Aforizmy a výroky Senseje
Z knihy Anastasie Novych «Sensei ze Šambaly. Kniha 1.»:
- Život je nepředvídatelný a může se v něm přihodit ledacos, dokonce neuvěřitelné věci, které si ani nedovedete představit.
- Mladé tělo vůbec nepoukazuje na věk duše.
- Všechny velké věci jsou kupodivu velmi jednoduché, ale vyžadují velké úsilí.
- Člověk je bytost myslící a jeho hlavní síla spočívá v jeho myšlenkách.
- Hlavní je mít velkou touhu a příležitost přijde sama.
- Na každého Vidžaje se najde Radža.
- Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.
- Se zdravými myšlenkami – zdravý duch a se zdravým duchem – zdravé tělo.
- Každá rána, kterou zasadíte v hněvu, se k vám ve výsledku vrátí.
- Možnosti člověka jsou omezeny jeho představivostí.
- Nemůžeme druhým přát nic zlého, dokonce ani v myšlenkách. Protože silou mysli si kladeš past sám na sebe, na své tělo a svůj rozum. A čím častěji o tom přemýšlíš, tím silnější jsou její sítě, tím více se dostáváš do jejich sevření.
- Staň se přítelem svého nepřítele a odpusť mu jeho skutky, protože jinak nejsi ani ty dokonalý.
- Život je příliš krátký, a proto musíme stihnout duchovní podstatu v našem srdci zvelebit.
- Je nezbytné na sobě stále pracovat a učit se novým věcem. V životě je cenná každá minuta, kterou musíme použít jako dar Boží ke zdokonalování své duše.
- Pokud chceš rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech.
- Neexistují náhody. Náhoda je jen zákonitý důsledek našich nekontrolovaných myšlenek.
- V životě je mnohem důležitější kvalita prožitých okamžiků, než nesmyslná léta existence.
- Moudrost přece jen bohatstvím duše, nikoli věku.
- Každý skutek vytváří především naše zformovaná myšlenka.
- Síla slova vytváří sílu myšlenky a síla myšlenky pak vyvolává činy.
- Kdo koná s blahými úmysly blahé skutky, nemusí se trápit tím, že něco promarnil, neboť získá mnohem větší sílu k poznání své duše, než kdyby zůstával v nečinnosti.
- Fantazie je ve skutečnosti pouze nerealizovaná realita.
- Pravá víra se zakládá na znalostech. A znalosti přicházejí skrze slovo, skrze ujištění svého rozumu o pravdivosti jevu, ke kterému dochází.
- Musíme si vážit úsilí o poznání druhého člověka a nevítat jej hned ostřím svého
- egocentrizmu.
- Poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit.
- Nejcennější cesta vede k poznání Boha skrze rozum, kdy skutečné poznatky překonávají materiální podstatu a otevírají bránu podvědomí klíčem Lásky.
- Hlupákovi skládej hold za pochopení, chytrému je hloupé nepochopit.
Z knihy Anastasie Novych «Sensei ze Šambaly. Kniha 2.»:
- Pokud budeme shovívaví ke zlu, pak si ani nevšimneme, jak se staneme lhostejní k dobru. Nicméně pokud ale trestáme zlo, musíme se umět včas zastavit. Jen tak se vyhneme nebezpečí, které se ukrývá uvnitř nás. Ten, kdo vítězí, se nechlubí, nepoužívá násilí, nejásá. Prostě vítězí... a to v prvé řadě sám nad sebou. Takže když trestáme zlo, musíme vždy pamatovat na dobro.
- Lidé chtějí vypadat důstojně nikoli před Bohem, nikoli před vlastním Svědomím, ale před druhými lidmi. Kořenem všeho zla jsou lidské touhy. Vždyť člověk si cení jen toho, v čem chce vidět hodnotu. A to, v čem hodnotu vidět nechce, to pro něj nemá vůbec žádný význam. Závist, nenávist, zatrpklost nerostou z vnějšího podnětu, ale z vnitřní pýchy.
- Celý svět je postaven tak, aby se člověk co nejvíce snažil získat něco, co domněle potřebuje k absolutnímu štěstí. Celý svět obchoduje s iluzemi. Je utkán ze lži a jednotlivé nitky jeho sítě jsou upevněny na závisti. Lidé sami vytvářejí iluze, přiživují je svými nečistými myšlenkami. Sami žijí v této iluzi a považují ji za naprostou skutečnost.
- Ať má člověk na Zemi jakoukoli moc, nebude nikdy spokojený, protože i s ní zůstává otrokem svých přání. Skutečná moc je moc nad sebou samým.
- Je naivní krmit rybami hladovějícího, protože je sní a zase bude mít hlad. Mnohem moudřejší je dát mu udici a naučit ho chytat ryby.
