to jaký je teď – to je… Ono se všechno skládá, jak řekl Voloďa, vše kolem cíle. Pohyb směrem k cíli -  je jako pohyb lokomotivy. Pohybuje se k cíli a soustřeďuje všechny životní okolnosti, vše k tomuto cíli.  Proč? Protože ve skutečnosti nic nebrání duchovnímu rozvoji.

Jedinečnost knihy „AllatRa“ je pro mě v tom, že tato kniha, pokud je možné to takto říct, ona nemá konec. To znamená, že je to nekonečná kniha, je do ní vloženo mnoho znalostí. A navíc, co mě osobně přitahuje, je tam založená velmi dobrá a hluboká energetika, víte, jak se říká, mezi řádky. Tedy to, co je tam vloženo mezi řádky vybízí, aby se můj vnitřní svět co nejvíc otevíral. A kdysi už jsem to říkal, že jedním ze způsobů, jak být v duchu a udržovat takový stav, řekněme, vznešený duchovní – je čtení knihy „AllatRa“. To znamená, že nejenže se obohacuješ znalostmi pro vědomí, tedy nějaká fakta a tak dále, ale navíc se velmi dobře naladíš na tu vlnu, která je tam vložena na neviditelné úrovni. V principu, tato vlna je i v pořadech s účastí Igora Michajloviče Danilova, i v knihách Anastasie Novych.

Ale co je nejdůležitější, „AllatRa“ je pro mě klíčem k Životu, je to klíč, s pomocí kterého se z obyčejné smrtelné bytosti může stát člověk skutečně nesmrtelným. Tam jsou všechny klíče. A řeknu vám to takto, k dnešnímu dni už jsem ztratil přehled, kolikrát jsem ji přečetl. Tedy, asi již více, jak dvacetkrát, a já čtu - a pokaždé nové. Vždyť, jak řekl Igor Michajlovič v jednom z pořadů, že „záleží, jakýma očima se díváš a jakýma ušima posloucháš“. Doslova k dnešnímu dni přišlo pochopení, že v této knize je důležité každičké písmenko. Tedy doslova každé to zdůraznění, napsané tři tečky otevírají nezměrnou hloubku, jakési chápání beze slov toho, co za tím stojí. To je samozřejmě obdivuhodné. A já vám řeknu, že dnes již bez toho nemohu být. Jako třeba živíme tělo, tak to je to, co živí ducha. A živit ducha přece, jak již chápeme k dnešnímu dni, je mnohem důležitější, než živení těla.

V: Osobní zkušenost je nejcennější. Rozvoj Osobnosti nastává pouze tehdy, když se Osobnost do toho aktivně zapojuje, když je… A Osobnost roste a vyvíjí se pouze tehdy, když dostává pocitovou zkušenost, tedy člověk se rodí duchovně.

A: Rád bych dodal, řeknu o sobě… Ve skutečnosti je třeba ještě hodně na sobě pracovat a pýcha ještě není mrtvá. Ale už, řekněme, je to velmi, velmi zajímavé. Jestliže dřív byla nějaká ta nepochopení, kolísání, tak nyní se to jenom obrušuje, získává se zkušenost. Tedy je to skutečně zajímavé. Přichází pochopení… a opět, mluvili jsme spolu ohledně Allatu. Pro mě se to stalo v jeden moment velmi hlubokým pochopením.

Bohužel naše společnost je taková, je zvyklá si vážit hmotných hodnot, ale není zvyklá vážit si duchovních hodnot. Duchovními se nemyslí nějaká umělecká díla, ikony, chrámy a nějaké rituální stavby, myslí se tím duchovnost, tyto síly, které skutečně dávají Osobnosti svobodu. Koneckonců, ve skutečnosti jsme tady s vámi, abychom se naučili správně řídit svou pozornost a směrovat síly Allatu tam, kam by se měly, tedy na své duchovní osvobození.

