Živý rozhovor s I.M.Danilovym - 166.- 177. stránka
Ke stažení:
Text pořadu VĚDOMÍ A OSOBNOST v redakci Anastasie Novych
10:01:06 -10: 38: 09
T: To je velmi zajímavá a důležitá informace. A ty chápeš, jak na to vše bude šablonovitě reagovat vědomí lidí. Vždyť co obvykle dělá vědomí? Reaguje šablonovitě, návalem kritiky a emocionálního pobouření na všechno, co je pro něj nové, co není pro něj samotné výhodné, jen aby se neztratila jeho moc nad člověkem. Navíc je velmi agresivní ve vztahu ke všemu Duchovnímu. A tak dokonce, i když lidé uslyší tyto Znalosti, jejich vědomí je bude atakovat.
IM: …Vědomí vždy kritizuje, zvlášť pokud je něco spojeno s pravými Znalostmi… Když vědomí slyší něco o skutečně Duchovním, vždycky se staví na zadní.
T: No, ano, pokud budeme vycházet z pozice vědomí, tak co může vykřikovat toto jeho Ego-Já: "Satane, jen nedopusť, aby vědomí ztratilo moc nad Osobností!" No, neřekneš tady „Nedopusť, Bože“, protože se to nehodí k systému. On přece, řečeno jazykem náboženství, patří Satanovi, tedy smrtelnému.
IM: Ano. Proč? Protože pro vědomí je toto nepochopitelné, nikdy to nebude schopno pochopit. A to, o čem teď mluvím, v mnohých vyvolá prostě bouři ve vědomí, odmítnutí, až do té míry, že budou chtít vypnout pořad. Ale zároveň, jelikož je zde zmínka o tom, co se nachází za hranicí pochopení vědomí, systém mnohé přiměje opakovaně poslouchat, dokonce i když budou na vědomí. Proč? Protože samotný systém má vždy zájem poznat něco nového, aby získal nějakou moc. No, vždycky se snaží stát se Bohem, a proto se nachází v neustálém rozvíjení sebe sama. Ale on se domnívá, mám na mysli systém, že někdy se bude moci vyvinout nějakým způsobem, že se vyrovná…
T: Ale vše je v systému omezené.
IM:Samozřejmě, vše je v systému omezené. Znovu zopakuji, dokonce i to, co teď vyprávím, může způsobit bouři rozhořčení, pobouření ve vědomí mnoha lidí, kteří se nyní ve skutečnosti nacházejí v otroctví systému. Toto je třeba chápat.
A dokonce lidé, kteří jsou vzdáleni od chápání toho, o čem vyprávím, mohou podrobit má slova kritice, no to je ještě jemně řečeno, i když se jich to jakoby netýká, poslechli si to jen náhodou. Ale zároveň, to v nich může vyvolat celou bouři rozhořčení. A proč? Ovšem, pokud nad tím popřemýšlejí, a kdo je v nich rozhořčen a proč? Pokud si myslí, že je to nezajímá, že jsou samostatní, všemu rozumí a vědí, pročpak jsou tím tak pobouřeni? Proč se nerozhořčují kvůli jiným věcem, které se dějí v tomto světě? Proč nejsou rozhořčeni tím, že se lidé navzájem zabíjejí, podvádí? Proč nejsou rozhořčeni tím, že na světě je zlo? Jednoduchá otázka. A když mluvíš o dobru – tak to znamená, že „ je to pro tebe výhodné". A kdo to říká ve vědomí lidí? Sami o tom přemýšlejí, nebo jim o tom vypráví systém? Opět platí, banální šablonovitá nastavení od systému. A vše směřuje k čemu? Zpět k takovému zůženému chápání různých věcí. A okamžitě se s něčím provádí paralely.
