Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 120. - 131. stránka

Živá beseda VĚDOMÍ A OSOBNOST, OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU  (textová verze pod redakci A. Novych)

VIDEOTEXT

Duchovní rozvoj Osobnosti

v praxi je tvoření

v duchovní Lásce.

_____________

07:06:00 ‒ 07:56:40

Т: Igore Michajloviči, když jste nám poprvé pověděl o prvotním a druhotném vědomí, pochopení tohoto nám velmi pomohlo v každodenní praxi, v práci na sobě, v hlubším porozumění toho, jak funguje mechanismus autogenního tréninku, meditace a celkově, jak se od nich liší duchovní praktika. Ačkoliv jsme se již na začátku pořadu zmínili o těchto nástrojích, nemohl byste nám vysvětlit, jak pracovat s těmito nástroji z pohledu znalostí o prvotním a druhotném vědomí?

IM: Ano, samozřejmě. Má to také význam, když probereme nástroje, které lidé používají k pochopení Duchovního světa. Začněme od toho jednoduchého. Autogenní trénink… Co je to autogenní trénink a jak funguje? Právě autogenní trénink sám o sobě, to je uvědomování si sebe sama, převedení svého „Já“ z druhotného vědomí do prvotního vědomí a práce s prvotním vědomím na úrovni prvotního vědomí.  Proto je to důležitý nástroj, který existoval ve všech duchovních praktikách. Nyní ho nazýváme v poněkud transformované, pozměněné formě jako autogenní trénink, a to díky Schultzovi – to jsme již zmínili. Ale funguje na úrovni prvotního vědomí, přičemž v těle probíhají různé změny a podobně.

Meditace je také práce prvotního vědomí, ale zde již dochází k pozorování vědomí druhotného. Jestliže je autogenní trénink jednodušší, kdy jakoby vypínáme druhotné vědomí, nevěnujeme mu pozornost a pracujeme s pomocí prvotního vědomí se svým tělem, tedy je to pochopitelný proces, jednoduchý a snadný, pak meditace je již složitější praktika. Pracujeme s pomocí prvotního vědomí s druhotným, studujeme systém. Čili nacházejíce se prakticky v systému, ponořujeme se hlouběji, jen zlehka z něj vycházíme a začínáme ho studovat, ale bez toho, aniž bychom si uškodili. Můžeme již poznávat složitější procesy a dokonce dosáhnout úrovně šesté dimenze. To je to, o čem jsme již mluvili – magie a vše ostatní. Všechna vyšší magie zůstává na úrovni šesté dimenze. Systém sám vyjít za šestou dimenzi prostě nemůže. A meditace sama o sobě, ať už je jakákoliv, je pouhou meditací. Je to práce na úrovni prvotního vědomí, aby to bylo jasné. Jak se říká, spásy tím nedosáhneš, ale klidu dosáhnout možné je.

Stav klidu – to je… po smrti, když se člověk stane subosobností, kdy jakoby spí, spící subosobnost - žádné utrpení. Ale stále je to určitý druh smrti, protože sebeidentifikace přetrvává. Je to jako nějaká anabióza. Ale jaký to má smysl, když je možné Žít a Milovat? Proč neexistovat?

Ž: Ano, a použití těchto meditativních technik k dosažení tohoto klidu je jen zbytečná ztráta sil (energie), je to úsilí vynaložené z nevědomosti. V podstatě to je tak, že se vědomí uzavírá samo v sobě. A když se vědomí uzavírá samo v sobě, k čemu dojde? Vždyť podobné plodí podobné.

Т: Ano. Uvědomění a pochopení ještě dalo to, o čem již hovořil Igor Michajlovič na začátku pořadu, a sice že duchovní praktika „je překročení Osobností těch hranic, v nichž může fungovat vědomí“. A tím je hodně řečeno na pomoc těm, kdo praktikují.

IM: Samozřejmě. Duchovní praktika se již provádí na úrovni Osobnosti. Je to právě to, co rozvíjí Osobnost. Jedná se již o pozorování prvotního vědomí, druhotného vědomí, všech jejich kombinací, projevů, uvědomění si sebe jako součást Duchovního Světa. Je to vnímání Duchovního Světa. No, a konečným cílem je splynout se Světem Duchovním, neboli stát se Jeho součástí.  Je to již dozrávání Osobnosti. Vše je jednoduché.

Ž: Ano. Svého času bylo pro mě důležité pochopení v praxi, když jste jednou zmínil, že Osobnost nepozoruje Duchovní svět, ona jím žije.

IM: Ano. Osobnost tamten svět nepozoruje, ona jím žije. A rozdíl mezi tím je obrovský. Ona vnímá celým spektrem, tím, které není ve vědomí, není v lidském těle. No, je obtížné to lidem vysvětlit, je lepší to zažít. Říká se: „Co člověk zažívá, když přichází štěstí?“ „Jak co? Přece štěstí.“ „A co je štěstí?“ „Víš, raději to zažij.“

Ž: Ano, štěstí nebývá dočasné. A ty už v praxi chápeš, že mezi žít štěstím a jen dočasně ho zažívat na krátké okamžiky je obrovský rozdíl.

