Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 17. - 28. stránka
Ke stažení:
Text pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST v redakci Anastasie Novych
(Strany 17 - 28)
Živý rozhovor „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému“ (textová verze v redakci Anastasie Nových)
IM: Obecně, v duchovních praktikách různých náboženství je zvláštní pozornost věnována zbavování se iluzorních obrazů. Tj., i v křesťanství, i v islámu, i v buddhismu, i v dřívějších náboženstvích, zdůrazňovali zejména to, že nesmí být žádné obrazy, myslíc tím - trojrozměrné. Především v duchovních praktikách.
Ž: Ano, a zde je rozdíl. Pokud o tom poprvé slyšíš nebo čteš, tvé vědomí se rozhořčí: „Jak to, proč nesmí být žádné obrazy?!“ Ale úplně jiná věc je, když to poznáš sám v praktice, když už máš své vlastní chápání v podobě zkušenosti, proč tomu právě tak je.
T: Takže veškeré tyto zmínky v náboženské literatuře se stávají srozumitelnými, pokud to sám již používáš v praktice.
Ž: Ano, právě vlastní zkušenost dává toto pochopení, a ty už víš, nejen z doslechu, co je to za jev a proč tě odvádí od toho nejdůležitějšího. Zmínek o tom je víc než dost. Například staroperský traktát v súfizmu, kniha Al-Hujwiriho s názvem „Odhalení skrytého za závojem“. Je v ní výrok od islámského teologa 9. století Junayda al-Bagdadiho, ve kterém se říká: «Pokud mi Hospodin řekne: „Podívej se na Mě“, odpovím mu: „Nepodívám se na Tebe.“ A proč? Protože v lásce očí, to je jiné (ne Bůh)… V tomto světě se mi stalo zvykem vidět Ho bez pomoci očí. Uchýlím se tedy k jejich pomoci v onom světě?»
Zajímavým se to stává, jakmile tomu rozumíš díky praktice - že pro to, abys pocítil Boha v hloubi duše, nepotřebuješ ani obvyklý zrak, ani sluch pozemský, ani žádné iluzorní trojrozměrné obrazy. Protože to jsou překážky od vědomí, od systému. To je to, co ruší…
IM: Ano.
T: Vždyť v křesťanství je o tom rovněž velmi mnoho zmínek. O tom, aby člověk nepodléhal pokušení iluzorně si představovat duchovno. A svatí otcové varovali, že mysl sama o sobě může mít sílu snít, může velmi snadno vytvářet iluzorní obrazy, a proto, aby nezapříčinila škodu, musí se uchovat bezbarvá, beztvará a bez obrazů. Například v knize "Filokálie", v pátém svazku, ctihodný Řehoř Sinajský ...
IM:… No, pro ty, kteří nevědí, je pravoslavným svatým 13. století, který obnovil na Athosu praktikování Ježíšovy modlitby.
T: Ano, naprosto správně, byl jedním z prvních hesychastů… Také psal o tom, že pokud při vykonávání své činnosti uvidíš světlo nebo oheň, jedno co,… venku či uvnitř sebe, či nějakou tvář, například Krista nebo Anděla, nebo někoho jiného, nepřijímej je, abys neutrpěl škodu. A sám od sebe nevytvářej představy, které se samy vytvářejí, nesleduj je a nedovoluj mysli hromadit v tobě dojmy z nich, neboť toto všechno, zvenčí podmanivé a představované, slouží k pokoušení duše.
IM: Mnoho svatých, ještě před dobou Řehoře Sinajského, také mluvilo o tom, že při provádění duchovní praktiky nesmí být v mysli žádné obrazy a myšlenky. A nezáleží na tom, zda jsou dobré či špatné… To znamená, že i když nejsou špatné, stejně se na ně nelze soustřeďovat. A tvé zaměření, tedy pozornost, musí být na vnitřním obsahu podstaty, tedy na pocitovém vnímání Duchovního Světa…
T: To je pro praktikující velmi důležité… o myšlenkách, že je jedno, zda jsou dobré nebo špatné. Jsou to myšlenky! Lidé nemají jasno v této otázce a říkají: „Ale pokud ke mně při meditaci přicházejí dobré myšlenky, není to hrozné, že? Vždyť ony jsou přece dobré." No, je to všechno následek toho, že v jedněch náboženstvích to říkají tak, ve druhých zase jinak, celkem vzato… říkají. A ten, kdo hledá svou vlastní cestu, zpravidla hledá všude. Ale vědomí okamžitě začne vše míchat dohromady, proto i dochází k takovému nedorozumění. Bez Znalostí je pro člověka velmi obtížné pochopit, co k čemu.
