Živý rozhovor s I.M.Danilovem - 11. - 17. stránka
Ke stažení:
Text pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST v redakci Anastasie Novych
(Strany 11 -17)
Živý rozhovor „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému“ (textová verze v redakci Anastasie Novych)
IM:… Kdo je proti? Vědomí je proti. Již jsme zmínili, že vědomí je vždy proti všemu, co je spojeno s tím druhým, myslí se tím, s Božským Světem. Proč? Protože pro vědomí je, tam, cesta uzavřená a to je pro ně strašné, proto vznikají takové problémy.
T: To znamená, že Prorokovi, za jeho života, ne vždy rozuměli.
IM: Rozuměli mu ti, kteří směřovali k Bohu. A ti, kteří žili podle zákonů hmoty, ti, kteří usilovali o moc, jen využívali jeho Učení k tomu, aby vytvořili, řekněme, svůj směr a nějaké manipulativní školy. Jsou to lidé, kteří nevkládají sílu své pozornosti tam, kde je to potřeba a žijí zákony vědomí.
T: Igore Michajloviči, k zahájení duchovní cesty, od snad prvního kontaktu s Bohem k životu v duchovním světě, jsou potřebné nějaké nástroje. U někoho je tímto nástrojem modlitba, meditační techniky. Přičemž tak to je po celý čas, od starověku až po současné náboženství. V této filozofii lze nalézt hodně… Stejně jako u Platóna, který v Egyptě hledal jakési mystické…
IM: Ale on nehledal cestu k Bohu. On hledat prostředky manipulace…
(Poznámka red.: ve studiu zhaslo světlo).
IM: Ano, vidíte, vypnuli světlo. Systém je vždy proti tomu, aby se říkala pravda, něco se podnikne. A toto, v principu, i je celá jeho magie…. Tak jsme se zrovna zastavili u Platóna. Platón nehledal cestu k Bohu, hledal prostředky manipulace – magii, nic víc.
T: A lidé, kteří skutečně hledají cestu k Bohu? Zde se ještě jednou vracím k tomu, že každé náboženství nabízí své nástroje: meditace, modlitby….
IM: Ale to je podmíněno tím, jaké jsou opět - tradice, co bylo pro koho přijatelné. Někde používají více meditační praktiky, jinde modlitební. Ale ve skutečnosti se všichni snaží dosáhnout zejména pocitového vnímání. To je stav při modlitbě, už jsme to kdysi v jednom z pořadů říkali, modlitba Ježíšova – to je dosažení pocitového vnímání.
Rovněž existují mantry. Je to v zásadě stejná modlitba, kde se po dlouhou dobu opakují stejná slova, s cílem vyvolat nejdříve asociativní a pak skutečně reálný hluboký pocit. Také některé meditace jsou zaměřené na pochopení uspořádání svého vědomí. Následně přecházeli na duchovní praktiky pro pochopení právě samotné cesty nebo pocitového vnímání. To vše se nazývá duchovní cestou, právě duchovní cesta, to je, když se člověk snaží…. Rozdíl ve všech těchto nástrojích je velký, ale podstata, na co jsou zaměřeny, je jediná. I když, pokud vezmeme nejstarší školy, vše bylo snadné.
Videotext
Od předem mrtvého k věčně Živému.
_____________
IM: Co vede k Bohu? Samozřejmě, že cesta k Bohu vede přes duchovní praktiku. Ale znovu, co by se dalo nazvat duchovní praktikou? Ano, všechno: i autogenní trénink lze nazvat, i meditace a modlitbu - to je duchovní praktika, je to práce na sobě v poznání Duchovního Světa.
Někteří lidé jdou velmi snadno a rychle. To znamená, že jsou schopni uvědomit si podstatu tohoto procesu a velmi rychle přecházejí do pocitového vnímání. Ale to je ... řekněme trochu složitější. Tedy, pokud budeme mít kolektiv, tak z tisíce lidí to bude nanejvýš jeden člověk. A ostatní, pokud se snaží, pokud mají takovou potřebu, budou muset projít delší cestou, která je ověřena tisíciletími - je to autogenní trénink, meditační praktiky. Jen musí být seriózní přístup, jako k nástroji. A následně již i duchovní praktiky. To není tak složitá cesta, a nezabere příliš mnoho času, pokud se tomu pilně věnuješ a skutečně o to usiluješ. Ale problém je ještě v tom, že lidé to nechtějí dělat. Vědomí jim brání. Nebudou ani dělat autogenní trénink kvalitně, ale budou o tom mluvit a toužit po tom.
Videotext
Od předem mrtvého k věčně Živému.