A systém, ten právě dělá vše, abychom utráceli tuto sílu na všechno vnější. A člověk stojí na této hraně, tedy on se učí. Opět platí, má zkušenosti s pocitovými stavy. Když je v duchu, a když není v duchu - jsou to dva různé stavy. Když jsi v duchu, vědomí mlčí a ty cítíš a chápeš, že kromě Lásky v tomto světě neexistuje nic. A když v tobě dominuje vědomí, tak bohužel vidíš, promiňte, jen samou špínu. Takové kontrasty poskytují pochopení toho, co je co a jak s tím pracovat, proč se to děje, na jakých etapách… A tak nějak… potichu-pomalu to jde.

T: Děkuji. Také bychom se chtěly podělit zkušeností z utváření a formování našeho ženského kolektivu.

Ž: Ano, ovšem, jestli stručně, tak… máme čistě ženský kolektiv. Zpočátku, zatímco se skupina formovala, je jasné, že byly různé situace. Přicházely ovšem s otevřeným srdcem, ale každá s vlastní touhou. Ukázalo se, že touhu poznávat společně duchovní, si vědomí různých lidí interpretovalo různými způsoby. Protože někdo se chtěl naučit nějakým nadpřirozeným schopnostem, někdo chtěl magii, pro někoho bylo důležité dosažení některých svých cílů a realizace přání v trojrozměrnosti. No, a někdo se prostě nemohl rozloučit se svou pýchou.

I když samozřejmě byla škoda, že jsme se musely s nimi rozloučit, vždyť mnohé z nich měly dobrý potenciál. Ale ve skupině musí být harmonie. Teorie je teorie. Ale pokud všichni v praxi usilují o jedno a totéž - o duchovní práci na sobě, žít ve svém nitru Duchovním Světem, pak i skupina bude jako jediná bytost. A co je nejdůležitější, výsledky každého -  to je posílení potenciálu posouvání skupiny jako celku. Stále však doufáme, že u děvčat, se kterými jsme se rozloučily, bude vše v pořádku, že samostatně dosáhnou svého, a že nakonec budou schopny přenést se přes iluze svého vědomí.

A když už byla zformována skupina stejně smýšlejících lidí, v nichž převládala čestnost, otevřenost a samozřejmě skutečná touha v praxi poznávat duchovní cestu, pak proces rozvoje skupiny šel velmi rychle. Úplně jinak se dařily praktiky. Vznikla kolektivní zkušenost a začaly se objevovat naprosto jiné otázky spojené s osobním praktickým duchovním rozvojem. A již na tyto konkrétní otázky Igor Michajlovič dal konkrétní odpovědi. A mnoho z toho, co jsme se tehdy dozvěděly, bylo řečeno v dnešním rozhovoru. A to je pro lidi velmi důležité, protože je to dobrá duchovní pomoc.

T: Ano, a už na této etapě chápeš chyby, chápeš důvody, proč jsi předtím uvízl na některých etapách. A samozřejmě, nejdůležitějším důvodem bylo to, že jsi dřív ve skutečnosti tímto nežil, že jsi náležitě nepracoval na sobě, nepoužíval jsi v praxi to všechno, co bylo řečeno, to všechno, co jsi přečetl, vyslechl v pořadech s účastí Igora Michajloviče. Dokonce chápeš, na jaké hloupé otázky ses tehdy chtěl ptát Igora Michajloviče, otázky z vědomí. Ale tehdy se ti zdály důležité, smysluplné, přesněji ne tobě, ale tvému vědomí. Ale neznal jsi ještě Ducha v sobě. Nyní však chápeš, že samozřejmě na otázky vycházející z vědomí nikdo nebude dávat duchovní odpovědi. Jak jsme se samy přesvědčily v praxi: jaká je otázka, taková bude i odpověď, od koho je otázka Igoru Michajloviči položena, tomu on i odpoví.

IM: Naprosto správně.