IM: Ať děláš svými myšlenkami cokoliv, je to stejné, jako pohárem nabírat oceán. Nemá to smysl. Nikdy nedosáhneš poznání, pokud půjdeš k Bohu pomocí myšlenek. Myšlenka je část vědomí. A vědomí je součástí toho, čemu lidé říkají Iblis neboli ďábel. Jak můžeme nástrojem, který dal ďábel, poznat Boha? Nemůžeme. Proto říkali: vnímej srdcem. Nevpouštěj svou myšlenku do Božího tajemství. Neboť nebude Boží, nýbrž satanské. A to je důvod. Hovořili to ti, kteří to poznávali.
No, ale jiní říkali přesně naopak: „Čistota mysli, koncentrace mysli, musí být. A ve svých praktikách nalaď svou mysl na dobré myšlenky. Vnímej jen to dobré, neboť mysl (vědomí) se dělí na dvě kategorie: špatná a dobrá. A smysl tkví v tom, že proto, aby ti v životě bylo dobře, musíš to rozdělit: špatné nepřijímáš, přijímáš jen to dobré. Ale špatné stejně poleze k tobě, a jakmile se odvrátíš od dobrého, znovu přijdou špatné myšlenky a zaplní tvé vědomí. A proto je třeba držet svou mysl v čistotě. Zaměřit se pouze na dobré myšlenky a vždy přemýšlet o dobrém. Ze začátku je to těžké, ale potom bude líp a líp“. Jsou taková náboženství, ve kterých tomuto lidi učí. A celá jejich meditace je zaměřena na to, že musíš udržovat pozornost na myšlence či bezmyšlenkovosti.
Víte, k čemu bych to přirovnal? Já bych to přirovnal… Bez urážky řečeno. Mám ke všem náboženstvím dobrý, opravdu skvělý vztah. V každém náboženství je zrno a v každém náboženství, ať je jakékoliv, je ukázána cesta, a dál – to už je věc lidí. Takže, co tím chci říct. Tyto praktiky bych přirovnal k lékům proti bolesti při rozvoji smrtelně nebezpečné nemoci. Člověk, užívající analgetikum, se cítí lépe, klidněji, prakticky zdráv, a přitom se smrtelná nemoc stále rozvíjí, a nevyhnutelně povede ke smrti. Proč? Protože je to znecitlivění, nikoli léčba, proto se choroba nerušeně a neviditelně vyvíjí dál. To není správné.
Jakákoli práce s myšlenkou je jen tahanice na pískovišti, na materiálním, trojrozměrném pískovišti. O dobrém přemýšlíš nebo o špatném - stejně přemýšlíš, nepoznáváš hlouběji. Použil bych ještě jedno přirovnání: přišel jsi k jezeru a kocháš se hladkostí jeho hladiny. Znamená to, že jsi poznal toto jezero, jeho hlubiny, jeho vody? Dokud se neponoříš, nepoznáš. Proto, abys poznal, co je v těch vodách, musíš se ponořit. Ale dívat se na vodu a rozmýšlet o tom, co na ní plave, samozřejmě můžeš, ale nedozvíš se, jaké je to jezero doopravdy. Tak nějak.
Ž: Ano, a všechny tyto obrazy – to je jako iluze na tomto jezeře, jako výpary v horkém dni. A tady je další věc. Vědomí vytahuje všechno, o čem jen ví. Vždy udělá záměnu. Vždy si domyslí. Vždy překroutí a dokreslí jakási svá zdání. Vše proto, aby zlákalo člověka. Vytáhne z komůrek své paměti všechno, co ví, všechno, co se mu hodí. Ale to se děje pouze tehdy, když člověk stojí na břehu a neodvažuje se vstoupit do těchto vod, do tohoto jezera, což znamená, že se nehýbe dopředu. Ty obrazy, to je způsob, jak přitáhnout pozornost. Tj., pro člověka, který hledá toto jezero, je to jen přitahování jeho pozornosti. Ale pro toho, kdo už chce poznat hloubku, pro toho, kdo se chce ponořit do tohoto jezera, začínají odvádět.