Т: To je pravda. V počátečních etapách osvojování si duchovní praktiky se stává i to, že je ti dobře, ale přitom… jako bys nebyl, jak bys zmizel, jakoby byla prázdnota. Ale přitom všem je ti natolik dobře, vnímáš hlubokými pocity, že jsi v kontaktu s něčím novým, radostným, rodným.

IM: Ale otázka zní: nejsi, nebo vědomí zmizelo? Rozumíš? Samozřejmě, že umlkli tví herci, divadlo zmizelo a začal život. To neznamená, že ty nejsi, ale nejsou herci nebo jedno z tvých pozemských „Já“. Můžeme to nazývat různě, ale jsou to jen slova.

Т: Ano, a je to jednoduše nezapomenutelný pocit svobody, osvobození se od moci vědomí… Igore Michajloviči, ještě je tady jedna otázka, na kterou se lidé ptají v dopisech, a sice na modlitbu. Co je to modlitba, jako duchovní nástroj? A jak můžeme dosáhnout pomocí modlitby splynutí Osobnosti s Duší?

IM: Co je to modlitba? Modlitba vlastně prochází mnoha těmito stádii. Nejčastěji se modlitba provádí podle diktátu druhotného vědomí. Může to mít smysl? Ne. Ale hlubší, vážnější projevení stavů modlitby se provádí na úrovni prvotního vědomí. To je to, co se nazývá meditace. Provedení takové paralely dává pochopení.

Každé náboženství může přivést člověka k Bohu, už jsme o tom hovořili a ne jednou. Neexistují žádná špatná náboženství, jsou lidé, kteří zbloudili. Náboženství nemůže být špatné. Ani svět nemůže být špatný, lidé bývají špatní, protože poslouchají vědomí, které jim vypráví…Vědomí, ale nepředkládá po celý čas jen to špatné. Někdy nabízí i to dobré. Vyber si to dobré a bude dobře. Prostě často pro dosažení přání, takového, které nám vnutilo druhotné vědomí, tak pro jeho dosažení často jednáme špatně. Ale je to přece naše volba, že ano? Opět platí, co si vybíráme, to i dostáváme.

Takže je možné skrze modlitbu dosáhnout splynutí Osobnosti s Duší? Samozřejmě, že je to možné. Existuje nejsložitější a zároveň nejjednodušší modlitba – modlitba Ježíšova. (Pokud se hluboce zamyslíme nad tím, jak probíhá její etapa, a podíváme se, kdo a jakým způsobem popisoval tyto stavy, kdo ji skutečně prováděl a kdo těchto stavů dosahoval… Ve skutečnosti bylo takových lidí velmi málo a pak jen tisíce a tisíce těch, kteří povídali o tom, že něčeho dosáhli). Stejně jako v duchovních praktikách princip je stejný. Zde je opakování Ježíšovy modlitby, touha a Láska k němu, vznikající taková, že… A opět přicházíme k čemu? Přicházíme k Lásce.

Láska skutečná, opravdová, upřímná je Láska k Bohu. Přirozeně, že pokud se začneš snažit, jak již bylo řečeno dříve, „z celého srdce milovat Boha“… A modlitba Ježíšova k tomu vede, právě k oživení vnitřního pocitového vnímání Světa Boha, a to je Láska a Vděčnost k Němu. Není nic, než Láska a Vděčnost. Všechno ostatní je iluze ve vztahu k Duchovnímu Světu. A když vzniká tento pocit, to je splývání. Je to složité?
 Ne, není to složité. Stejně jako duchovní praktiky, jsou složité? Ne, nejsou složité.

A co je složité? Žít vědomím je složité. Ono říká, že to není možné. Proč? Protože pro každé, ať prvotní či druhotné vědomí je vstup do Duchovního Světa uzavřen. Proto vědomí klade odpor. Ono je vždy proti tomu, aby se Osobnost stala tím, koho nazýváme Andělem, protože pro vědomí to znamená smrt.

Člověk má přinejmenším dvě „Já“, i když vědomí může vytvořit takových „Já“ hodně. Je to známo z příkladů různých onemocnění nebo speciálních manipulací s člověkem, kdy je na základě prvotního vědomí možné vytvářet těchto „Já“, kolik chceš, třeba deset.

Т: A co pojem „láska“… Velmi často si lidé pletou pozemskou lásku se skutečnou Láskou.

IM: Opět pojem „láska“. Láska je v pozemském pojetí často diktována prvotním vědomím jako potřeba k rozmnožování, tedy kopírování sobě podobných. Systém je v tom také velmi zainteresován. Nebo je diktována druhotným vědomím jako touha ovládat, vlastnit a tak dále. Tehdy láska vypadá skrze prizma z pohledu vědomí barvitěji, ale stejně je přechodná.

Ale opravdová Láska to je Láska pouze k Bohu a Láska ke každému v Duchovním Světě.

Ž: Ano. Láska k Bohu i ke každému, kdo se nachází v Duchovním Světě.