T: No, ano, jak je vidět, systém vytrhl z rozhovoru fragment a našel v paměti, více či méně podobné. A nejde o to, že jeho obsah je jiný. Hlavním pro něj je - rychle to podstrčit a prohlásit to za výsledek. A jelikož systém je "Dům Lží", jak říkali lidé v dávných dobách, není pro něj důležité, že výsledek je lživý a podstrčený. Jedním slovem - umělá inteligence ráčí chytračit. Dobře, když je operátor zkušený a okamžitě odhalí tyto chyby ve svém počítači, sám pochopí, co se děje. Ale, zpravidla lidé si ani nevšímají, kdy systém vkládá nevkladatelné - banální vnímání světa šablonami vědomí.
IM: Banální šablonovité myšlení.
T: Ano, systém sám zotročuje, a proto člověk, v němž dominuje vědomí, vidí ve všech svých konkurentech právě ty, kteří ho zotročují. Prostě se tomu divíš, když potkáváš některé lidi, kteří dokonce nechápou, co říkají, kdo v nich diktuje, jak reagují na tutéž knihu "AllatRa", na hnutí "ALLATRA", na dobro, které vkládají do života lidé v různých zemích světa. Ovšem chápeš, jak vědomí z ničeho nic vydává takové rozhořčení, jak se bojí ztratit moc nad tímto člověkem.
IM:Ale, to se rozhořčuje vědomí. Opět platí, u koho se rozhořčuje? V týchž otrocích systému. Systém je lživý, vždy klame. A v první řadě klame samotného člověka – Osobnost. On ho prostě vykořisťuje. Ale problém je, že lidé nechápou, že to, kým si myslí, že jsou, - oni se tím nejeví. To nejsou oni. Vědomí je nástroj, ale není to člověk.
_____________
VIDEOTEX
Od předem mrtvého k věčně Živému.
_____________
T: Vy jste teď, Igore Michajloviči, řekl, že vědomí je nástroj a vzpomněla jsem si, jak jeden člověk, když si povídal o Znalostech, přesněji… jeho vědomí šlo do takového extrému: "Jelikož mně vědomí překáží, jelikož mě tak klame, takže konec, nebudu ho rozvíjet»…
IM: No, a takto se přibližuje svým vědomím opicím. To znamená, mít málo rozvinuté vědomí, být v současnosti dezorientován a dělat to, co ti nařizují ostatní. Být slabomyslný, řekněme takto. Je to sen mnoha vládců: mít hloupou, nechápající, nevědomou společnost.
Vědomí je především nástroj. Pokud ti dám například tupý nůž a poprosím tě oškrábat brambory, bude se ti s ním škrábat dobře? Nebude, potřebuješ ostrý nůž. Každý nástroj by měl být co nejvíce prověřený a celý, dobře opravený. A vědomí je nástroj, ono musí být vyvinuté. Čím širší jsou tvé obzory, tím více chápeš, tím více je v tobě založeno, abys pochopil tuto trojrozměrnost. Otázkou je, kdo řídí tvé vědomí? Je jasné, že ho vždy bude řídit systém, je to jeho část.
Ale opět, druhotné vědomí (nebo nové vědomí), ovládá se těžko, ale ovládá se. V případě potřeby jej však lze snadno ignorovat. A prvotní vědomí – se dá lehce vycvičit. Pokud se rozvíjíš jako Osobnost, potom rozvinuté, dobře vycvičené vědomí – je pro tebe jen pomoc, to není na škodu. To neznamená, že ono bude vychytralejší, mazanější. Věř, jak bys nerozvíjel své vědomí, nebude moci se rozvinout na úroveň, do které je rozvinut samotný systém, ono je pouze částí tohoto systému. Systém, který má zkušenost, řekněme, miliardy let, ten už viděl všelicos. Proto dobře rozvinuté vědomí usnadňuje pochopení tohoto světa, zlepšuje komunikaci s jinými lidmi. Zkrátka, pokud nejsi lenoch, tak je to jen pomoc.
T: Ano. Bylo to těžké, když jsi o tom nevěděl. A nyní je situace taková, že Znalosti jsou, ale mnoho lidí ještě nemá praktické zkušenosti s prací na sobě, proto není skutečná přeměna sebe a společnosti.