IM: Naprosto správně. Jak už jsme říkali - obrazy odvádějí. Naopak – naladí Osobnost… No, co se děje? Pojďme si to rozebrat – máme obraz. Obraz je vždy trojrozměrný a je asociován s něčím, pro naše vědomí, obvyklým v trojrozměrnosti. Pro Osobnost… Vždyť Osobnost vnímá nejen trojrozměrnost…
T: Ale ona tady není aktivní, v trojrozměrnosti, že?
IM: Ano, Osobnost vnímá trojrozměrnost pouze prostřednictvím vědomí. Sama o sobě nemůže vnímat tento trojrozměrný svět tak, jak ho vnímáme my přes vědomí s jeho obrazy. Znamená to, že jakýkoliv obraz musí přijít skrze vědomí, tj., přes takový mezičlánek.
Může člověk vstoupit do Duchovního Světa prostřednictvím vědomí? Nemůže. Ale informace, i tytéž Znalosti, se šíří především v trojrozměrnosti. A když člověk cítí, že jsou pravdivé, začíná praktikovat a s pomocí téhož vědomí se osvobozuje. A tady vědomí funguje jako jakýsi prostředník, který sám sebe ničí.
Tak například, čím se odlišují Znalosti ve své čistotě od zkreslených znalostí? Pravé Znalosti vždy mluví jednoduše a ukazují cestu, nic víc. Je v nich čistota, kterou Osobnost cítí. Vždy se v nich zachovává síla, vycházející z Ducha, kterou vlastně i předávají Proroci, no, anebo ti, kteří o nich mluví, řekněme věstníci. Ještě jednou, když se ve Znalostech objevují zkreslení, přitahuje to vědomí, ale ne Osobnost. Osobnost to může zlákat, jen když budou Znalosti částečně pozměněny, to znamená, budou záměny, ale nevýznamné, se zachováním podstaty řečeného. Takové záměny jsou nebezpečné, rozptylují, ale zároveň zachovávají alespoň trochu té podstaty a vnitřní síly, kterou v sobě nesou. A i zde má Osobnost šanci osvobodit se.
Pokud však již ve velké míře běží obrazy, když vzniká touha po magii nebo něčem jiném, ale obraz, to je především trojrozměrnost. A za trojrozměrností stojí vždy touha po magii, touha po získání hmotných statků, po moci a podobně. Právě o tom mluvili ti, kteří šli touto cestou, chápali to v podstatě v každém náboženství. A proto svým učedníkům radili zbavit se v první řadě všeho pozemského, tj., obrazů v duchovní praktice, a prahnout celou Duší, „celým svým srdcem“ (tak říkali Osobnosti) po Bohu. Tedy pocitovým vnímáním usilovat o Duchovní Svět, o splynutí, o spojení s tím světem, a tehdy i vědomí ustupuje.
Znovu zdůrazňuji - vědomí zde sloužilo jako mezičlánek. To znamená, pokud člověk nedosáhl svobody a je závislý na trojrozměrnosti, je s ním možné mluvit pouze přes jeho vědomí. A tady je důležité, co je předáváno a jak je předáváno. Pokud jsou Znalosti čisté a vše probíhá čestně, jak se říká - bez záměn, dojde k předání a ony se dostanou k Osobnosti, a člověk to vše cítí. Nejčastěji, první věc, kterou člověk vnímá, je pobouření svého vědomí. Vědomí spustí povyk, ale člověk cítí. Tento pocit upřímnosti překonává neochotu vědomí poznat tuto Pravdu. A tak se rodí… samotná Pravda.
