Lotos
LOTOS
Lotos je tropická vodní rostlina z čeledi leknínovitých, která zahrnuje ozdobné vytrvalé vodní rostliny. Ze dna vyrůstají dlouze řapíkaté listy plovoucí na hladině či nad hladinou, někdy rovněž i pod ní.
Listy jsou okrouhlé až eliptické a jsou zvláštní tím, že na rozdíl od ostatních rostlin mají průduchy na líci čepele, aby rostlina mohla přijímat ze vzduchu oxid uhličitý i kyslík. Květy na dlouhých stopkách plavou na hladině nebo nad ní a mohou dosahovat v průměru 30cm. Jsou oboupohlavní, pravidelné, mají mnoho korunních lístků a tyčinek a 4 - 5 kališních lístků. Plodem je dužnatá tobolka s množstvím semen.
Zvláštností lotosu je, že se nedá ušpinit tekutými nečistotami, na povrchu okvětních lístků jsou drobné krystaly, které pomáhají stékání nečistot z květu.
«O semenech lotosu jsem zjistila ohromující informaci: Semena lotosu mají neobvyklou schopnost udržovat klíčivost během několika stovek (a někdy i tisíce) let. Je pravděpodobné, že tato schopnost lotosových semen byla důvodem, proč se lotos používá jako symbol nesmrtelnosti a vzkříšení.“ Navíc jsem zjistila ještě jednu zajímavost, že lotos je homoiotermní, což znamená, že má schopnost udržet vnitřní teplotu stejně jako ptáci, savci a tedy i lidé.» Anastasia Novych «Sensei z Šambaly»
Lotosový květ byl a nadále je v řadě náboženství posvátnou květinou a důležitým symbolem. Uctívali ho staří Egypťané, dodnes ho ctí Indové i buddhisté.
EGYPT
Podle starověkých egyptských mýtů byl lotos první bytostí na Zemi. Povstal z prvotních vod a světla. V jednom z mýtů o stvoření světa se egyptský bůh Ra objevuje jako dítě vznášející se na hladině vod právě v lotosovém květu. Lotos se v Egyptě stal symbolem Slunce. Byl také ztělesněním boha Nefertema, který bývá zobrazován, jak vstává z lotosového poupěte.
Podrobně o lotosu pojednává Egyptská kniha mrtvých. Jak uvádí, je lotos jednou z podob, do nichž se může zemřelý převtělit. Spolu s papyrem byl lotos symbolem jak Dolního, tak Horního Egypta. Dnes je možné spatřit volně rostoucí papyrus i lotosy, symbolické rostliny faraónů, v parku káhirského muzea.
Lotosové květy jsou zobrazeny ve staroegyptských chrámech i hrobkách, najdeme je jako vlysy na stavbách a na sloupech starověkého Egypta i na novodobých stavbách. Například moderní, 186 metrů vysoká, káhirská věž má podobu lotosu.
INDIE
Indická mytologie přisuzuje lotosu ještě důležitější roli než staří Egypťané. Podle ní celá země pluje na vodě na velkém lotosovém květu. Traduje se, že lotos vyrostl přímo z pupku boha Višnua, který bývá zobrazován, jak leží na lotosovém květu. Také bůh stvořitel Brahma je často zobrazován sedící na lotosovém květu. Višnuova manželka Lakšmí, která je bohyní štěstí, lásky a krásy, má lotosový květ v ruce a také její pleť má barvu lotosu.
V indickém stavitelství byl v historii často používán lotosový sloup, který je zakončen hlavicí v podobě lotosového květu. Symbol lotosu ale zdaleka nepatří v Indii jen historii. I dnes je lotos v Indii symbolem krásy a čistoty a objevuje se jako významný prvek i v moderní architektuře. Například v Čándígarhu, nejmodernějším indickém městě navrženém slavným architektem Le Corbusierem, se nachází knihovna ve tvaru lotosu.
BUDDHISMUS
Také podle buddhistických mýtů byl lotos prvním květem, který se objevil na světě. V buddhismu symbolizuje cestu života, kterou je třeba ujít k osvícení. Vyrůstá z bahna, prodírá se špinavou vodou, až se nakonec čistý a zářivý objeví na hladině. Bílé květy lotosu představují čistotu a dlouhý stonek buddhistické učení, které povznáší mysl z bahna materialismu. Otevřený květ představuje osvícení, poupě potenciální možnost osvícení.
V buddhismu má význam i barva lotosu. Bílá představuje stav duchovní dokonalosti, červený lotos je symbolem čistoty srdce, lásky a vášně. Modrý lotos symbolizuje vítězství ducha nad smysly a moudrost vědění. A ještě je tu růžový lotos, nejkrásnější a nejvzácnější, určený pro nejvyšší bohy. Přirozeně je spojován se samotným Buddhou, který sedává na lotosovém trůně.
„…Dodnes je lotos symbolem čistoty a cudností v Číně (stejně jako v Indii). Nejlepší lidské vlastnosti byly vždy spojované s lotosem. Podle starověkého čínského mýtu se na „zvláštním západním nebi“ nachází lotosové jezero a každá květina, která v něm roste je spojená s duší zemřelého: byl-li člověk mravný a dobrosrdečný, pak jeho květina rozkvete, bylo-li tomu naopak – květina zavadne.
V Řecku je lotos věnován bohyni Héře. Ve zlatém slunečním člunu, který má podobu lotosu, podnikl jednu ze svých cest Héraklés.‘‘ / Anastasia Novych „Sensei z Šambaly“1.díl/
„… když se podíváme na satelitní snímek severo-východní oblasti afrického kontinentu, můžeme uprostřed pouště spatřit nádhernou rozkvetlou květinu modrého lotosu, kterou utváří řeka Nil (mimochodem, kdo neví, nyní je to nejdelší řeka na světě). Široká trojúhelníková delta ve tvaru kalichu, která ústí do Středozemního moře, žilky řek v oblasti delty připomínající lístky a dlouhý vinoucí se tok se podobají kvetoucímu lotosovému květu na dlouhém stonku.
Kdysi dávno, před dvanácti a půl tisíci lety, byla, díky pobřežní linii, podoba delty Nilu s lístky květu lotosu naprosto dokonalá. Prakticky v místě, kde se tento květ vytvářel, se v tu dobu nacházela Šambala, přesněji brána Šambaly. Ještě dříve před tím se nacházela na břehu nádherného jezera, v místech, kde jsou nyní vody Černého moře. A její další místo bylo již přímo v horách Bělovodí, kde se brána Šambaly nachází dodnes.‘‘ / Anastasia Novych „Sensei z Šambaly“/
Komentáře nebyl nalezen