IM: A tady je zajímavý moment – transformace společnosti. Každý chce změnit společnost. Společnost se však mění pouze tehdy, když lidé začnou měnit sami sebe.To je důležitý moment. Není třeba se snažit přetvářet společnost, pokud ses sám nezměnil.
T: Ano, je to tak. Ale jak se zdá, lidem chybí chápání smyslu života. To znamená, že systém předkládá nějaké hodnoty (kariéra nebo rodina, nebo nějaké hledání potěšení ve vnějším) a nabízí lidem, aby uvěřili, že právě toto je život, že je to tvůj osud, tvůj životní cíl, že právě pro to jsi přišel do tohoto světa.
IM: Skutečně v našem každodenním, řekněme, trojrozměrném životě, rodina, vzájemné vztahy ve společnosti, kariéra – to vše právě utváří život člověka. Jiná věc je, jak k tomu přistupovat a z jaké strany se na to dívat. Lidský život je příliš krátký. A člověk v něm musí všechno stihnout: i rodinu založit a zajistit ji a zároveň odsud plyne, že musí i nějakou tu kariéru udělat, raději, když bude úspěšná, aby bylo všeho dostatek - to vše je nezbytné. Elementárně nezbytné pro přežití v současných podmínkách.
Otázkou je, co převládá v člověku, jaký je hlavní cíl jeho existence, smysl jeho života? Vědomí nám začíná říkat, že smysl našeho života je v pokračování našeho rodu. A čím se tedy lišíme od jakéhokoliv zvířete?
Koneckonců, pokud se v principu podíváme na hlavní cíl a úkol každého zvířete - to je prodloužení rodu. No, rozmnožil ses, prodloužil sis svůj rod a osobně pro tebe, jaký to má smysl? Proč se lidé ve stáří chlubí, že udělali hodně ve svém životě (práce plus rodina, vnoučata a všechno ostatní), ale v jejich očích - smutek? Protože každý chápe, že přece jen to nejdůležitější udělat nestihl. A život – ten je velmi krátký, nejednou jsme o tom hovořili i v pořadech, i tak, že život proletí velmi rychle, jako jeden okamžik. Ve skutečnosti, jakýkoli časový úsek, který by sis pro sebe stanovila, uběhne velmi rychle: týden, rok. Je to velmi rychle tekoucí substance.
Smyslem života člověka je připojit se k Duchovnímu Světu. To u mnohých může vyvolat takové pobouření. Ale opět, je zde nuance - pobouření v čem? Ve vědomí. Proč při slově Bůh, duchovnost a podobně, to u drtivé většiny lidí vyvolává vnitřní odmítnutí vědomím? A i když to hodně mrzí, dokonce, i u kněží. Zatímco je v rouchu a provádí nějakou bohoslužbu, naladil se a je to - všem vypráví o Bohu. Ale když zůstává, jak se říká, sám s Bohem, tak dokonce samotná myšlenka a podobně – a s ním, to až zacloumá. Uvnitř se to vše děje: uvnitř, nikoliv v duchovním smyslu, ale ve smyslu – ve vědomí, v emocích a všem ostatním, protože vědomí každého člověka je prakticky z 99% naladěno proti všemu duchovnímu. To je fakt, to je pravda.
Ale máme, řekněme, určité zvyky, nějaká pravidla hry ve společnosti, jako celku - to že máme náboženství, a musíme je respektovat, máme Boha, i jeho musíme respektovat, je třeba respektovat volbu druhých lidí, víru druhých lidí. A díky Bohu, že toto existuje. Ale i to, je opodstatněno určitými důvody, které dnes nebudeme probírat, nebudeme začínat s těmito otázkami, protože u některých, opět platí - v jejich vědomí, to nevyvolá nic jiného než agresi.