T: To znamená, že vědomí často manipuluje, klame a podvádí člověka právě pomocí obrazů. Například, potkal jsi člověka a jeho vnější vzhled, jeho obraz, vytváří ve tvém vědomí jeden dojem, jeden obraz. Vědomí si nakreslilo jakýsi stereotypní ideál, nebo naopak, že "všechno je špatné". Pak společná práce nebo život s tímto člověkem - a celý ideál, tvou iluzi, ti tvé vědomí samo zničilo. Proč? Protože tvé vědomí se dozvědělo, co říká vědomí tohoto člověka. To znamená, že člověk v dobrém podvědomě tíhne k duchovní části druhého člověka, ale pak zasahuje vědomí a všechno se proměňuje v pýchu a moc nad sobě podobnými. Ale pokud pracuješ na sobě a žiješ jiným vnímáním – hlubokými pocity, pak odlišuješ Pravdu od Lži, tyto záměny. Vědomí ti říká a zobrazuje jedno, ty však cítíš něco zcela jiného.
Ž: Ano, už chápeš, že v trojrozměrnosti jsou jen obrazy, které existují pouze ve tvém vědomí a pouze tehdy, když ty sám je živíš pozorností.
T: Ano, celá společnost je u nás vybudována na pýše a moci nad sobě podobnými, tj., na dominanci vědomí… Všechno na obrazech, všechno na určitých domnělých představách o sobě, o lidech, o světě jako celku. Televize, Internet… vezměme třeba firmy, organizace, reklamu – všude se klade důraz na obrazy.
IM: Obraz je nástroj magie.
T: To znamená, že pokud v člověku dominuje vědomí, obraz může sloužit k jeho zotročení, protože na obraz, na ten jsme si zvykli. To dává pochopení, proč bychom se při hledání cesty k Bohu neměli fixovat na obrazy.
IM: Naprosto správně. Vezměme si například inkulturaci. Co je to inkulturace?
T: To jsou přece samé obrazy… Jedná se o přizpůsobení nového náboženství kultuře místních národů a tímto způsobem nahrazení tradičního náboženství novým.
IM: Naprosto správně. Vezměme křesťanství. Co se dělo, když začali šířit křesťanství?
T: … Docházelo právě k nahrazování jedněch obrazů jinými. Vždyť v historii první pokusy církve o inkulturaci křesťanství… To všechno přece začalo od Pavlových kázání, když se snažil zakořenit nové náboženství mezi Řeky a Římany. A když se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím (nejprve jednou organizací, pak se rozdělila do několika), v misionářské činnosti například, se jak začaly zdobit katolické chrámy v různých zemích? Tak, aby se přiblížily místní kultuře.
IM: Ano, to je pravda.
T: Například, co zobrazovali na ikonách? Znovu obrazy… obrazy hlavních biblických postav: Ježíše, Panny Marie, apoštolů. Ale zajímavé je, jak byly zobrazeny? Zobrazovali je s rysy obličeje, které se shodují s vnějšími fenotypickými zvláštnostmi místních národů.
IM: Naprosto správně. Začali zařazovat do své misionářské činnosti určité záměny. Například Ježíše nebo Marii v afrických zemích vyobrazovali v ikonografii jako Afričany s temnou pletí. To byl běžný obraz, který místní neodmítali. Proč? Protože „bílé“ by většina podle všeho odvrhla. Pouze někteří, kteří cítili, že toto učení nese v sobě zrnka pravdy, to mohli přijmout… A vzhledem k tomu, že náboženská organizace je v první řadě organizací, pro niž je důležitá masovost, zaváděli takové záměny, ve kterých už svatí měli tmavou plet‘. Byli jim blízcí, africká populace je chápala a příjimala s lehkostí.
Inkulturace se uskutečnovala nejen záměnou obrazů, ale i mnohých svátků určitých náboženství, které křesťanství nahrazovalo. Byly částečně začleněny kultovní obřady těch náboženství, která převládala na územích, do nichž se křesťanství zavádělo. No, a takovým způsobem, jednoduše řečeno, nalákali ty lidi, na jejichž území právě probíhalo zavádění křesťanství, tj., v doslovném slova smyslu - probíhalo zavádění.
T: Ano, existuje mnoho příkladů… Třeba staroslovanské Svátky, které již pod vlivem křesťanství začaly být spojovány s vánočními rituály, jejichž atributem byla svíčka, jako oheň života, a zrcadlo. A nejen v křesťanství existují svátky, které byly převzaté z dřívějších náboženství.
