Legendy 

„Jednou procházel jeden Mudrc okolo vesnice a oznámil lidem, že na jejich hlavní návsi jsou pod zemí ukryty neuvěřitelné poklady. Ten, kdo je najde, tak nejen získá bohatství, ale už nikdy nebude takový, jako dřív.

„Kdysi dávno žil v Číně jeden mudrc, který se jmenoval Tang-Cia-O. Žil spoustu let, spoustu toho věděl o tom, co se děje na zemi i mezi hvězdami. Ale považoval se za nejmoudřejšího mezi lidmi, protože znal mnohé o tom, co se děje uvnitř člověka.

Kolikrát se lidstvu dávaly Znalosti v různých dobách. Lidé ale mají tendenci to s časem poztrácet. Proč? Protože lidský mozek dokáže jednoduché věci přeměnit na složité a to tak dokonale, že pak sám není schopen rozpoznat Pravdu.

Lidé bohužel podléhají iluzím, které jim vnucuje Materiální rozum, a ignorují to nejcennější, co mají, a tím je Duchovní podstata. Podívejme se alespoň na takový příklad.

Ale člověk, stejně jako celá společnost, nemá zapotřebí orientovat se na vnější a materiální, potřebuje se orientovat na duchovní a vnitřní. Na to existuje jedno podobenství, které vypráví o nejšťastnějším a nejbohatším člověku.

Jednou člověk spadl do strže. Ale když padal, podařilo se mu zachytit se za větvičku malého stromu, který rostl ve skalní puklině. Když zůstal viset uprostřed strže,pochopil, že jeho situace je beznadějná: nebyla žádná možnost dostat se nahoru a dole byly samé kameny.

Povím vám jeden příběh, který se odehrál v dávných časech, o tom, jak jeden zloděj a vrah potkal Mudrce, od základu změnil svůj život a stal se velkým člověkem.

Komu a proč píši tyto řádky? Pravděpodobně jenom sám sobě. Vždyť za ta léta, co přebývám ve svatém místě, pouze dvakrát mne poznali, a jenom lidé z Boží vůle a s Duší od rozumu osvobozenou. Lidský rozum je kamenem úrazu, spíše celou skálou, která před Duší stojí.

Anastasia: Pro člověka, který se zamotal do výtvorů lidského rozumu (nespočtů stávajících náboženství, jejich koncepcí a dogmat), je dnes ve skutečnosti velmi složité pochopit duchovní podstatu, smysl, skutečnou příčinu, kvůli níž on v daném světě existuje. Prostá pravda byla zkomplikována, a proto se její podstata stala nepochopitelná.…

…Kdysi dávno jeden Poutník ztratil sám sebe. Náhodou se ocitl na poušti a nebyl si schopen vzpomenout, kdo doopravdy je, kde je a kam má jít. Všude, kam se Poutník podíval, byly písky a nekonečné písečné duny…