Duchovní cesta

Anastasia: Ano, vítězem není ten, za kterým je Smrt, ale ten, za nímž je duchovní Život.

Rigden: O tom není pochyb. A co je to ten duchovní život? Život, to je řada událostí, kde každý okamžik je jako článek řetězce, jako záběr z filmu, na kterém jsou zaznamenány všechny myšlenky a činy člověka. Stává se, že se díváš na dobrý film, který v tobě vyvolává pozitivní dojmy, protože většina jeho záběrů je světlá a jasná. A stává se, že se díváš na jiný film a ten v tobě vyvolává negativní náladu, protože většina jeho záběrů je temná a pochmurná. Takže je důležité, aby film tvého života byl světlý a jasný, aby v něm bylo co možná nejvíce dobrých záběrů. A každý záběr je ten okamžik tady a teď. Kvalita každého záběru tvého životního filmu závisí výlučně na tobě, neboť jsi to ty, kdo činí tvůj život světlým nebo temným svými myšlenkami a činy. Okamžik, který jsi prožil, už nesmažeš, nevystřihneš, a podruhé už se opakovat nebude. Duchovní život to je tehdy, kdy je každý záběr nasycen Dobrotou, Láskou, dobrými úmysly a činy.

Hlavní je držet v životě přesný kurz směrem k Duchovní podstatě, věnovat se duchovním praktikám, rozšiřovat obzor svých Znalostí, nepodléhat provokacím Materiální podstaty, vytvářet v sobě cit opravdové Lásky k Bohu. A přirozeně také co nejčastěji činit dobré skutky, žít podle Svědomí. Je to každodenní práce, postupné vítězství nad sebou samým. Z toho všeho se skládá tvá cesta, kterou za tebe nikdo neujde a nikdo za tebe tuto duchovní práci nevykoná.

Anastasia: Ano, řekl jste slova, která se pevně zaryla do paměti: „Duši za tebe nikdo nespasí a nikdo kromě tebe tuto duchovní práci neudělá.“ Povězte prosím čtenářům, jaký by měl mít člověk přístup k duchovním praktikám, pokud chce upřímně dosáhnout své duchovní spásy?

Rigden: Pro člověka, který se snaží splynout se svou Duší, je nezbytné, aby se ke každé meditaci choval jako k tomu největšímu a nejdůležitějšímu svátku svého života. Také při praktikování i té nejběžnější meditace je zapotřebí maximálně se do ní ponořit a pokaždé se snažit dosáhnout nové úrovně jejího poznání. Tehdy se bude člověk rozvíjet a nebude přešlapovat na místě, pak pro něj bude každá meditace zajímavá, nová škálou svých citů a zajímavá v poznání a osvojení.

Mnozí se chybně domnívají, že prostě stačí naučit se vykonávat tu nebo onu techniku meditace a je to - stane se s nimi něco zázračného jako v pohádce. Ale to je omyl. Člověk se pouze tehdy změní k lepšímu, když se sám o to bude snažit, když z duchovního udělá hlavní prioritu svého života, když bude každou vteřinu kontrolovat své myšlenky, sledovat projevy Materiální podstaty, v maximální míře konat dobré skutky, žít pro jeden hlavní cíl – dojít k Bohu jako zralá Duchovní Bytost. Meditace je pouze nástroj, s jehož pomocí je nutné pracovat dlouho a pečlivě, aby bylo možné udělat ze sebe něco „dobrého“. Kromě toho je tento nástroj všestranný. Člověk například nemůže zcela porozumět, tedy až do konce poznat duchovní praktiku „Lotosový květ“, na to prostě život nestačí. Jakákoli meditace, stejně jako Moudrost, nemá ve svém poznání hranic. Dělat meditace je nudné pouze pro toho, kdo je líný nebo se vychvaluje ve své pýše: „Tuto meditaci jsem poznal – chci jinou.“ Ještě jednou opakuji, že meditace je nástroj, a kdo chce upřímně dosáhnout duchovních výšin a není líný pracovat na sobě, může dosáhnout maxima ještě v tomto životě.

Anastasia: Je to tak. Ale setkala jsem se s tím, že mnoho lidí místo toho, aby neztráceli cenný čas a spěchali se změnou sebe samých, hledají v životě příklad duchovního člověka, tedy toho, kdo už se změnil. Je pro ně důležité, aby někdo už tak žil, v souladu s duchovními kánony a způsobem myšlení. Přičemž ne někde tam, ale tady, ve stejných podmínkách jako oni. Pro mnohé je to důležité. Takoví lidé se domnívají, že pokud na vlastní oči uvidí podobný příklad, znamená to, že i oni tak mohou žít.

Rigden: Už jsem říkal, že lidem je vlastní napodobování a asociativní myšlení. Ale důležitější je, aby se on sám stal Člověkem a neztrácel cenný čas hledáním toho, kdo se snaží o totéž. Mnohem větší užitek může přinést člověk, jako Osobnost, sobě a společnosti tehdy, když se sám stane příkladem pro ostatní. Prací na svých vnitřních problémech, překonáváním překážek vlastní Materiální podstaty a přitom žít pro lidi a kvůli lidem, tím si člověk razí vlastní cestu. Všechno je v rukách člověka. Jeho přání a úsilí nezávisí na vnějších životních faktorech. Lidé, kdo ví proč, žijí v iluzi, že někdo musí přijít, postavit se do jejich čela, všechno za ně udělat, a teprve potom mohou oni všichni žít šťastně. Všichni čekají vnějšího vůdce. Ale člověk, stejně jako celá společnost, nemá zapotřebí orientovat se na vnější a materiální, potřebuje se orientovat na duchovní a vnitřní.

Každý člověk je Osobnost, která si nese v prvé řadě odpovědnost za vše, co ve svém životě koná a co si volí. Vždyť většina lidí chápe, co je to odpovědnost. Berou na sebe odpovědnost při řešení různých životních, ideologických, každodenních běžných, finančních a jiných problémů. Starají se především ne kvůli sobě, ale kvůli své rodině, kvůli budoucnosti svých dětí a vnuků, kvůli kamarádům, svým blízkým a tak dále. Stejně tak v oblasti duchovna - základní věci každého člověka - je třeba vzít na sebe odpovědnost za svůj duchovní osud a udělat ve svém životě všechno možné i nemožné pro to, abychom splynuli se svojí Duší a abychom získali opravdovou Svobodu od materiálního světa. Nemusíme na nikoho čekat, musíme sami konat a začít v prvé řadě u sebe. My sami musíme být dobrým příkladem pro své okolí, potom na sebe pozitivní změny v nás i ve společnosti nenechají dlouho čekat.

Zdroj: kniha AllatRa