Ž: Ano, nyní ty prostě pracuješ na sobě, prostě jednáš z hlubokých pocitů. Neřešíš otázky z rozumu, z vědomí, jako předtím. Jednoduše hledáš jednotu, která přichází proto, že ty se nacházíš v neustálém dialogu s Bohem a v tom, že se to ve skutečnosti děje každý den. Nehledáš pro to schválně vymezenou dobu, nebo nějaké úseky, kdy „pracuješ na sobě“ a kdy „nepracuješ na sobě“, nebo „teď se tím zabývám, pak už se tím nezabývám". Ne. Je to jednou přijaté rozhodnutí, jenomže je to zralé, hluboké, vnitřní rozhodnutí. V tomto rozhodnutí zůstáváš věrný sobě, zůstáváš věrným Bohu. Znamená to, že nezrazuješ sebe, ty sloužíš Bohu, ty sloužíš Duchovnímu světu tady a teď.

T: Naprosto správně. A není to tak, že dnes sloužíš a zítra nesloužíš. Co z toho vyplývá? To není volba.

Ž: Ano. Nyní skutečně rozumíš příčinám a chybám minulosti ve srovnání se současností. Mnohé z nás dříve chodily i na setkání k Voloďovi, i na setkání k Andrejovi, a také k jiným lidem. Ale pokaždé, to byl vzestup, bylo nějaké teoretické pochopení, byly nějaké první praktické pokusy. Ale pak, přicházel jakýsi moment přešlapování na místě. Toto přešlapování někdy trvalo roky. Tedy, ty ses jaksi snažil, držel ses za tyto skupiny, za vedoucí, jako za záchranný kruh, ale cítil jsi, že není žádný pokrok, že došlo k určitému zastavení.

T: Ano. Přecházel jsi z jedné skupiny do druhé ve snaze dostat se z této slepé uličky, v něco jsi doufal, doufal jsi však, že ti ve vnějším někdo pomůže.

Ž: Ale teprve nyní chápeš, proč se to v praxi dělo. A tato situace se ve skutečnosti ve světě fraktálně opakuje, v různých organizacích, ve skupinách, zkrátka tam, kde se lidé snaží kolektivně jít duchovní cestou, kde překážkou na cestě je vědomí, jak říkal Igor Michajlovič. Proto považujeme za nutné podrobněji to probrat, nechť na jednotlivých příkladech, na příkladech našich dobrých přátel, našich společníků, tady, Volodi a Andreje. Co je vidět, co je teď cítit, na jaké etapě došlo u nich k zastavení, a tudíž došlo k zastavení i u lidí, jdoucích za nimi, aby i pro ně, i pro mnohé jiní lidi, byla tato zkušenost pomocí.

Voloďa vypráví hodně teoretického. A pro ty, kteří začínají cestu, je to důležité, je to zajímavé. Opravdu je potřeba mít hodně trpělivosti odpovídat na všechny tyto mnohočetné otázky nováčků, otázky z vědomí: „Kdo jsem já? Proč se mi nedaří meditace? A já mám takovou situaci v životě nebo ve vzájemných vztazích s blízkými, co mám dělat?“, nebo „Mě nechápou“, nebo „Jak být šťastný?“, no a mnoho dalších. Proto odvaze Volodi se musí vzdát hold. Všechny vyslechne, trpělivě odpovídá na otázky lidského vědomí. A jako počáteční, jako předběžná etapa - je to dobré. Ale potom nechápeš, proč uběhne rok, uběhne druhý a ty jsi tak nějak, kde jsi byl, tam jsi i zůstal. Cítíš, že první poryv byl, ale není další růst. Slyšíš stejné příklady, jaké jsi slyšel dříve. Slyšíš tu stejnou teorii, kterou jsi slyšel dříve. Ale nějak nechápeš, co děláš špatně, v čem je problém? Proč stojíš na místě? Proč není pohyb vpřed?