Například v zemích Střední Asie, kde tradičně vyznávají islám, se slaví svátek - Novruz-Bayram, tedy Nový rok. To je jeden z nejstarších svátků. Slaví se v noci před jarní rovnodenností. A je zajímavé, že tento svátek se každoročně slaví na počest vzkříšení Dobrého Ducha zpod země, který přináší světlo a porážku Zlého Ducha. Skoro jako moderní Velikonoce. Zajímavé je, že jedním z hlavních atributů stolu byly svíčky, zrcadlo a malovaná vajíčka. Vše má symbolický význam, a tento význam je spojen s duchovní interpretací těchto symbolů. Například, svíčka – to je vnitřní oheň člověka, jeho životní síla. Vejce symbolizuje zrození duchovního života člověka. Ovšem svátek Novruz slavili ještě v době rozkvětu starobylého náboženství zoroastrismu, který předcházel jak křesťanství, tak i islámu.
VIDEO №5
„Život nemůže být dočasný, dočasnou je pouze existence"
Rigden Djappo
„Celý tento dočasný svět je iluze zrcadlových překřížení poutajících pozornost člověka svými lživými, avšak realisticky vypadajícími, stíny, jejich hrou vzájemného sledování. To jsou mnohočetné zrcadlové odrazy, které jsou podstatou iluzorního světa - světa mnohonásobných pseudokopií.
Tato zrcadla při svém otáčení deformují odražené světlo a nejeví se světlem ve své podstatě. Iluze vzniká kvůli připoutání člověka k tužbám tohoto světa a jeho neochotě proniknout do skutečné reality. Existuje mnoho odrazů, které člověka lákají a nutí ho soustředit svoji pozornost na mrtvém. Pravá podstata (vtroušeniny síly Allatu) se srovnávala s hořící svíčkou. Zmiňovalo se, že jakmile hořící svíčka zmizí, zmizí i všechno viditelné a změní se v nic. Svíčka znázorňuje nepřetržité hoření a zrcadla nepřetržité odrážení. Vše je odrazem něčeho, důsledkem i příčinou. Co více přitahuje pozornost člověka v jeho životě zrcadlová hra mnohonásobných odrazů hmotného světa nebo skutečný duchovní zdroj - součástí toho se ve svém výsledku stává. Jen ten, kdo není připoután k viditelnému, oblažuje svoji duši.
(„Prapůvodní fyzika ALLATRA“, allatra-science.org)
_____________
T: A tak se to v historii děje… Neustálé obnovení dobře zapomenutého starého, když jedno náboženství nahrazuje jiné, ale přitom aspiruje na svou unikátnost.
IM: A znovu, je to dobré nebo špatné? Na jedné straně můžeme říci, že je to špatné, ale na druhou stranu, pokud se podíváme - co je na tom špatného? Jedno náboženství bylo nahrazeno druhým. Člověk má právo si zvolit, komu bude sloužit a jak se bude chovat. A znovu, kdo to udělal? Lidé. Pomocí čeho? Pomocí svého vědomí. Proč? Pro popularizaci své víry. Tedy z dobrých pohnutek použili určité nástroje trojrozměrnosti k dosažení určitého cíle.
Je to dobré či špatné, ať každý sám posoudí. Já v tom, například, upřímně řečeno, nevidím nic špatného. Na jedné straně lidé nahrazovali svými náboženstvími ustálená náboženství, vždyť to jsou také organizace. Pokud provedeme paralelu s jakoukoliv organizací… Vezměme si například organizaci, která vyrábí sportovní oblečení: všude kolem je její značka - popularizace, reklama jejího oblečení. Pokud je v určitém regionu nějaká slavná či uznávaná osoba, stačí ji obléknout do své sportovní soupravy, a lidé hned začnou napodobovat. Je to přirozené, a znovu se vracíme k primátům, k tomu, jak funguje vědomí.
Byl použit nástroj vědomí, toť vše. Ale kdo ho použil? Lidé, kteří se především starali o to, aby jejich organizace prosperovala a rozšiřovala se, stejně jako například organizace, která prodává sportovní oblečení anebo ho vyrábí. No, a co můžeme chtít od lidí? Je to dobré, špatné? Pro organizaci je to dobré, a pro lidi, kteří dostali tyto znalosti? No, pokud dostali znalosti a nepoužili je…, a jak už jsem říkal, špatná náboženství nejsou, všechna jsou dobrá. V jakémkoliv náboženství, jako v každé organizaci, jsou špatní lidé, kteří slouží přímo opačnému, neodpovídají svému náboženství, neodpovídají těm Zásadám, o kterých se v jejich náboženství hovoří. Ale znovu, jsou to pouzí otroci systému, pouzí otroci satana, co naděláš? Lidé jsou lidé.