Proč se to děje? Protože vědomí každého člověka, ještě jednou opakuji, je proti všemu duchovnímu. To je jeho funkce, to je třeba chápat a vědět a v principu to brát, jako přirozený jev. A v každém náboženství o tom hovořili ti lidé, kteří opravdu šli k Bohu. Nehráli si a nepřistupovali k Bohu, jako k nějakému vykonavateli jejich přání: „Pane, dej mi to, dej mi tamto… Pokud mi dáš, tak jsi dobrý Bůh a já v tebe věřím".
T: Ano, vědomí má plno stereotypních tužeb, s jejichž pomocí vědomí, právě zotročuje člověka v takových... myšlenkách-stavech, ve stavech "chci" nebo "chybí mi", nebo ve stavu boje o moc, o převahu jen tvého názoru…
IM: Pochopení toho, co je moc, je velmi důležité. Mnohým lidem vědomí říká: "A vždyť ty nebojuješ o moc. No, jakoupak ty máš moc? Ty máš prostě takovou práci, ty o to neusiluješ, neděláš kariéru. Ty se naopak snažíš vyhnout moci. Ty se o moc nezajímáš." Tento člověk o sobě smýšlí, nebo spíše jeho vědomí mu tak říká, že on je tak dobrý a neusiluje o moc a zároveň začíná diktatura v rodině, ke svým dětem, ke svým druhým polovičkám, mezi přáteli. Vždyť probíhá neustálý boj o moc. Moc – tím se nerozumí řídit národy nebo řídit nějakou organizaci, anebo něco jiného. Zde slovo "moc" znamená potlačování jednoho hmotného objektu jiným, nebo pokus o podmanění si někoho. A to se děje neustále a všude.
T: To je velmi zajímavý moment, že pokud v lidech převládá diktát vědomí…
IM:… opět platí, oni se mohou spojit podle zájmů. Ale bylo by skvělé, kdyby lidé skutečně začali žít alespoň podle zákonů Svědomí a Cti. Aby byli jednotní alespoň v tom, aby se přestali hádat, válčit, navzájem se zabíjet, ubližovat jeden druhému. Toto je už vítězství, obrovské vítězství nad systémem, nad jeho nastavenými programy. Je to možné? Zcela možné. Vybudovat, jak jsme říkali, laskavý, šťastný svět, ve kterém člověk může dosahovat duchovní osvobození. Vytvořit pro to podmínky. Je to v moci lidí? Je to v jejich moci. Je to možné udělat? Je to nutné udělat. Bylo by úžasné, kdyby na celém světě existovala skutečná svoboda bez zla a bez rozporů. První věcí, kterou je třeba začít, je čestnost, čestnost před sebou samým.
T: Ano, koneckonců je to vlastně jen práce na sobě a musíš udělat vše, co je ve tvých silách, aby se ve společnosti vytvořily takové podmínky.
IM: Není možné lidi přinutit, je to volba lidí, je to svoboda lidí. Dokonce, i když celý svět, pochop, všichni lidé na celém světě se stanou svobodnými a budou se snažit ovlivnit jednoho člověka, který se chce stát subosobností, on se stejně subosobností stane. Proč? Protože, to je svoboda jeho volby. A to je ta pravá demokracie, protože každý si vybírá to, k čemu tíhne.
Každá Osobnost prahne, je to její přirozený pud sebezáchovy… Osobnost cítí, že existuje Svět Bezmezný - Svět Duchovní, ona cítí i síly, i všechny projevy. Ale vědomí to popírá, vědomí lidem brání v tom, aby to pochopili. Ale opět, překáží-li někdo člověku, vkládat sílu své pozornosti do svého duchovního vývoje, anebo do smrtelného materiálna? Nikdo mu nepřekáží. Jenom on sám si vybírá. Svoboda volby. A jestliže systém odvádí, vždyť je to přece volba člověka jako Osobnosti: dívat se nebo nedívat na tyto herce svého vědomí.