_____________
IM: Mluvili jsme o etapách pro toho, kdo cítí vnitřní potřebu, ale nemůže zvládnout své vědomí a podobně. Co je nezbytné? Od nepaměti existoval dobře vypracovaný vzorec: pokud budeme mluvit současným jazykem, je to autogenní trénink, meditace, duchovní praktika. Dříve autogenní trénink nazývali jinak. Bylo tam hodně vymyšleného lidmi. Ale díky Schulzovi, který odstranil veškerou vymyšlenou filozofii, metafyziku, kterou dříve přidávali k banálnímu autogennímu tréninku... Odstranil toto a vyčlenil běžnou formulaci autosugesce, a to bylo vše. To znamená, práce vědomím nad vlastním tělem. Ale to byl jen první základní krok.
Druhá etapa – meditační praktika. To je, když pracujeme se svým vědomím, s jehož pomocí poznáváme i vědomí a více složitější techniky autogenního tréninku (je to práce s čakrami a se vším ostatním). V čem tyto praktiky spočívaly? Jedná se o pokročilejší autogenní trénink, o nic víc. V autogenním tréninku se pracuje se svým tělem pomocí vědomí. To znamená, že se člověk učí správně dávat sílu své pozornosti, správně přesměrovávat svou pozornost, se zaměřením na konkrétní oblasti svého těla. Tímto způsobem člověk odtínal nebo zastavoval proud myšlenek ve své hlavě. Vybíral pouze to, co bylo nutné.
Později, při meditační praktice, je již více práce vědomí s vlastním vědomím. To znamená, že člověk učí své vědomí disciplíně. A samozřejmě, v prvních etapách práce s tělem. Prakticky je to stejný autotrénink, pouze se přidávají pocity a vnímání proudu energie, práce čaker apod. V podstatě je to autotrénink. Není to nic jiného než meditační praktika.
Duchovní praktika - to je čistě duchovní praktika, to již s vědomím nemá nic společného, to je pocitové vnímání. Existují přechodné… změněné stavy vědomí. Co jsou změněné stavy vědomí? Jsou to formy vědomí. Je to stejné vědomí, ale se změněným vnímáním. Ale to není svoboda Osobnosti.
T: Takže změněný stav vědomí - je prostě změna frekvence, například ...
IM: ... Autogenní trénink, meditace, hypnóza, a různé věci. Tedy to všechno jsou nástroje vědomí, nic víc. Pro pochopení, duchovní praktika je za hranicemi možnosti vědomí.
Pokud budeme hovořit jazykem fyziky, naše vědomí aktivně pracuje v trojrozměrnosti. Může dosahovat až šesté dimenze. Výše nemůže pracovat. Vyšší magie, celá probíhá na úrovní šesté dimenze, kdy pomocí vědomí, pomocí sugesce, s využitím doplňujících sil, může člověk ovlivňovat tento svět nebo jiné lidi. To není tajemství, tak to bylo odjakživa. Ale nad šestou dimenzi nemůže – protože tam již začíná vliv Duchovního Světa.
Duchovní praktika – to není odpojení vědomí. Pokud odpojíš vědomí, přestaneš vnímat trojrozměrný svět. Bez vědomí ho nikdy nebudeš moci vnímat. Vědomí - je prostředníkem mezi Osobností a tímto světem. Díky vědomí komunikuješ, vidíš, cítíš, rmoutíš se nebo si užíváš tohoto světa – žiješ v něm nebo existuješ v něm, řekněme, každý si pro sebe vybírá po svém. Ale vědomí – to je nezbytný nástroj pro komunikaci v trojrozměrnosti. Proto duchovní praktika - to není odpojení vědomí, to je výstup Osobnosti za hranice, ve kterých může fungovat vědomí.
Videotext
Duchovní praktika – to je výstup Osobnosti
za hranice, ve kterých může fungovat vědomí
_____________
IM: A třetí etapa - to je čistě duchovní praktika, kdy si už člověk uvědomí, že je Osobnost. A když už tohle člověk zvládl, začínal konečně chápat a uvědomovat si, že je Osobnost, že se stává tím, kdo může ovládat své vědomí, kdo si může vybírat jemu nabídnuté myšlenky: některé vyloučit, některé přijmout. Proces se stával řízeným, a tehdy přicházelo pocitové vnímání, tj., člověk už chápal, že je tím, kým je. A přesměroval sílu své pozornosti právě na pocitové vnímání Duchovního Světa uvnitř sebe. Ne na hledání někde zvenčí, ale uvnitř sebe. Nakonec to přirozeně přivádělo k otevření, jak se dříve říkalo, velkých tajemství. Ale kdo to říkal? Vědomí lidem říkalo, že: „Nemůžeš to pochopit, protože je to velké tajemství… bez učitele nebo bez někoho jiného. Je třeba zabývat se meditacemi dvacet let, a až teprve potom přejít k duchovní praktice.“
Ve skutečnosti je všechno jednoduché. Ale znovu, poznání toho, že člověk není vědomí, ale Osobnost, že je jen (jak jsme již několikrát probírali) pozorovatelem v divadle stínů, přichází postupně. U někoho velmi rychle, ale to jsou jedinci. Ale většinou to probíhá pomalu a po etapách a lidé se často mýlí. Vědomí často překáží, říká jim „Ale ne, to není tak… Nepodaří se“. Lidé ze zvyku začínají poslouchat a nic se jim nedaří. A ti, kteří skutečně směřují k Bohu, kteří skutečně dychtí po poznání, ti poznají rychle a snadno.