- Dokud v duši žije láska, pak je odloučení nemožné. Hlavní je vědět, že tohoto člověka miluješ. Jak bys ho mohl ztratit, když pro tvou duši opravdu tolik znamená, když Vzpomínky a Láska k němu nadále žijí v tobě samotném...
- Lidská existence je dočasná. Smrt přináší konec stáří a mukám, vysvobozuje od tíhy bytí. Pro milující duše je to odměna. Vždyť ve své podstatě se jinými nestáváme jen kvůli tomu, že opouštíme tento svět...
- Žádný člověk v podstatě nežije svůj skutečný život. Vybírá si takový životní styl, který se mu líbí a hraje svou roli, většinou ne jednu. Tolik se do ní vžije, že si myslí, že je to ve skutečnosti jeho pravý život. Člověk, stejně jako každý herec, zůstává nespokojen se svojí rolí a sní o nové, ve které by měl mnohem důležitější úlohu. Ale ať dosáhne čehokoli, zdá se mu, že tu hlavní roli ve svém životě zatím ještě nesehrál. A po celou tu dobu pouze jen sní, utěšuje se těmito pohádkami.
- Nebylo by lepší přestat snít a zvolit si roli, hodnou jména Člověk? A stát se tím, kým máš být. Když budeš usínat, abys byl klidný, že je tvoje svědomí čisté. Když budeš umírat, aby ses nemusel stydět za své myšlenky a činy. A když pak předstoupíš před Boha, jak říkají křesťané, před Boží Soud, abys měl co říct. Aby miska vah s dobrými skutky byla plná a ta se špatnými skutky prázdná. To je to, co znamená být Člověkem. Protože život je příliš krátký. A je nám dán pro to, abychom dokázali Bohu, že jsme hodni jména Člověk.
- Staň se sám sebou, svou Podstatou. Život a smrt jsou jako jednotná řeka. V této řece proudí Podstata. V pohybu získává to, co nikdy nepomíjí. Nikdo nemůže skutečně ocenit divokou řeku, pokud nevstoupí do jejích vod, protože pro něj tato řeka představuje budoucnost. Nikdo nemůže vstoupit do jedné řeky dvakrát, protože představuje minulost. Existuje jen pohyb řeky, protože ten představuje přítomnost. Každá voda dříve nebo později dosáhne svého pramene a změní se v něj, vrátí se k prvotní čistotě.
- Nemáš se proč stydět za svůj oděv. Oděv je jen pouhou součástí jednotného procesu utváření a rozkladu. Není nic hloupějšího, než vyhovovat rozmarům svého oblečení. Vždyť to, co je jeho podstatou, tě uzavírá do úzkého prostoru, vzdaluje od světa a způsobuje pochyby a strach, které vznikají tímto odcizením. Nutí tě, abys existoval kvůli jeho formám a vnější iluzi, kterou vytváří pro ostatní, tlačí tě k tomu, aby ses o něj stále více staral. Vždyť každá forma má svá pravidla. A pravidla jsou jen souhrnem kontrastů.
- Tvůj oděv má hranice. Je proměnlivý. Máš na výběr a nemusíš jej nosit. Ale když obnosíš jedno oblečení, tak si oblékáš druhé. Pokud neboříš hranice, pak je tragické honit se za nekonečným.
- Nemá smysl běžet za mrtvým, suchým trním, protože v něm není život. Mrtvé se nemůže projevit jinak než svými trny. Mrtvé brání mrtvé. Mrtvé se nepromění v živé proto, že existuje život, a živé se nestane mrtvým proto, že existuje smrt. I smrt, i život jsou na něčem závislé, existuje něco, co je spojuje.
- Je hloupé opěvovat toho, kdo v tobě vidí jen svou budoucí potravu. Lákala tě výška jeho letu. A tys jej následoval, myslel jsi na svůj prospěch. Ale cílem ptáka v letu bylo úplně něco jiného. I když se vznáší vysoko nad pouští, krmí se jejími oběťmi. Pták, který se živí mršinou, se přece nezajímá o přeměnu svého ‚jídla'. Protože jeho podstatou je hniloba. Podvedl jsi sám sebe. Uviděl jsi realitu a tvé iluze se rozplynuly. Ale tvá realita je také iluze. Velký pták byl jen pouhým stínem, ve kterém se ukrývá postata podstata věcí. Věci přece mají tu vlastnost, že se rodí v Beztvarém a vrací se k Nízkému.