Т: Již jsme se zmínili o tom, že systém přes vědomí lidí propaguje, že člověk jakoby nemá svobodu volby, že je údajně otrokem Boha.

Ž: Ano, ale co systém zamlčuje? To, že svoboda je pouze v duchovnosti a že existuje jiné vnímání Osobnosti, stav, který vychází z kontaktu s Božským, díky hlubokému pocitovému vnímání, díky nesmírné Lásce k Bohu. A v této Lásce není strach. Strach vnucuje samotný systém, který přes vědomí nutí lidi, aby nemilovali Boha, ale aby se Ho báli. Právě aby se Ho báli jako velikého a všemocného, ale z pohledu systému, z pohledu síly, a nevnímali Ho ve skutečnosti – v majestátu a všemohoucnosti Jeho nekonečné Lásky. Systém nezná realitu Duchovního světa, realitu skutečného Života.

Т: Ano, protože údělem systému je vše pomíjivé a smrtelné. A odtud vychází záměna vědomím duchovních základů a chápání. Vždyť i službu Bohu vědomí zaměňuje za úděl otroků… A tady je to zajímavé… protože v minulosti se jako „úděl“ nazývala oblast, které vládl kníže. A v podstatě z toho vychází, že tento trojrozměrný svět je údělem otroků knížete tohoto světa.

IM: Naprosto správná poznámka. Tady je opět záměna pocházející z vědomí, a to velmi krutá, že „všichni ti, kdo slouží Bohu, jsou jeho otroky“.

Т: Protože vědomí stojí vždy proti Bohu. Lidé často nechápou, kdy v nich hovoří „boti“ vědomí a kdy je jejich vnitřní upřímná touha po Bohu, touha, která vychází zevnitř. Vždyť pokud máš strach z Boha, pokud se jako otrok obáváš Boha, pak ho nemiluješ a On tě nevidí.

IM: Ano. Záměna, která pochází z vědomí, že všichni ti, kdo slouží Bohu, jsou jeho otroky. To je nesprávné chápání Boha. A do vědomí lidí byl vpuštěn takový jedovatý význam, že se člověk Boha musí bát. A to zabíjí i samotnou touhu Osobnosti po hledání Boha. Proč? Když se nezralé Osobnosti skrze vědomí začne diktovat, že se musí bát Boha…

Т: …ano, pozornost člověka se již soustřeďuje na strach místo Lásky, tj., probíhá odliv síly pozornosti ve prospěch systému. A to vyvolává ještě větší strach místo Lásky.

IM: Naprosto správně. A k Bohu je možné přijít pouze prostřednictvím Lásky, žádná jiná cesta není. Pouze skrze Pravdu, skrze poznání. Poznání může projít pouze skrze Lásku.

Т: Ano, a je nutné pěstovat svou lásku každý den. A to je práce. Ale lidé chtějí, aby se člověk najednou z ničeho nic… stal duchovně rozvinutou Osobností.

IM: Pouze ve výjimečných případech mohou být takové dary určitým Osobnostem dány. Jinak člověk musí sám projít touto cestou. Musí si zvolit službu vycházejíce ze smlouvy, kdy lidé zachtěli v tělech bojovat s ďáblem a zasloužit si Lásku Boží. Takže ne tak, že je Bůh začne milovat, ale nabytím Lásky Boží, stát se tou Láskou.

To nejohavnější, co Ahriman vnesl do náboženství, je strach z Boha. Když se někoho bojíš, nemůžeš ho Milovat, Milovat upřímně, opravdově. Budeš se ho bát. A pokud se bojíš Boha, nikdy k Němu nepřijdeš.

Boha je třeba Milovat. Bůh je Láska. Když jsi naplněn Láskou, jsi s Bohem. Dokonce i pochopení Lásky bylo zaměněno…

Proto nemůže člověk být otrokem Boha. Člověk se stává otrokem ďábla, když žije hmotným světem a jeho hodnotami. Je to tak. Pak je jeho osud jednoznačně předurčen. To znamená, že otrok má svůj osud předurčen. A pokud to vezmeme z obyčejného, zjednodušeného pohledu, člověk se pak může stát součástí Duchovního Světa, to znamená, že se vrací do své rodiny v lidském chápání. Ale nemůže být otrokem ve své rodině. Jaká by to byla rodina, kdyby v ní byl otrokem? No, vychází to dokonce i z postojů vědomí. Jak můžu milovat svou rodinu, když se ji bojím?

Т: Je to tak… Ještě o Boží lásce. Igore Michajloviči, v pořadech jste se již nejednou zmiňoval o tom, že pravá Láska v duchovní historii lidstva byla často asociativně přirovnávána k planoucímu ohni, ohnivé Lásce.

IM: Proč se lidé, kteří skutečně dosáhli duchovního probuzení, bez ohledu na náboženství, které vyznávali, zmiňovali o ohni? A vždy tento oheň popisovali v nevídaných barvách. Říkali „oheň planoucí, ale ne spalující“, nazývali ho „ohněm nejčistším“ a podobně. Toto chápání ohně je to, co dává vznik Životu, a zde jimi byl zmiňován, jako prvotní síla nebo prvotní energie. Asociativně, na úrovni vědomí… Asociativně, protože člověk, který to vše zažil na pocitové úrovni a který se to snaží vysvětlit ostatním, vybírá asociaci určité síly a to, co připomíná.