T: Takže člověk si už osvojuje duchovní praktiku pomocí hlubokých pocitů...
IM: Duchovní praktika se vykonává hlubokými pocity, ale nevykonává se pomocí vědomí. Skeptici a ti, kteří rádi hledají potvrzení, čili ti, kteří nechtějí samostatně poznávat a jen hledají potvrzení: „A kdo o tom mluvil?“. Tito občané mohou svobodně zalistovat v historii těch duchovních starců, lidí, kteří toho dosáhli, a uvidí, jak ti popisovali svoje duchovní zkušenosti pochopení Duchovního Světa. Co je nezbytné při provádění modlitby nebo meditace? Odmítnout jakoukoliv myšlenku, jakoukoliv emoci: ať už bude dobrá, či špatná. To znamená vše, co pochází z mysli, odmítnout a pouze pocity poznávat Duchovní Svět. I kdyby kdokoliv cokoliv řekl – tohle je jediná cesta, protože vědomí nemůže pochopit Duchovní Svět. Je to stejné jako oheň a voda, banálně neslučitelné věci.
A tuto cestu absolvovali mnozí. Ale vědomí některých diváků se může nyní rozhořčit: „Co oni tady sedí, vykládají, a podobně. Svatí otcové nikdy nedělali autogenní tréninky, ani meditace. Oni se modlili a tak poznávali.“ Samozřejmě, poznávali. Ale pokud odstraníme veškeré pozlátko, co zůstane? Zůstane mantra. No, modlitba, mantra – opakování téhož s cílem dosáhnout modlitebního stavu. Právě tento modlitební stav – to i je pocitové vnímání. Potom to postupně rozvíjeli a poznávali Duchovní Svět. Ale já bych položil otázku těm, kteří se s námi dohadují před obrazovkou: „Kolik svatých otců to ve skutečnosti pochopilo?“ Jedinci. Ale z těch, kdo o tom psal (bereme, otevíráme písmo a díváme se na lidská slova, i když jsou psána ve znacích), snadno vidíme, kdo co pochopil, a kdo u koho co opisoval, aby dosáhl významnosti. Ale znovu, proč se to děje? Napodobování, snaha vypadat, ale nebýt apod.
Ale ve skutečnosti všechna náboženství jsou jednotná. Bůh je jeden, a všichni tím prochází. Není možné přijít k Bohu žádnou jinou cestou než skrze sebe, odmítnutím vědomí a pochopením Boha.
Jakákoliv, i sebemenší, myšlenka během modlitby neguje celou modlitbu. Není to tak? Je to tak. Kdo o tom nemluvil? Pouze ten, kdo to nechápe, kdo jen rozumem omílá. Srdcem se musí „klepat“ (na dveře). Ale znovu, co je to za výraz „srdcem klepat“? To přece neznamená… Srdce je orgán. Ve skutečnosti to byla jen metafora. Mluvilo se o pocitovém vnímání, protože srdci, jako orgánu, připisovali chápání lásky, pocitů apod. A Bůh – to je štěstí, Bůh – to je Láska. Duchovní Svět, to je především… Ten, kdo to v minulém pořadu pochopil, ten ví, co je to. A ostatní musí pobojovat se svou myslí, jim nemá smysl o tom vyprávět jednoduše proto, že nenajdeme slova. Není to proto, že oni nejsou schopni to přijmout, ať se tedy neuráží. Jakkoliv bych to popisoval, bude to opakování stejných slov, vše skončí banálním: láska, štěstí, radost, nekonečno, no …. všechna slova, která limitují realitu.
T: Čili dialog člověka, Osobnosti s Bohem, probíhá zejména…
IM:… prostřednictvím pocitového vnímání. Duchovní praktika - to je nástroj. Modlitba, meditace – to nejsou nástroje komunikace, to jsou nástroje k dosažení komunikace. Je to klíč, řekněme, od dveří, za kterými je Nekonečný Svět. Je třeba se naučit je používat, otáčet správným směrem a nebýt líný je otevírat. Nebo ještě lépe odstranit dveře a nezavírat.