Poslední bitva u člověka probíhá od narození do jeho smrti. Výsledek bitvy, tohoto Armageddonu, člověk sklízí potom, když mu přestane bít srdce. A to je pravda. Smysl je v tom, že pokud je tělo naživu a srdce bije – ty musíš začít Žít. Potom, co srdce přestane bít, ty už sklízíš výsledek. Potom už není možné něco napravit. A nikdo tě neodmodlí a nikdo nespasí. A je to pravda.
T: Ano, tady je další okamžik, pro pochopení… A může-li vůbec lidstvo v globálním měřítku porazit systém jako nepřítele, v chápání kategoriemi vědomí, například - když se všichni lidé na planetě spojí?
IM:Lidstvo nemůže porazit systém, protože celý systém sahá daleko za hranice lidstva, v jehož rámci ho chápeme, no, u toho začneme. Systém není ohraničen určitým počtem lidí na určité planetě. Je mnohem rozsáhlejší a rozšiřuje se na celý hmotný Vesmír, mluvíme-li jazykem fyziky, až do šesté dimenze – to je to, co je systém. Ovšem, můžete si dělat iluze a snažit se systém porazit. Ale nejlepší je porazit ho uvnitř sebe, přestat být jeho otrokem. To je hlavní cíl.
Například, i kdyby se všichni lidé spojili dohromady, no a opět, jestliže jejich sjednocení bude na úrovni vědomí, tak jen posílí samotný systém, nic víc. Avšak pokud se lidé duchovně otevřou, budou se rozvíjet a jejich sjednocení bude na duchovním, pocitovém vnímání se Světem Bezmezným a Nekonečným, pak se celá moc systému stane úplně malinká, tak malinká, jak jenom může být.
T: Jak se říkalo ve starověku, že všechno se sbíhá k částečce Po. Igore Michajloviči, kdysi jste nám vyprávěl zajímavou věc, abychom pochopili, že ve skutečnosti samotný systém nemá žádný obraz, protože systém sám o sobě - to jsou stacionární částečky Po, pokud mluvíme jazykem fyziky ALLATRA. Systém pouze vyvolává vznik obrazů, ale samotný systém – je nic.
IM: Všechno co je konečné - je bezvýznamné, je nic.
_____________
VIDEOTEXT
Od předem mrtvého k věčně živému.
_____________
T: Igore Michajloviči, už jsme se nejednou zmiňovali v pořadu o škodlivosti magie. No, podíváme-li se na současný svět, vidíme, že lidé nedostatečně chápou, co je to magie od systému a co provádí jejich vědomí v každodenním životě. Povyprávím krátce o tom, co si dřív mé vědomí myslelo, když jsem slyšela o tomto tématu. Že magie, ona se mě určitě netýká: nejsem žádný extrasensorik, ani velký věštec, žádný mág, který provádí nějaký rituál, ani baba-jaga, která v kotli vaří žáby a lítá na koštěti. Protože pro mé vědomí je magie – kouzelník z pohádky nebo fakír z cirkusu, šaman z filmu. Jsou to jakési obrazy, kouzla, které jsem viděla ve filmech nebo četla v pohádkách v dětství, když se něco zjevuje z ničeho. Ale, veškerá tato magie se vůbec netýkala mého života. Zkrátka, chápala jsem to tak, že magie – to jsou všechno pohádky, zatímco zde - "skutečný život". Tak chybně přemýšlí mnozí. Igore Michajloviči, řekněte nám prosím, co je magie od vědomí v každodenním životě člověka?