T: Ano, bohužel, žijeme ve spotřebitelské společnosti, ve které je pro každého člověka přirozená duchovní cesta omezena v lepším případě na rámec toho či onoho místního náboženství.
A náboženství, ta jsou také v rámci nějaké konkrétní organizace, tudíž jejich popularizace v takové společnosti, ve spotřebitelské společnosti, nejde přes pocitové duchovní vnímání lidí, ale skrze obrazy a přání vědomí. No, a proto doteď existuje takový fenomén, jako inkulturace…
IM: Pokud se podíváme hlouběji, co je to inkulturace? No, pokud odhodíme vše… Je to reklamní tah, nic víc. Je to přirozený evoluční vývoj té či oné organizace.
_____________
VIDEO №6
Video o inkulturaci křesťanství ve světě. V něm jsou ukázány ikony z celého světa s obrazy Panny Marie, Archanděla Gabriela, Ježíše Krista, křesťanských světců, jejichž rysy obličeje se shodují s vnějšími fenotypovými vlastnostmi různých národů. Uvádí se příklady křesťanského umění v Severní Africe, Asii, Severní Americe a dalších částech světa. Je zmíněno, že na světě existuje více než 700 různých obrazů Marie. Uvádějí se části textu Bible v čínském dialektu Hakka, v arabštině, v hindštině a dalších jazycích.
_____________
T: Igore Michajloviči, z vlastní zkušenosti vím, že může vzniknout taková otázka, protože svého času se pro mě stala informace o inkulturaci, upřímně řečeno, šokem. Protože jsi najednou zjistil, že tvé vědomí pevně věřilo například tomu, že Ježíš nebo Panna Marie jsou „tvými“, podobnými tvému národu, že jsou právě takoví, jakými jsi je viděl v dětství na ikonách. Tedy věřil jsi tomu, vyhovovalo ti to, ale zároveň tě to omezovalo. Můžeme říct, že kvůli vlastní lenosti a pýše, jsi dále ve svých duchovních poznatcích nepokročil. No, a proto se šablony vědomí zhroutily. A vědomí okamžitě začalo hledat někoho, komu by to dalo ve vnějším za vinu. . Ale díky Bohu pokračovala práce na sobě, přišla určitá pocitová pochopení, a proto jsem pochopila, že nepřítele máme uvnitř nás, že to vědomí mě omezovalo, že to ono nutilo věřit obrázkům namísto hledání duchovní podstaty, o níž se hovořilo v Učení daného náboženství.
Ale pořád tu byla jedna otázka. Když jsem poprvé zjistila, že nejde o obrazy, střetla jsem se s další šablonovitou myšlenkou od vědomí: "Jak to? Vždyť to je samotný Ježíš! Vždyť to je Maria! Jak já je mohu odhánět od sebe v modlitbách, to není správné.“
IM: Když člověk provádí nějakou praktiku, anebo k němu přichází obraz nějakého svatého, přichází trojrozměrný obraz, nenech se rozptylovat. Mnoho svatých mluvilo o tom, dokonce, když se ti zjeví Ježíš nebo Marie, vyžeň tento obraz. Ne, je vyžeň, ale obraz vyžeň. Proč? Protože vědomí to všechno proměňuje v obraz. To znamená, že účel tohoto obrazu je odvádění. To znamená, že člověk není v duchovním stavu, ale pouze ve změněném stavu vědomí. A tento trojrozměrný obraz není nic jiného než klam, dokonce i tehdy, když říká správné věci. Podtext však bude člověku rozhodně na škodu, a ne k užitku. Ale když je člověk v duchovní praktice, vnímá tytéž představitele z Duchovního Světa tak, že je procítí, tj., není tam zjevná trojrozměrná forma.
Ž: Takže zde on už cítí, ale nevidí.
IM: On cítí.