T: Igore Michajloviči, aby člověk rozvíjel pocitové vnímání, musí začít od autogenních tréninků?
IM: Člověk může začít s tím, s čím chce. Každé náboženství má své základy, mají zkušenosti svých mudrců. Ale pokud současný člověk opravdu chce a snaží se, tak je mnohem snazší nadále používat banální jednoduché věci, které opravdu pomohou člověku v krátké době dosáhnout toho, o co usiluje.
T: Igore Michajloviči, a co autogenní trénink… jak ho vlastně správně provádět? Velmi často lidé, při uvolňování, pronášejí tuto frázi: že „Nejsem tělo. Nejsem vědomí. Jsem Osobnost. Ovládám tělo a vědomí. Jsem duch ".
IM: Lidé velmi často dělají podobné chyby. Proč? Protože v psychologii se popisuje, že si máš vsugerovat: „Jsem odvážný“, „Nebojím se“… Na tomto principu je i postaven autogenní trénink, banální autosugesce. Vědomí začne skutečně pracovat podle tohoto programu. Ale jestliže si člověk bude vsugerovávat, že „Nejsem vědomí, jsem duch“, tak vědomí se přizpůsobí a začne mu vyprávět: „Ty už jsi duch, už nic nemusíš… Už jsi svatý nebo anděl“ – no, jak chceš, bude tě nazývat, podle tvého náboženství. „Co jsi chtěl? Poznat Boha? Tady to máš… to jsou Jeho obrazy“. I Boha ukáže… v trojrozměrnosti nakreslí. A člověk bude komunikovat s tímto Bohem, s kýmkoliv, se svatými s bradkami, kteří budou k němu přicházet, sedět, povídat s ním, tak jak my s tebou. Tak uvidí a řekne: „To je meditace! To je síla! To je vážné“ Nebo „To je autotrénink!“ Duchem je třeba se stát a ne o tom jen omílat dokola.
____________
Videotext
Duchem je třeba se stát a ne o tom jen omílat dokola.
_____________
IM: Duchem je třeba se stát, a ne o tom jen omílat dokola. Není třeba vědomím přesvědčovat své vědomí, a prostřednictvím něho i sebe samého, opět využívajíce své vědomí a jeho programy, protože to jsou zrovna programy kontroly vědomí nad Osobností. Pamatuješ si, vykládali jsme si o „hercích“ a divácích. Když Osobnost je divák a „herci“ - to je vědomí. Rozdělí se a vykládají… jeden druhému říká: „Ty jsi duch, ty jsi duch! Už jsi vše poznal. Dívej se, jak krásně.“ Hned se promění, jako démon, v jakéhokoliv svatého nebo někoho jiného, jak je libo. A o čem hovořili skuteční svatí otcové? Kdokoliv se před tebou objeví v obraze… lidském, žeň ho, protože je to démon. A mnozí to nepochopili: „Jak to?! To je přece … hřích, to je … zrovna tobě se zjevil…“. Ale nikdy v trojrozměrnosti se nikdo neobjeví. V trojrozměrnosti jsou lidé a démoni.
_____________
Video č. 4
IM: Už jsme mluvili o „hercích“ na jevišti, o obrázcích, které ukazují. Proč? Protože v tobě vyvolávají prudkou emoci, ty do ní vkládáš svou pozornost. A čím jasnější obraz, tím více vkládáš pozornosti. A to je financování „herců“.
Už jsme o tom mluvili, že vše je jednoduché. A zde jedni a titíž „herci“, kteří… tlustý zdravý strejda zobrazuje nějaké tenké, s prominutím, stéblo trávy. A on jej zobrazuje a vnucuje ti ho. Ale ty vidíš, že je to nesoulad. Stejně tak i Osobnost cítí nesoulad a tyto záměny. A ona chce a touží, stejně tak, jako ty bys chtěla vyjít ven a uvidět tu travičku, a ne tlustého strejdu, který ji zobrazuje, je to tak? Osobnost se přece nachází v hluboké tmě, dokud nezíská „duchovní zrak, duchovní sluch“ (je takový výraz, je výstižný), když vidí skutečnost. A dokud to neovládá, je jako dítě, nachází se v sále a poslouchá vše, co jí vykládají. Nic víc.
Za tímto divadlem absurdna je ohromný svět. Jediný, kdo se z tohoto divadla může dotknout Duchovního Světa – to jsi ty, jako divák, to znamená jako Osobnost. Když Osobnost vychází ze dveří, jako divák, ztrácí své „herce“. K čemu jsou jí klauni, když je zde Skutečné? Proč se dívat na iluzi, když je realita. Proč se chytat dočasného, když je Věčnost.
Pokračování příště...
Komentáře nebyl nalezen