Voda to být nemůže, ta teče. A to, co člověk zažívá a je víc pochopitelné, zvláště v prvních fázích a prožívá to i na fyzické úrovni… vždyť vy sami víte, když dochází k tomuto projevu, naplňování Duchem, co zažívá tělo? Pociťuje tento žár jako oheň, který hoří uvnitř. Ale nespaluje. Je radostný a blahodárný. Je čistý. Je to asociace tohoto prvotního ohně, která je vnímána vědomím… Kdysi byl nazýván silou Allat.

Ž: Ano, je to nezapomenutelná zkušenost z prvního kontaktu s Duchovním světem, kdy poprvé zažíváš to ohromné nadpozemské štěstí, cítíš ten blahodárný žár Lásky, který jsi dříve neznal, Lásky opravdové, nevyčerpatelné. A tato radost tě tak naplňuje, natolik silně, že to cítí dokonce i tělo. Protože tento žár je takový… skutečný, je upřímný, rozpínající se, je tak objemný. Samotná čistota, je čistější než čistý.

Dále pak, když žiješ Duchovním světem, pak tento žár v takovém silném projevu zmizí, on vchází do hloubi a stává se vaší nedílnou součástí. A tam, v hlubinách, je neustále přítomen, neustále je uvnitř tebe. A nezáleží na tom, jestli je den nebo noc, jsi do něj jakoby zabalen. Znovu se objevuje v jeho plnosti pouze tehdy, když probíhá významné posílení nebo projevení z duchovní strany zde, tedy, když je přítomnost Duchovního Světa.

Т: Ano. V praxi bylo také uvědomění, že když žiješ Duchovním Světem, jednoduše mizí pocit osamělosti. Předtím byl nestále přítomen pocit osamělosti vycházející z vědomí, pocit oddělenosti ve fyzickém světě. A to dokonce i tehdy, když jsi v kruhu svých nejbližších lidí. Ale on tu byl vždycky. Jen ses nechal rozptylovat nějakými obrázky vědomí, nějak se tento stav potlačoval. Ale obzvláště zjevné vnímání této osamělosti bylo v prvních fázích praktické práce na sobě. Je to velmi zvláštní pocit – jsi v podstatě mezi lidmi, ale jako kdybys byl sám v poušti.

A až později v praxi přišlo uvědomění, že pocit osamělosti je stav vědomí, že je způsoben jeho funkcí rozdělování, oddělování a že je postaven na emocích prvotního vědomí. Ale ty už si vybíráš něco jiného, protože už znáš to jiné. Znáš radost a plnost Života, života Duchem, života Duchovním Světem, kde jsi jednotný s celým Duchovním světem a duchovním projevením zde.

Ž: Ano, naprosto s tebou souhlasím. A tato radost tě natolik naplňuje, tento stav je tak příjemný, když jsi skutečně Živ a když jím Žiješ.  A tak je to silné a překrásné… Dokonce i vědomí vnímá tu allatovskou sílu. Ještě je zajímavé, že v praxi přichází pochopení, proč byl znak Allatu označován jako srpek měsíce právě růžky vzhůru. Vždyť je to jako číše. A když prožiješ tuto nezapomenutelnou první zkušenost kontaktu s Duchovním světem, pak už cítíš, jak probíhá jakoby naplňování číše těsně pod sluneční pletení. Naplňuješ se jako číše a v této číši je oheň blahodárný, jinak ho nenazveš. Vědomí chápe, že „je to tělo, že to není číše“. Ale když zavřeš oči, cítíš něco úplně jiného. A ten pocit… Cítíš tu neviditelnou číši. Chápeš, že to ona vyzařuje ten žár nevyčerpatelné Lásky, pravé Lásky. A tato Láska je tak upřímná… Ty chápeš, že je opravdová. V této Lásce je… Bůh.

Tento cit… číše, půlměsíc, Allat… Jako kdyby byl uvnitř tebe objemný znak, který vyzařuje tu nekonečnou Lásku… Dokonce i vědomí si toho všímá. A ty chápeš, proč je Allat číše, která vyzařuje tuto nekonečnou Lásku. A odtud patrně pochází tento znak – znak Allatu, z praktické duchovní zkušenosti lidí. A nepochybně to není jen obrázek. Teď to chápeš v praxi. Víš, že je to skutečná duchovní zkušenost. Je to zkušenost těch, kteří se po staletí osvobozovali. A zřejmě ho zaznamenali, jako první zkušenost duchovního kontaktu se Světem Nekonečným. Tuto zkušenost si nelze s ničím splést, nikdy na ni nezapomeneš. Je vždycky s tebou.