Voloďa jako vedoucí vypráví hodně teoretického. Ale čím ve skutečnosti žije? My to přece říkáme nikoliv proto, že se to týká Volodi, ale proto, že se  tento problém týká mnohých lidi… Takže, co se týká zejména praktické zkušenosti, tak právě mnozí lidé se zastavují na snaze dosáhnout stavu klidu, na stavu komfortu, na urovnání vzájemných vztahů s lidmi, tedy na snaze pomocí klidu vyřešit smírem konfliktní situaci v trojrozměrnosti. A o tom oni vyprávějí jiným lidem. Vždyť když odpovídáš na otázky jiného člověka, tak v prvé řadě pronášíš právě to, co v sobě chápeš, co se tebe dotýká, jak bys to chtěl vyřešit v sobě. To znamená, že tito lidé se spokojují s iluzí života. Proto mnohé jejich příklady se ničím neliší od rozhovorů u stolu. Je to, jako kdyby se příbuzní sešli u stolu a každý si vzpomněl na něco poučného ze svého života v trojrozměrnosti: kým jsi byl dříve, jak jsi řešil konflikty a jaké hrdinské činy jsi vykonával v trojrozměrnosti. A v duchovním, a to je velmi cítit, je pouze přání být takovým, teoretický záměr vědomí a vsugerovávání sobě samému, že jdeš duchovní cestou, že se rozvíjíš.

Ale v podstatě je to etapa zaseknutí se mezi autogenním tréninkem a meditací. Je to život vědomím, jsou to pochybnosti a strach uvnitř. A proto i přání – dosáhnout v meditaci alespoň klidu a vyrovnanosti. Je to trvalá sugesce, stejně jako při autogenním tréninku, jak dnes říkal Voloďa, že: „ Je třeba si dát jasný pokyn, stop, konec, mám pocity. Nikam se neztratily. Jdu do Duchovního světa. Nikoho nehodnotím, o nic neusiluji, kromě mého jediného směru – směru k duchovnímu“.  Vždyť je to obyčejná autosugesce.  A jako začáteční etapa zkrocení svého vědomí, etapa autogenního tréninku, je to dobré.  Ale bohužel se mnoho lidí na tom zastaví. A vědomí pokračuje i nadále v promítání filmu, proto si lidé často myslí, že se zabývají duchovnem. Ale ve skutečnosti, jsou to jen pokusy, jak se zbavit vnitřních strachů, které jim vnucuje jejich vědomí.  Proto se bojí jít o krok dále, protože se aktivuje jejich vědomí, které se staví proti všemu duchovnímu v člověku.

Jsou to pouze naděje na život duchovní realitou, na život duchovní radostí, ale ne samotný Život. To je přesouvání odpovědnosti na toho, kdo se jeví příkladem pro tebe, zodpovědnosti za to, že se spasíš. „Ale spása – to je každého osobní věc“, - jak kdysi řekl Igor Michajlovič.

Proto tito lidé mluví teoreticky i o životě v dialogu s Bohem, i o životě pocitovým vnímáním, i o životě Duchem, i o tom, že „to je normální, to je přirozené“, že je třeba „vrátit se do tohoto stavu“, že „že se nemá ztrácet“.  Ale v praxi je to ještě chápání od vědomí, toto chápání ještě žije v trojrozměrnosti.

To je etapa, kdy člověk, pomocí změněného stavu vědomí, jednoduše usiluje o dosažení toho klidu, o němž Igor Michajlovič řekl, když „nejsi ani tam, ani tady“. A co překáží posunout se dál? Strach. Strach vědomí ztratit něco v trojrozměrnosti, strach ze smrti, strach ztratit jakýsi obraz pocházející z vědomí, vymyšlený samotnými lidmi, vypadat nějak divně před jinými, před blízkými lidmi, bát se mínění… mínění jejich vědomí. To znamená strach z vnějšího, když řeč je o vnitřním. Ale zde sám řešíš, co je pro tebe potřebnější:vnější shodování se s obrazy trojrozměrnosti, hry s maskami systému nebo skutečně Život s touto vnitřní svobodou, svobodou od strachu a iluzí, Život v praxi, Život Duchem.