IM: Tak, co se týká magie… Magii používají lidé v každodenním životě velmi často a lidé si toho ani nevšímají. Když člověk proklíná někoho, když ho nenávidí a přeje mu něco zlého - to je již součástí magie. Je třeba to vědět a rozumět tomu. Když člověk, za účelem komunikace s Bohem, jde do nějakého chrámu a prosí o zdraví svého těla, někoho z rodiny, či jemu blízkých lidí – to je rovněž magie. Když člověk prosí o bohatství nebo vyřešení nějakých problémů v materiálním světě – to je také magie. Vše, co se týká splnění nějakých lidských přání v trojrozměrnosti, opět takových, která se týkají materiálního (a zdraví – to je také součást materie, je to část materiálního těla) - to vše je magie. To je třeba chápat. Bohužel, začalo to ještě v dávných dobách od kněží, kteří to vše vnucovali lidem, jelikož věděli, že lidé uctívají vyšší síly. Oni naháněli lidem strach. A opět – čím je zastrašovali? Strašili je Bohem. No, je to normální? Bůh – to je…Bůh – to je Láska, jinak se to nedá ani říci. Nelze najít slova v žádném jazyce současného světa, která by opsala, co je to Bůh, pouze „Láska“. Toto je správné chápání. Ale toto pravé chápání, s pomocí všech lidských slov, může být opsáno pouze jako nejvyšší a nejčistší Láska, tedy skutečná Láska. Jiná Láska ve skutečnosti nemůže být, už jsme o tom diskutovali a ne jednou.
Proto jak se ukazuje, že ať už lidé, chtějí nebo nechtějí, přichází do styku s magií. Když člověk plánuje, řekněme, nějakou schůzku na zítra. No, rozumějme, ty plánuješ, víš podstatu možného rozhovoru – nastuduj si téma, připravuj se, trénuj své vědomí, připrav jej na možné odpovědi. To je jedna strana. No, ale když si člověk začíná v hlavě promítat… Ale otázka - promítat v hlavě? Ve vědomí. Tito herci na scéně mu začínají rozehrávat role a člověk vidí, jak komunikuje s druhým člověkem už následující den. Plánuje a už se snaží ovlivňovat svého oponenta, aby dosáhl požadovaného výsledku pro sebe. Copak to není magie? Magie.
Člověk utrácí ty životní síly, které by měly směřovat k pocitovému vnímání, ke kontaktu s Duchovním Světem, člověk utrácí na hmotné bohatství, na splnění vlastních přání. Pak říkají: "Je to dobrý člověk a co, že je tak všechno špatné?". Nebo řekněme jednodušeji, po smrti fyzického těla se člověk začíná kát, vědomí se třese, a Osobnost je zmatená – vždyť on byl dobrý, nikomu nic neudělal… Jenom prožil celý svůj život v magii, on nevkládal tam, kam měl, a tak nikam nedošel. Po celou dobu chodil v kruhu, ačkoli mohl patřit nejenom k jakémukoliv náboženství, ale se i zabývat hledáním vysokých duchovních cílů. Snažil se jich dosáhnout, a opět s pomocí čeho? S pomocí svého vědomí. Vědomí je dobrý nástroj, nezbytný nástroj, ale nástroj, řekněme, se svým charakterem.
To znamená, potřebuješ něco vyřešit – tak ať ono řeší, to jsi ty, kdo to financuje, to ty tomu dáváš pozornost. Ale když ti začíná nabízet nějaké magické vlastnosti, vtahuje tě do svých různých her, no, neměl bys to dělat. Mnoho lidí to nechápe, nevšimnou si, jak se stanou součástí hry, účastníky „divadelních show“ a opět platí, čeho ve skutečnosti? Magických představení.
…No a opět – vědomí vypráví, že magie – to je provádění nějakých rituálů: musí se tlouci na buben, házet do kotle s vařící se tekutinou nějakou tu bylinku, žáby, nejlépe živé – a tehdy to bude nějaký magický rituál a člověk něco dostane, anebo získá. To jsou rituály. Rituály pomáhají se prostě soustředit: není důležité, co házíš do kotle, a zda máš kotel, či ne, důležité je, aby sis to přál.