Т: Ano. Nejcennější a nejdůležitější znaky dávné minulosti jsou všude. Znak Allatu (srpek měsíce růžky vzhůru) se nachází prakticky na všech kontinentech na artefaktech, na posvátných předmětech pradávných národů. A v mnoha náboženstvích se mluví o ohni jako o počátku světa, čímž se rozumí božské síly Allatu. To znamená, že vše začíná z něj, z pocitového vnímání vnitřního ohně Lásky člověka k Bohu…

IM: Naprosto správně. A „tento oheň, hořící uvnitř“ je „projevem naplnění Duchem“ – potom ho nazývali různě. Ale přece jen název „Allat“ je správnější. A znak Allatu – srpek měsíce růžky vzhůru byl rozšířen všude.

Т: Ano, a existuje zde mnoho příkladů: od skalních maleb, které jsou staré desítky tisíc let (o jejichž původu není nic známo, s výjimkou doby jejich vzniku), po artefakty různých věrouk, kultur, civilizací, světových náboženství, přičemž z nedávné doby –má se na mysli posledních pět tisíciletí. Je jasné, že vědomí samozřejmě mnohé z toho vymazalo, mnohé překroutilo, pozměnilo, řekněme „podle svého uvážení“, přesněji podle uvážení systému a proměnilo to v provádění rituálů. Ale samotný fakt…

_____________

VIDEO Č. 10

Video představuje širokou škálu artefaktů se znaky Allat a AllatRa, které jsou kulturním dědictvím různých epoch, věrouk, náboženství a civilizací. Znaky Allat a AllatRa se nacházejí všude: Asie, Afrika, Evropa, Austrálie a Oceánie, Severní a Jižní Amerika.

_____________

Т: Soudě podle nahromaděných artefaktů, duchovní zkušenosti a praxe to je to, o co usiloval člověk z epochy paleolitu a usiluje o to i člověk moderní doby. A nezáleží na tom, kde se nachází lidské tělo, zda v jeskyni pomalované znaky, které zaznamenávají duchovní zkušenosti minulých generací nebo v chrámu plném knih o náboženských zkušenostech lidí z minulosti. Je důležité, kde člověk skutečně přebýval jako Osobnost, zda v symbolech mrtvé trojrozměrnosti, v naslouchání interpretací vědomí nebo v praxi Života Duchem. Jednoduše řečeno, čím žil – vědomím nebo Duchem.

Je zajímavé, že dříve to měl člověk jednodušší, pokud jde o duchovní poznání, než když začal proces významného zkomplikování pravdivých Znalostí prizmatem vědomí. Uvedu jednoduchý příklad. Asi před sedmi tisíci lety na východě Evropy vzkvétala všem známá civilizace Tripoli-Kukuteni, která v té době postavila největší města. A byla to velmi rozvinutá civilizace, která po tisíce let mírumilovně existovala. Podle nalezených artefaktů této kultury patřily znaky Allat, AllatRa mezi znaky hlavní. Byly umísťovány i do ornamentů a vzorů nástěnných maleb, na slavnostní a rituální nádoby, předměty, ozdoby…

IM: Znak Allat sloužil jako připomínka o nabytí Lásky Boží, jak se jí stát… o skutečném ohni, tedy jako o sestupujícím ohni, který sestupuje jako Duch a naplňuje tě, a o tom, čím musíš Žít.

Т: Ano, a když studuješ tuto kulturu, chápeš, že taková připomínka byla ve společnosti všude. V domech ho lidé malovali na čestné místo, stavěli na kamna vyzařující teplo, aby se člověk hřál nejen fyzicky, ale i duchovně, tedy neustále v sobě udržoval tento božský oheň, oheň Lásky k Bohu. Znaky AllatRa a Allat byly umísťovány na vrcholky a střechy domů. Čili byly všude. Sloužily jako připomínka hlavního cíle v životě člověka – stát se z mrtvého Živým. Soudě podle znaků na artefaktech a zvláštností existence této civilizace, je zřejmé, že zde byly duchovní Znalosti praktikovány.

IM: No, je to přirozené, protože duchovno dominovalo nad materiálnem, a ne jak je tomu nyní.

Т: Ano. Znak Allat, jak se uvádí v knize „AllatRa“, i v následujících dobách označoval prvotní energii, božské síly. Byl to symbol pro praktikující, pro ty, kteří se obohacovali duchovními zkušenostmi.

Ž: Ano, a byla to taková duchovní připomínka věčného Života tady a teď.

Т: Ano. Znak Allat sloužil spíše jako každodenní připomenutí, ale nebyl tím, čím je nyní ikona pro většinu lidí… Je zde opravdu velký rozdíl. Protože dnes ikony pro většinu lidí znamenají připomínku na prosby, na pomoc v trojrozměrném životě, vyprošování u Boha něčeho buď pro sebe, nebo pro své blízké, obrácení se s prosbou na vyšší instanci.