U Andreje je jiná situace. A tato situace je rovněž typická pro mnohé lidi.  Zde je cítit praktická zkušenost práce na sobě, proto je hodně pochopitelných praktických příkladů, takových, které je zajímavé poslechnout, poznamenat si pro svou praxi. Ale co se často vyskytuje v Andrejových vysvětleních? To, že slyšíme o neustálém boji, o konfrontaci Živočišné podstaty, o „doplnění silami Allatu“, „boji za sílu Allatu“, o tom, že tyto síly jsou nezbytné k duchovnímu růstu Osobnosti, že je člověk schopen cítit jejich vstup. To vše je správné, to je pochopení cennosti sil Allatu. Ale je to jen určitá etapa, ta etapa, kdy se člověk dotkl neviditelného světa, tedy s touto celou… magií vědomí. A na této etapě u vědomí probíhá, jak řekl Igor Michajlovič, "hon za silami Allatu“. Je to etapa zaseknutí mezi meditací a duchovní praktikou.  Je to jen jedna z etap, kdy člověk uvízne v tomto boji se svou Živočišnou podstatou. A potýká se s tím mnoho lidí.

Je to jen jeden z triků vědomí: hromadění sil a neustálý boj. A když člověk bojuje, tak v něm není pravá Láska. Veškerou svou pozornost jednoduše vkládá do tohoto boje, nikoliv do znásobení své duchovní Lásky. I když ve skutečnosti je vše jednoduché. Když žiješ ve znásobení Boží Lásky, to znamená v bdělosti, tak tam není žádný vyčerpávající boj. Vždyť tuto Boží Lásku v sobě znásobuješ, ponořujíc se do vnitřního Zdroje – Zdroje, který máš v sobě, skutečný, nekonečný. Nehledáš ve vnějším to, co máš uvnitř.

Ale co je skvělé, že Andrej hovoří upřímně, tak jak to je, co se s ním děje, s jakými potížemi se setkává. Nebojí se mínění jiných lidí, před všemi shazuje ze sebe masku vědomí, masku systému. On samozřejmě žije stále vnějším, ale již se snaží žít i vnitřními procesy. A to je velmi cenné. Proč je to cenné? Protože, například, představte si, že teď kněz, bez ohledu na to, z jaké náboženské organizace, prostě by šel k lidem a čestně řekl svým věřícím: „Promiňte mi, prosím, ale já nevím, já pochybuji. Nevím, zda je Bůh nebo není Bůh. Ale pevně doufám, věřím tomu, že je. Zatím ještě nevím, jak žít Duchem, žít v Pravdě, ve svobodě, v Lásce Boží. Moji démoni mi překážejí to pochopit. Jednoduše mám strach. Naučil jsem se teorii, ale nemám duchovní praxi. Ale já se snažím, já chci… Tak pojďme, zkusíme to spolu, pomodlíme se, provedeme rituály, které prováděli naši otcové a dědové v naději, že se dostanou do ráje, možná se i nám cosi podaří…“ Co si myslíte, co by řeklo vědomí věřících o takovém knězi? To je důvod, proč kněží nosí masky „duchovní vševědoucnosti“.

A tento problém je velmi rozsáhlý. Protože mnozí kněží různých náboženství, kteří skutečně míří k Bohu, právě uvíznou v takovém vyčerpávajícím boji s vlastními démony. Jen si pomyslete: milióny kněží, za kterými stojí miliardy věřících. A takto žijí lidé: jedni se mučí v pochybnostech pod maskami obrazů, druzí – se těší lživými nadějemi, přesouvají zodpovědnost na někoho a věří těmto prázdným obrazům.

Existuje ještě jedna z léček vědomí, na kterou se velmi ochotně chytají lidé. To je to, co jsme pochopili ve fázi formování našeho kolektivu, když některá naše děvčata navštívila člověka, který sám uvízl v extrasenzorice, to znamená, že ho uchvátila touha po tajné moci nad lidmi pomocí magie, což některé i zlákalo. Ale tam je pouze teorie a iluze, je to pouze přání vypadat, avšak nebýt, jsou tam prostě osobní strachy z vědomí, nic víc.
T: Ano.  Mimochodem, Igore Michajloviči, byli bychom velmi vděčni, kdybyste, o něco později, řekl podrobněji o zhoubnosti magie. Jednoduše lidé toho ještě v těchto otázkách spoustu nechápou, oni nechápou, co ve skutečnosti provádějí.