Ž: Už nepřesměrovává svou pozornost…
IM: Samozřejmě.
Ž: A vždyť lidem neříkají, například, že Bohorodička je Duch. Co vlastně je Bohorodička? Protože pokud je pojem "Duch" ztracen, zůstává pouze hmotné chápání, chápání ve smyslu, že to je "Matka", že to je "ochrana a péče". A tady vědomí hraje s lidmi takovou velmi podlou hru, protože prostřednictvím týchž náboženství aktivně propaguje obrazy, jako prvek magie. To znamená, že tam, kde by se lidé měli skutečně naučit chápání a schopnosti žít Duchovním Světem, Božím světem, hlubokými pocity, tam je něco zcela jiného. Lidé uvíznou na obrazech a dále než tyto obrazy nejdou, protože vědomí se v této chvíli snaží soustředit sílu lidské pozornosti na této záměně - na magii. Takže člověk, vzývající obrazy, nakreslené jinými lidmi, začíná spotřebitelsky žádat o něco pozemského.
IM: Říkáš to správně.
T: Když jsem začala studovat tuto otázku, uviděla jsem Znalosti z knihy "Allatra" zcela novým způsobem, pochopila jsem, že zpočátku, v raném křesťanství, prakticky nebyly žádné obrazy, byly tam pouze znaky a symboly.
IM: Správně, a právě proto v obnoveném náboženství, které přinesl prorok Mohamed, se jasně mluvilo o tom, že „nevytvářejte žádné obrazy“, a proto odstoupili od obrazů. Proč jsou u nich zakázány ikony, je zakázáno zobrazovat samotného Mohameda a všechny ostatní? Aby vědomí nevytvářelo obraz. Je třeba vnímat pocity, je třeba se naučit pocitovému vnímání. Mohamed tomu učil své učedníky - vnímat Duchovní Svět pocity a stejně tak i představitele z Duchovního Světa. Ale ne vizuálně, ne vizualizací, ne pomocí halucinací. V tom je ten smysl.
T: Ano, vždyť v islámu neuznávají obrazy ve výzdobě svatyň. Muslimové vytvářejí abstraktní vzory a kresby…
IM: Přesně tak.
T:… Používají pro to epitety, jména Boha nebo verše Koránu z arabského písma.
IM: Správně, sami muslimští imámové říkají, že ti, kteří si myslí, že Alláh má podobu, ať je to světlo, mladík nebo stařec, neznají Nejvyššího Alláha, nevědí, že je to jen jejich představivost a fantazírování, tedy jejich iluze, ve skutečnosti neexistující. A problém těchto lidí spočívá v tom, že nechápou existenci bez těla, proto neustále připisují k Alláhu i tělo, i vlastnosti člověka. Ale v Koránu se říká, že : "Není nic Jemu podobného" (má se na mysli Alláh)...
Ž: Ano… Bůh nemá hranici, aby bylo možné si Ho představit, a pochopit myslí Jeho povahu.
IM: At‘ hledáš ve svých myšlenkách jakkoliv, nenajdeš nic, čím bys popsal Jeho velikou tvář, neboť On nemá tvář. Je tak veliký, že není nic Jemu podobného…
_____________
VIDEOTEXT
At‘ hledáš ve svých myšlenkách jakkoliv,
nenajdeš nic,
čím bys popsal Jeho velikou tvář,
neboť On nemá tvář.
Je tak veliký,
že není nic Jemu podobného…
_____________
T: V zásadě je dnes dáno rozsáhlejší vysvětlení toho, co to jsou obrazy na ikonách Panny Marie a kdo je ve skutečnosti Bohorodička, jako Duch. Ale tehdy vznikala ještě taková otázka z vědomí: "Ale jak tak… vždyť obrazy Matky Boží se lidem zjevují po celém světě?“
IM: Proč systém často používá obrazy? Z toho důvodu, že prakticky po celém světě, nábožensky naladění lidé, dokonce i ti, kteří nejsou nábožensky naladění, často zažívají vidiny představitelů Duchovního Světa. Tedy v obvyklých obrazech. Velmi často vidí Pannu Marii, jako rychlou pomocnici, ale znovu, ve většině případů je to právě vytvoření antipodu Marie. To znamená, že vědomí používá známý obraz proto, aby připoutalo lidi zejména ke hmotnému. A všimněte si, člověk, když se nachází v chorobném stavu, modlí se, zjeví se mu obraz Marie, a on se uzdraví. Co se bude dít s tímto člověkem? Posílí se v něm víra… víra ve vědomí, avšak uvnitř – pochyby. A člověk už se dále sám duchovně nerozvíjí, chytil se právě na tom, že jeho vybrali, že je vyvolený, přišli k němu, zachránili ho. Copak tím, že se vyléčil z nemoci, se člověk spasil?! Jednoduchá otázka. A co…teď neumře? Stal se nesmrtelným? To je léčka vědomí. Co se v něm zrodí? Zrodí se v něm, ano – víra, ano – pochopení, ale také strach. Strach, který ho nepustí do Duchovního Světa.