Ž: Ano, bohužel… A to vše je postaveno na emocích z vědomí – na naději, na strachu. Ale dříve byl tentýž znak Allat znakem pro lidi, kteří žili v různých částech světa, jako připomínka na prapůvodní Znalosti, posilování svého vnitřního duchovního ohně, Lásky k Bohu, tedy připomínka na duchovní rozvoj Osobnosti. A v podstatě to byly právě znaky, které předávaly duchovní význam a podstatu znalostí, které chápali lidé v každé části světa. A ne jako symboly trojrozměrnosti, obrazy s rysy tváří, které odpovídají vnějším fenotypovým zvláštnostem místních národů, jako je tomu teď. To znamená, že nedocházelo k rozdělení prapůvodních Znalostí, nedošlo k jejich rozdělení na vlastnictví toho či onoho národa. 

Т: Ano. A kdy začala Tripolská kultura upadat? Když ji nahradily bojovné kultury, tedy ta pokolení, která již pozbyla Znalosti, a ta, která byla řízena vědomím Živočišného rozumu. Ti, kdo pomocí vědomí jako otroci systému proměnili Znalosti na magii, náboženství, skepticismus ve vědě, ti, kdo vytvářeli sociální hierarchie a rozvíjeli systémy řízení postavené na naději a strachu.

IM: Naprosto správně.

Т: A přesto, nehledě na toto vměšování vědomí, lidé si ještě tehdy pamatovali Zdroj, který dává Život. A to je možné pozorovat nejen podle artefaktů a pozůstatků dávných civilizací, které existovaly před Tripolskou kulturou. Lze to pozorovat i podle dozvuků prapůvodních Znalostí, které vytvořily základ učení různých náboženství existujících posledních pět tisíc let, a které jsou již značně přepracovány vědomím.

Například ve filozofii hinduismu a buddhismu dosud existuje takový pojem jako „maya“, který má několik významů. Na jedné straně se na něj pohlíží jako na iluzorní povahu vnímaného světa. A v jiném smyslu byl spojován se světovou silou, která vytváří proměnlivou povahu, ale sama má neměnnost Boha. V podstatě je to charakteristika sil Allatu, těch prvotních energií, z nichž je v tomto světě vše utkané. A má se za to, že když se tato síla použije pro božské účely, pak dává nádhernou transformaci; byla spojována s božskou ženou, tedy s bohyní, jejímž atributem byl znak Allat. No, a když tuto sílu používají démoni, „maya“ se promění v klam. Jak si pamatujeme z knihy „AllatRa“, od pradávna jsou známy i znaky srpku měsíce obrácené do určité strany v závislosti na jejich významu, tedy poukázání na struktury polí konstrukce člověka – boční nebo zadní bytosti.

Nejzajímavější je však připomínka a význam ochrany bohyně – je to iluzornost celého vnímaného světa, skrývající pod viditelnou různorodostí svou pravou podstatu – Brahmana, to znamená Jediného, nejvyššího Boha jako jedinou realitu.

Ž: Ano. Obecně platí, že bohyně Matka s ochranou, jejímž atributem je srpek měsíce se růžky nahoru, tedy znak Allat – je docela rozšířený obraz v kulturách a věroukách různých národů.

Т: Naprosto správně. A již existuje pochopení toho, co to znamenalo v dávné minulosti, bez ohledu na to, na kterém konci světa vyznávali lidé tu, či jinou víru. Tak například, bohyně s ochranou nebo ta, která tká plátno, je i ve věroukách Indiánů na Aljašce – je to bohyně Atsintma a ve věroukách starodávných slovanských národů je to bohyně Mokoš a ve věroukách pradávných Arabů je to bohyně Al-Lát a mnoho dalších. Je to i v moderních náboženstvích. V křesťanství existuje takový výraz: „Být pod ochranou Bohorodičky“.

Ž: Ano, různých věrouk, tedy cest k posvátným dveřím pravého Domova, může být mnoho, ale otevření dveří, to znamená duchovní zkušenost praktického kontaktu, života Duchovním Světem – je pro všechny stejná.

Vždyť když se podíváme z pohledu duchovních zkušeností – co se snažila asociativně předat minulá pokolení budoucím? Právě to, že v praxi, když probíhá soustředění pozornosti na Duchovní svět prostřednictvím hlubokých pocitů, dochází k odchodu do jediné reality – reality Boha.

IM: Je to tak.

Т: Když máš praxi v duchovním poznání, pak chápeš jediné zrno pravdy, to zrno, které je začleněno do duchovních učení různých národů. Ale bez praxe je teorie mrtvá…

Správně tu bylo poznamenáno, že je to odchod do reality Boha, tedy na místo blízké duchovní přirozenosti člověka jako Osobnosti, cesta do skutečného Domova. V sanskrtu existuje takový pojem jako „álaja“, který doslovně znamená „domov“, „obydlí“, „prapůvodní“. A jedním z klíčových pojmů v buddhismu je „álaja-džňána,“ což je jakási společná „schrána nevyslovitelné a nesdělitelné znalosti Jediného“.  U národů na Východě, například v Turecku, slovo „aya“ znamená „svatý“. Arabové mají také zmínku o prapůvodním Domově. V islámské encyklopedii v článku o hlavní svatyni islámu Kaabě se píše o tom, že podle legendy jedno z prvních jmen svatyně bylo al-Bayt al-'Atik, což znamená „pradávný Domov“, „prapůvodní Domov.“ Má se za to, že byla založena Adamem, jako první svatyně na Zemi, který byla určena k uctívání Boha. Odpovídající zmínky jsou i u jiných národů.