- Ten, kdo spoléhá na vnější věci, ten může jen předpokládat. Ten, kdo spoléhá na vnitřní, ten získá pravé znalosti. Tělo je prach. Jeho podstatu tvoří jen a jen prach. Mohl jsi získat Moudrost věčnosti. Stačilo, abys udělal jediný krok. Ale strach ze smrti prachu byl silnější. Prach unikl. Tys zůstal ve smutku, protože Duch vždy tíhne k věčnosti. Moudrost věčnosti není možné pochopit tímto prachem, protože ten ji změní na pouhou hloupost. Útěk před strachem nepřinese spasení. Zbavit se strachu uvnitř sebe znamená získat dokonalost. A dokonalost umožňuje udělat krok směrem k hranici. Protože pouze na hranici si uvědomíš počátek Moudrosti.
- Přízrak, který se podobá Moudrosti, se jen zdá být Moudrostí. Prázdný zmatek je začátkem nepokoje. Kdo chce vypadat jako Mudrc, aby se chlubil před ostatními, ten se bude smutně zmítat v samotě, snít o slávě. Ale jeho podstatou je prázdnota pod pláštěm Ega. Když znalost přichází od neznalosti, pak otázky neberou konce.
- Nebe a slunce provádějí změny. Mohou přetvářet tak, aby všechno živé odpovídalo své přirozenosti. Nebe a slunce znásobují plné a ničí prázdné. Poušť provádí pohyb v klidu. Je mrtvá, ale je schopná vytvářet přeludy, aby všechno živé sváděla svými iluzemi. Poušť ničí plné a plní prázdné. Když jsou zrnka písku pohromadě, tak následují pohyb písku, proto živly určují jejich směr.
- Přišel jsi tam, kam ti už od narození bylo dáno přijít. Vyrostl jsi v tom, co pro tebe bylo přirozené. Dosáhl jsi zralosti v tom, co se stalo tvým osudem. A odejdeš tam, kam ti smrtí bude dáno. Smrt je jen začátkem života. Život je pouze následovníkem Smrti. Příchod života není možné odmítnout. Odchod z něj není možné zastavit.
- Cizí stopa se nepodobá té vlastní. Stopy se objevují tam, kde jsou zanechány. Ale ony samy nejsou tím, kdo je zanechá. Když jsi šel po cizích stopách, hnal jsi se za vnějším obrazem, neřídil ses jejich vnitřní podstatou. Ale každý jde po takové cestě, která odpovídá jeho pravým snahám. Poušť časem smyje všechny stopy svým pískem, aby nový Poutník nedělal stejné chyby jako ten před ním. A to je důvod, proč je důležitá vlastní zkušenost. Aby ses stal Člověkem, musíš pokračovat svou vlastní cestou.
- Stopa člověka má jen malé místo v nekonečné Poušti. Ale nehledě na to může člověk vystoupat tam, kde ještě nikdo nebyl. A když jde tam, kde ještě nikdo nebyl, je schopen jít daleko a získat hodně. Poznání jeho rozumu není velké, ale člověk, který se svěřuje Neznámu, je schopen dojít k Tomu, Kdo jej stvořil.
- Můžeme Jej vnímat, ale ne vyjádřit. Můžeme k Němu dojít, ale ne mu porozumět. Můžeme Jej Milovat, ale ne jej obejmout. Můžeme Jej pochopit v Začátku, ale ne poznat do Konce. Protože On je Ten, Který stvořil všechno. Protože On je Ten, Který tvoří svou Vůlí.
- Zlato znečisťuje duši a pokouší mysl. Je to věc nízká, po níž mnozí prahnou, ale ve skutečnosti je jen pomíjivý klam. Pravou hodnotu nachází mnich v upřímné modlitbě za svou duši. Nikoli o sytost břicha a zdraví těla byste se měli starat. I když se teď najíte do sytosti, dříve nebo později stejně budete mít hlad. I když budete mít pevné zdraví, dříve nebo později vaše tělo stejně zemře. Ale duše je věčná. A jen ona si zaslouží skutečnou péči.
- Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli jiného důvodu, než o spásu duše své. Neproste o tělo, o zdraví, nestrachujte se o život – to vše je jen prach a touhy nenasytné. Není důstojnější prosby, než prosba o spasení své duše.
- Pro duší, která je plná touhy,není nic nemožného.
- Pomíjivé jsou dny lidské na rozcestí časů. Žalostné jsou činy lidské před tváří Hospodina. Už dnes je každý okamžik je na misce vah. A není pro duši důležitějšího úkolu, než je touha po spasení. Nikoli ve víře vnější, ale ve víře vnitřní je skryt klíč k Bráně. Pouze slepý, zaslepený prachem, to neuvidí.
- Jen mě poslouchej, člověče, říkám ti pravdu, stejně jako ti není dáno vyhnout se smrti, tak ti také není dáno vyhnout se Božímu soudu.