IM: Samozřejmě…

Ž: Ano, to je důležité… Ještě bych chtěla podotknout, že v době našich přebíhání a hledání mezi skupinami jsme nejednou byli svědky, jak v různých skupinách lidé mezi sebou jednoduše vybírali, kdo dnes povede skupinu. Jedni se báli překročit svůj strach, báli se přenést, možná také přes svou lenost, nebo se jednoduše báli vzít na sebe odpovědnost. A druzí naopak. Ale co bilo do očí, že nevybírali ty, kterým se zejména dařily praktiky, ne ty, kteří se měli čím podělit – právě svou čerstvě získanou praktickou zkušeností, vybírali však zejména ty, kteří se znali s Voloďou, nebo ještě s někým. Prioritu měli především ti, kteří se osobně znali s Igorem Michajlovičem.

T:  Ano, ale jak nám svého času řekl Igor Michajlovič, že „vedle mne bývá hodně lidí, ale to o ničem nevypovídá. Nevytvářejte si autority a nevykreslujte si obrazy, protože za vás nikdo vaší cestu neprojde“.

IM: Zcela správně.

Ž: Ano. Skutečně se mnozí lidé spoléhají na obrazy svého vědomí a vědomí v tuto dobu si užívá z tajných přání a pýchy. A člověk v tuto dobu nežije duchovním, pouze se tím zabývá. Proto utíká čas a lidé nemají výsledky, protože stejně jako předtím žijí pod diktátem vědomí. Proto v nich žije strach a pochybnosti, nepochopení Duchovního světa v praxi a to je velmi citelné. Dokonce, i když vezmeme nám známé příklady. Kolikrát by lidé neopakovali rozumem to, co řekl Igor Michajlovič, někteří dokonce vydávají tyto znalosti za svou vlastní zkušenost, stejně je to cítit, že nehovoří od Ducha, ale z vědomí, vyprávějí o tom, čím sami ve skutečnosti nežijí. V tuto chvíli lidé, kteří je poslouchají, pokud v nich rovněž dominuje vědomí, vytvářejí z nich obrazy těch, kým oni v podstatě nejsou. Ale to bude do té doby, pokud lidé se nenaučí cítit pravdu.

Je velký rozdíl, když člověk promlouvá od Ducha a když předává dokonce i důležitou informaci, ale od svého vědomí. Když zní slova z vědomí, tak se zdá, že člověk říká důležité věci, posloucháš a zdá se, že člověk dává užitečné rady, ale chápeš, že jsou jaksi povrchní, teoretické. Tedy obsah zajímavý, slova mluvčího jsou správná, avšak jsou prázdná a obyčejná, není v nich síla. Ale když se promlouvá od Ducha, lidé to hned cítí, cítí tento rozdíl, cítí, že v těchto slovech je síla. Proč je to tak?

Tak, jak říkal Igor Michajlovič, když vědomí začíná dostávat sílu od Ducha, tak slovo má váhu. A zde vzniká zcela jiná otázka, co dominuje v člověku, který poslouchá toto slovo? Vždyť pokud je otrokem vědomí, pokud v něm dominuje Živočišná podstata, tak v něm, samozřejmě, se zvedá celé toto negativum Živočišné podstaty z vědomí a zároveň se objevuje touha disponovat stejnou silou slova. To znamená, začíná hon za silami Allatu. Vědomí se začíná zmítat v otázkách: „No, jaké je zde kouzlo?? Kde je tu magie?“ Vždyť nic jiného vědomí nechápe. Ovšem všechno toto jeho zmítání probíhá v rámci trojrozměrnosti. To znamená, že hledá: „Možná je to zabarvení, možná je to takt, možná nějaká frekvence, no a možná nějaký jiný vliv?“

Ale když v člověku, coby posluchači, dominuje Duchovní podstata, tak Duch komunikuje s Duchem. Probíhá neviditelná duchovní pomoc těm, kteří skutečně touží být ve spojení s Duchovním světem, touží Žít Duchem.  Nezaobírají se tím, jak to bude probíhat, protože jsou v tomto okamžiku uchváceni samotným procesem, tím, co oči nevidí a uši neslyší. Jsou uchváceni duchovní Láskou, tím, „co připravil Bůh pro ty, kteří Ho milují“.