Ž: To vše jsou dozvuky po těch, kteří praktikovali, kteří se snažili asociativně předat dalším pokolením praktické duchovní zkušenosti, to, co spojuje Osobnost se skutečným Domovem, tedy s realitou Boha.

Т: Ano, ale vědomí si vždy v této otázce dělalo krutý žert. Protože, když čteš teorii a pak procházíš praxí, uvědomíš si, že to vůbec není to, co tím tvé vědomí myslelo.

Vím to podle sebe, že kdybych jenom tak, odděleně, četla všechny tyto definice, jak tomu bylo předtím, mozek by prostě odmítl čemukoliv rozumět. Protože všechno je za staletí lidským vědomím tak zamotané, kdy se za pravdu vydává to, co ve skutečnosti prošlo vědomím a co bylo napsáno člověkem, v němž dominovalo vědomí. A to je cítit. Ale teď je již jiná situace. A všechny znalosti z různých náboženství se stávají jednoduchými a jasnými díky univerzálnímu klíči k duchovním Znalostem, o němž jste nám řekl, Igore Michajloviči. Pokolikáté se již přesvědčuji o tom, že vše od Duchovního světa je jednoduché a jasné.  A vše, co pochází z vědomí, že je složité a zamotané a nafouknuté do vyumělkovaných filozofických pojmů, až k nepoznání. Ale díky těm univerzálním klíčům, které jste dal, je možné mezi slupkami času v každém náboženství najít pravé zrno.

IM: Pravda je vždy jednoduchá a vždy mluví sama za sebe. To jsou zajímavé okamžiky. Běžně se velmi mnoho mluví, zejména ve znakovém písmu o duchovnu, o spojení Osobnosti s Duchovním světem. Ale ty znalosti jsou však k dnešnímu dni ztraceny a některé jsou vůbec vykládány úplně naopak. Ale co naděláš, vědomí je vědomí.

Т: Igore Michajloviči, zmiňovali jsme nyní Pannu Marii, která je dnes pro mnoho lidí po celém světě průvodce božských sil Allat. A není náhoda, že byla od starověku zobrazována se znakem Allat, s ochranou. Dnes se k ní velmi mnoho lidí obrací v modlitbách, jako k rychlé pomoci v oblasti duchovních záležitostí. Ale je poměrně často kvůli inkulturaci spojována s pozemskými obrazy, s tělesnými obrazy, s obrazy, které jsou přijatelné pro ten, či jiný národ. Ale ve skutečnosti je to obrovská Boží síla…

IM: Ano, často je Bohorodička vnímána a lidem se asociuje s hmotným obrazem. Avšak opět platí – vše, co je svaté, je Duch. A Bohorodička je Největší Duch. Proč? Existuje mnoho zvěstí, ale řekněme to tak…Co je to Láska? Láska to je Bohorodička!

Na to téma jsou velmi zajímavé legendy o sestrách Allat…Myslím si, že ten, kdo chce, najde si to sám. Nestojí to za to zde rozebírat, abychom nezpůsobili napětí ve vědomí určitých lidí. Pro ty, kdo Duchem vnímají, by to bylo samozřejmě zajímavé. Ale bohužel, mnozí lidé, kteří se považují za opravdové věřící, žijí více vědomím pod diktátem toho, kdo toto vědomí ovládá. Proto v současném světě, bohužel, mnohé ani říci nemůžeme. A to je pravda.

Т: Bohorodička je Duch, a jsou lidé, kteří cítí v sobě potřebu služby Marie.

IM: Když se dotýkáme obecných otázek služby… Služba bývá různá. Ale nejčastěji lidé usilují o službu z vědomí v naději na získání magických schopností na cestě služby. To často nabádá lidi k tomu, aby říkali: „Chci sloužit, jsem připraven.“

Opravdová služba to je právě příklad, příklad Marie jako ztělesnění Čistoty a Lásky a naprostého odevzdání sebe Duchovnímu Světu, přinesení těchto hodnot a jejich šíření v hmotném světě nezávisle na přání vědomí, které tomu každou sekundu klade odpor. Je to složitá otázka a ve veřejném vysílání ji pokládat, zejména službu Marie… No, proč?

Т: Pro ty, kteří cítí.

IM: Kdo cítí, ten pochopí. A ostatní… posílit v nich démona.

Ž: Ale jsou lidé, kteří upřímně chtějí přijít k Bohu… Je jasné, že už bylo dáno mnoho. Ale nyní je taková doba – období Křižovatky… Takové události … Taková temnota vědomí pokrývá svět, že je těžké si toho nevšimnout… Ale to nejdůležitější, z toho, co se nyní děje– je to, že jde taková velká podpora z Duchovního světa a tak silné vnitřní Volání, které je obtížné neslyšet. A mnoho pocitů tě naplňuje zevnitř, protože ty to Volání slyšíš. A toto Volání je adresováno každé Osobnosti jako k Duchu. Ono probouzí Život, Život skutečný, to vše, co je pro člověka nejcennější a nejdůležitější.