O co žádal? O materiální statky, o řešení nějaké konfliktní situace, zlepšení života. A co ve výsledku dostal? Dostal tu možnost. Ale co se děje potom? Bojí se to ztratit. Co překáží? Strach. Má možnost? Má. Ale strach z neznáma je strach vycházející od koho? Od vědomí, od toho, kdo prosil o pomoc před ikonou. A tím ho zablokuje.
Ž: Spotřebitelský vztah k Duchovnímu Světu. To znamená, že bude znovu prosit, pokud…
IM: Rozhodně, bude prosit vždy. Sám se snažit nebude. Proč by se snažil sám, když může poprosit a dostat? Je to jednodušší.
Ale bývá i tak: člověk skutečně cítí zásah… Člověk, který má něco v životě udělat, něco dobrého, anebo stojí na prahu, řekněme, před volbou, cítí přítomnost. A chápe, že to je vliv Marie, právě její. Trojrozměrný obraz však nevidí. Toto je pocitové vnímání. V tom spočívá smysl: pocitové vnímání, i tehdy, kdy už začíná magie. A magie, ta vždy pochází ze systému. Nepochází z Duchovního Světa. Duchovní Svět nepotřebuje magii. Proč by měl zasahovat do tohoto světa?
Bývá i přímý zásah, jde o vzácné výjimečné případy, ale častěji je to, řekněme, kredit důvěry, nazvěme to tak. To je projev té síly, která přichází na pomoc lidem pouze pro duchovní rozvoj Osobnosti, když ji člověk může pocítit i na fyzické úrovni. To je pomoc lidem. Ale mnozí lidé používají tyto síly k rozvoji metafyzických schopností. Lidé to opět všechno překroutí ke své škodě. Proč to všechno překrucují? Vědomí diktuje. Copak on, jako Osobnost necítí a nechápe, že tyto kapičky životodárné rosy musí zachovat, aby je použil na cestě přes poušť?
T:… To znamená, znásobit je.
IM: Správně. Musí je nejenom zachovat, ale díky nim i projít tuto cestu. Ale vědomí okamžitě odvádí a říká: "Pojď, vlož je sem, a člověk vložil, uviděl efekt. - Vidíš – jde to! Už jsi něco v trojrozměrnosti získal". A co takového zde můžeš získat, aby ti pak zůstalo? Nic. Všechno je iluze, všechno je dočasné. Další obrázek ve tvém vědomí. Tak pracuje vědomí.
T: To je, jak jste říkal, nutí neustále se vracet ke Zdroji…
IM:… chtít ho, tento Zdroj. A člověk touží po tomto Zdroji, avšak sám se jím nestává, jenom po něm touží, aby znovu vzal a použil na trojrozměrnost.
Ž: Přichází pro dodatečné síly.
IM: Naprosto správně, hromadění sil, nic víc. Dává se to ve výjimečných případech, kdy je to potřebné pro pomoc lidem, ale ne více. Proč se tyto nástroje používají málokdy a ve skutečnosti se dávají jen zřídka? Protože lidé to často používají v první řadě na trojrozměrnost a ne pro duchovní růst. No, někdy se to používá jako potvrzení, anebo "pečeť“, jak se tomu říkalo. „Pečeť moci" – to je to, co se projevuje…
VIDEOTEXT
Od předem mrtvého k věčně Živému
Pokračování příště…
Komentáře nebyl nalezen