T: Ano, není třeba vytvářet obrazy v trojrozměrnosti. Protože obrazy stimulují buď lidskou pýchu a aktivují veškerou tu negativitu vědomí, závist, nenávist, zlost, hodnocení, srovnávání. Nebo lidé zbožňují tento trojrozměrný obraz a vědomí již vytváří falešné naděje, formuje z něj falešnou oporu z iluzí, oporu v obraz. Přisuzuje mu ty vlastnosti, které odjakživa ten, či onen člověk neměl. A jaké myšlenky předhazuje vědomí člověku, že: "Pokud bude tento člověk ke mně blahosklonný, tak mne spasí a má duchovnost vedle něj bude na vyšší úrovni než u ostatních“. Tedy lživá naděje a pýcha, no nic víc.

A pokud je člověk otrokem vědomí, pak mu vědomí jednoduše promítá iluzorní film z obrazů, které samotné vymýšlí. Člověk žije těmito obrazy. Vědomí vytváří obrazy jiných lidí a přisuzuje jim takové vlastnosti, které on sám nemá. Vědomí vytváří obrazy, nutí se jim klanět, právě obrazům, ne lidem, zatahuje do této bažiny bytí, z které se budou těžko dostávat a to ještě jen, pokud budou mít štěstí. To vědomí potřebuje nějakou hierarchii, nějaké povyšování jednoho nad druhým. A právě vědomí diktuje člověku, aby přeložil odpovědnost za svůj duchovní rozvoj na někoho jiného.

Sám Igor Michajlovič ukázal velmi dobrý příklad v praxi, příklad toho, jak je třeba rozbíjet obrazy, které vytváří vědomí, když v pořadu „Jednota“ řekl: „Jsem obyčejný člověk, jen masér. Jakápak svatozář? Kromě mozolů na rukou, nic jiného není.“

A víte, mé vědomí to tehdy také udivilo. Ale nyní již přišlo pochopení, že to bylo řečeno proto, aby lidské vědomí jednoduše nevytvářelo obrazy, aby nevytvářelo zlámané berle, lživé naděje u lidí. Lidé se musí sami duchovně rozvíjet, ne nadějemi živit vědomí, ale rozvíjet v sobě hluboké pocity skutečné Lásky ve Světě Věčném, Nekonečném, a ne hledat nějaké dočasné opory v iluzorní a konečné trojrozměrnosti.

Ž: Ano. Kdysi Igor Michajlovič poskytl vážné pochopení: „Ne vědomím, ne obrazem, ne oblečením, a ani ne slovy vnímejte člověka.  Učte se cítit, Duchovní svět nelže. I kdyby někdo mluvil sebekrásněji a rozumněji, ty však cítíš, jak to ve skutečnosti je. Zodpovědně přistupujte ke svému životu.“

IM:  Naprosto správně.

_____________

Video č. 11

Pobyt člověka v podzemním metru, jako asociace s životem člověka v trojrozměrném materiálním světě. Při pobytu v něm by člověk neměl zapomínat, že doba přebývání v materiálním světě – to je dočasný jev. Hlavní je, čím ses obohatil, jak jsi duchovně vyrostl v podmínkách trojrozměrného, uzavřeného prostoru, kde k orientaci na duchovní cestě slouží pouze ukazatelé. Volba zůstává na člověku.

Nadpisy na různých místech podzemního metra ve směru pohybu člověka.

 «Tady a teď“. „Co nevidí lidé?“ „Znak ALLATRA“. „Materie je druhotná“. „Prostě Miluj“. „Nové znalosti ve zprávě „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“. „Pravda pro všechny jedna“. „Kdo jsi?“ „Pamatuj. Systém – lhář. Trojrozměrnost – iluze“. „Žij pravdou Duchovního Světa“. „AllatRa. Dobro plodí Dobro!“ „Kniha AllatRa“. „Duchovní Láska – základ Věčného Života“. „Láska žije v tobě“.