Ale mnozí stále živoří v otroctví pod nadvládou vědomí. Přestože již bylo velmi mnoho dáno a řečeno bylo velmi mnoho, i Znalosti byly dány. Ale teď je vše na takové hraně a osud každého člověka závisí jen na jeho osobní volbě…

IM: Bůh miluje každého, kdo miluje Jeho. A kdo Ho nemiluje, toho On prostě nezná. A to je pravda. Chceš být s Bohem nebo chceš, aby tě On miloval – miluj Jeho. Je to jednoduché.

Т: Ve skutečnosti je vše jednoduché. To znamená, že nezáleží na tom, jakou má člověk minulost, kdo to je, jak zvnějšku vypadá… Člověk se nemusí bát ničeho, protože Láska – to je…

IM: Láska není strach. Pokud se bojíš kohokoliv, Ahrimana nebo Boha – nic se ti nepodaří. Strach pochází z vědomí, žije v něm. A tělo křičí, když umírá a Duše zpívá, jestliže si to zasloužila. A vědomí musí křičet, protože pro něj to jsou poslední okamžiky existence, když se Osobnost osvobozuje. To je normální.

Ž: Ano, vědomí nedává pochopení Boha. Když je víra, ale nejsou znalosti, není pochopení – co to pak znamená? Samotný fakt: „Věřím, ale nevím. Věřím v Toho, koho neznám, v naději na to, že dostanu něco hmotného pro sebe.“ A přesto lidé žádají vše hmotné. Vždyť to je princip práce systému. Tak, miluješ Boha nebo materiální statky?

Ale tady vzniká ještě jedna otázka: ty věříš nebo víš? Ty věříš, že po smrti těla budeš vzkříšen v ráji? Ale pokud věříš, pak doufáš. Ale pokud doufáš, pak pochybuješ. A pokud pochybuješ, pak je v tobě strach a ne Láska.

Ovšem pokud v tobě je Láska, pak v tobě už je Život. V tobě nejsou pochybnosti, není strach, protože už máš Znalosti a zkušenosti, už máš Život. Už žiješ tady a teď. V tobě jsou Znalosti a Láska Duchovního světa. V tom je smysl, že si neděláš naděje, že po smrti budeš odměněn, ale začínáš Žít tady. Začneš Žít – budeš Žít. Nezačneš Žít – Žít nebudeš.

Т: Ano, a jak se píše v Bibli: „Vše, co člověk zaseje, to sklidí. Ten, kdo seje pro své tělo, z těla sklidí pomíjivost, ale ten, kdo seje Duchu z Ducha, sklidí život věčný.“

Ž: Ano, a v tom je hloubka pochopení řečeného, – „to, co zaseješ, pak sklidíš“. Vždyť pokud jen doufáš, že oseješ pole a pak když přijde čas sklizně, přijdeš na pole a vidíš, že je prázdné. Nebude tam nic, než bodláky tvých nadějí. A aby bylo možné sklízet, musí se nejprve zasít, tedy nedoufat, ale jednat.

Tvé naděje bez reálného činu jsou prázdné. Víra – to jsou naděje a strachy. A zkušenosti – to je Život. Živému – živé, mrtvému – mrtvé. Nesmíme snít a doufat, ale musíme Žít. Zaseješ Lásku – získáš Lásku. Protože… Bůh opravdu miluje každého, ale pouze toho, kdo miluje Jeho.

Т: V tom je smysl. Lidé často jednají z vědomí, ze zvyku, na základě své minulosti. Ale Láska – to je něco úplně jiného… To je Život tady a teď mimo šablony systému.

IM: Zvyk je šablona vědomí. Když žiješ vědomím, budeš činit podle zvyků. Když žiješ Láskou, jsi osvobozen od zvyků, jsi osvobozen od všeho. Co je zvyk? Zvyk je ve vědomí a vědomí je součástí systému. Vše je jednoduché.

Т: Ve skutečnosti je vše jednoduché. A ještě, neměl by ses zabývat tolik svými šablonami, protože to je vědomí, a ono může… promítat myšlenky i o minulosti i o budoucnosti… No a ty prostě jen… tady a teď… miluj… a to je vše.

IM: Minulost, budoucnost jsou jen ve vědomí, ale ono nemá přítomnost. A Osobnost nemá ani včera, ani zítra. Osobnost, která žije Duchovním Světem v lásce Boží, ta má teď. A teď - ono je nekonečné. Z „teď“ se nemůže stát „včera“ nebo „zítra“. Ono je přece teď a ono je věčné. Ale vědomí: „Včera jsem to měl udělat tak a zítra to udělám jinak“, ono nemá teď.

Т: Ano, je hloupé zanedbávat přítomnost ve prospěch budoucnosti.

IM: V budoucnosti není přítomnost.

_____________

VIDEO

Začneš Žít – budeš Žít.

Nezačneš Žít – Žít nebudeš.

_____________

Pokračování …

Stáhnout