Záběry z pořadu „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému“. Igor Michajlovič Danilov říká: „Když Osobnost poznává to, co má poznat, tak se osvobozuje od těchto iluzí…“. „Výstup za hranice systému“. „Skutečná svoboda je uvnitř tebe“. „Žij Duchem. Je to jednoduché.“ Záběry z videa písničky Allatruška: „Dobro je tady a teď, podívej se…“. „Spolu sjednocujeme svět“. „Skutečné štěstí: Milovat, být Vděčný, Žít Duchem. DOBRO.“ „Není možné poznat systém, nacházejíc se uvnitř něj. „Poznej sebe a pochopíš, kdo ve skutečnosti jsi. Anastasie Novych.“ „Prostě nesluž systému. Žij.“ „Duchovní svět je reálný.“ „Trojrozměrný svět – iluze.“ „Nečekej. Jdi vpřed.“

 «Buď čestný aspoň sám před sebou“. „V Lásce není strach“. „Studuj, jak pracuje tvoje vědomí“. „Nebuď otrokem systému“. „Důležité! Vědomí – součást systému“. „Svobodu získáváš prací“. „Žij vnitřními hlubokými pocity“.  „Myšlenka – část materiálního světa“. „Zanech pochybností“. „Drazí přátelé! Nacházíte se ve veřejném dopravním prostředku. Pojďme projevovat Lidskost, laskavý, pozorný postoj vůči sobě navzájem. Dobro plodí Dobro!“ „Vyměň své pomlouvání za pochvaly, místo závisti se upřímně zaraduj z úspěchů jiného člověka, místo povrchních zlých hodnocení raději jdi a udělej pro jiného nějaký DOBRÝ SKUTEK, jen tak, mlčky, nezištně. Anastasie Novych“.

Fragment z pořadu „Život“, Igor Michajlovič říká: „Popsat tamten svět pomocí těchto nástrojů (slov a podobně) je velmi složité. Mnohem jednodušší je dát člověku procítit. Ale to je možné pouze tehdy, když on to chce.“ „Východ je vždy“. „Kdo jsi? Člověk – to je mnohem víc než tělo, myšlenky, emoce“. „Jak zvítězit nad sebou. Praxe a zkušenost z duchovní historie.“ „Poznáváme systém zvnějšku. Prvotní a druhotné vědomí. Zkušenost a praxe“. „Jak se Osobnost osvobodí z otroctví vědomí“. „Život Osobnosti za hranicemi trojrozměrnosti“. „Jak Osobnost žije Duchovním Světem“.

 „AllatRa“ - kniha, které mění svět! První fotografie duše člověka. Co se stane s člověkem po smrti jeho fyzického těla? Jak najít vnitřní oporu a být odolný vůči útrapám okolního světa? Jak kontrolovat negativní myšlenky a emoce. Zvítězit nad sebou!“.

„Globální partnerská dohoda ALLATRA. HODNOTA ŽIVOTA ve SVOBODĚ VOLBY. Pouze náležité OVLÁDÁNÍ SEBE SAMA, DUCHOVNÍ A MORÁLNÍ SEBEZDOKONALOVÁNÍ přivede lidi k JEDNOTĚ, TVOŘENÍ a získání DUCHOVNÍHO DĚDICTVÍ.

1.           HODNOTA ŽIVOTA

2.           SVOBODA VOLBY

3.           OVLÁDÁNÍ SEBE SAMA

4.           DUCHOVNÍ A MORÁLNÍ SEBEZDOKONALOVÁNÍ

5.           JEDNOTA

6.           TVOŘENÍ

7.           DUCHOVNÍ DĚDICTVÍ

 „Vše dobré začíná z čistoty v prvé řadě vlastních myšlenek. Anastasie Novych.“ „Dobro je tam, kde jsi Ty“.  „ALLATRA SCIENCE.“ „Jak se říká, když máš v rukách univerzální klíče (znalosti o základních elementárních částicích), tak můžeš odemknout jakékoliv dveře (mikro- a makrosvěta)“. PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“.

„Volbu děláš sám: Žít nebo existovat“.

_____________

Pokračování příště…

Stáhnout