Samotný proces přání, to už není nic jiného než magický děj. Zvláště, když si lidé, již představují hotový výsledek, řekněme, zítřejšího setkání. Může se vykonat nějaká šamanština, zabubnovat na buben, bylinky do kotle hodit nebo něco podobného, a také je možno si prostě jen představit hotový výsledek: jak se setkáš zítra s člověkem, co ti on řekne, co mu řekneš ty, jak budeš v rozhovoru argumentovat a potom jej takto lehce přesvědčíš. Tedy, hry vědomí. Lidé to nechápou, že v daný moment tvé vědomí kontaktuje vědomí toho druhého, i když si toho člověk ani nevšimne. A vaše vědomí, již přijímají určité řešení. Přijímají zpravidla to řešení, které potřebuje systém, řeknu tak jemně. Výsledek, však je vždy předurčen. Pokud toto ovšem neděláš, systém pak nezaručuje výsledek ani tvému vědomí, ani vědomí oponenta. Připravil sis materiály, které potřebuješ, naučil ses, přišel na schůzku a dál buď, jak buď. Ty sis nepřehrával scénář, nezabýval ses magií, jsi v tomto případě svobodný a máš zde mnohem větší šanci vyhrát spor. A toto není magie, to je pravda. Proč? Protože systém není připraven na tvé jednání.
Ž: Ano. Vzpomínám si, jak jste nám vyprávěl, a to nám velmi pomohlo v pochopení toho, že magie je touha někoho ovlivnit.
IM: Ano.
Ž: Magie – to jsou sny a přání, to je touha mít vliv na někoho v budoucnosti nebo přání změnit něco v minulosti, přepsat svou minulost: „Kdyby toto řekl, odpověděl bych mu takto…“. No, je třeba udělat – jdi a udělej to. Chceš říct – řekni. A nechceš – zapomeň na to! Avšak v žádném případě nehraj hry s vědomím, tyto jeho hry „alternativní existence". Vždyť odevzdáváš skutečnou sílu a na oplátku systém jen hýčká tvou pýchu.
T: Ano. Proč vstupovat do tohoto myšlenkového abstraktního dialogu s někým, přehrávat si tyto rozhovory v myšlenkách dva nebo tři dny před tím, než se s tímto člověkem setkáš? Proč si představovat, že něco ovládáš? Vždyť toto je magie. Lidé velmi mnoho přemýšlejí o prázdném, fantazírují, vedou v myšlenkách rozhovory s jinými lidmi, vedou spory, dokazují. Přičemž vedou spory o tom, co se stalo před dlouhou dobou, přemýšlejí o událostech z minulosti nebo o událostech budoucnosti. Ale toto právě je magie od vědomí, když věnuješ pozornost trojrozměrnosti, tomu, co v konečném důsledku - jako když kapka obrousí kámen.
Tato magie se liší od tvůrčího plánování. Například, když potřebuješ jednoduše připravit jídlo, naplánuješ si, co budeš vařit – to je obyčejné plánování, obyčejné stanovení priorit, jako rozvrh pracovního dne. Ale pokud si představuješ, jak tě budou obdivovat, jak tě budou chválit za připravené jídlo – to už je přání uspokojit svou pýchu, to už je magie od vědomí, vizualizace. To znamená, pokud potřebuješ připravit jídlo, tak připrav, jednej tímto směrem, ale nepředstavuj si to.
Ž: Magie – to je, když nemůžeš získat emoci, to, co si přeješ, tak vědomí začíná v myšlenkách promítat alternativní realitu. Avšak objednával sis tento film? Vždyť co probíhá? Vyvoláváš obrazy a dáváš jim sílu pozornosti, tedy duvádíš do děje. Ale, smůla, jsou to iluze a ty plýtváš skutečný život na systém. Výsledkem je, že systém si tak prodlužuje život a ty získáváš pro sebe smrt.
T: Ano, bohužel… A pokud tvé vědomí nemá co dělat, tak ať raději něco studuje…
Ž: Ano, ale vůbec, je lepší věnovat svůj čas na duchovní rozvoj. Posilovat v sobě kontakt s Duchovním světem, vždyť to je bezmezné štěstí, vnitřní nekonečná Boží láska. Mnohem lepší je být šťastným, než nešťastným. Lepší je být Živým, než mrtvým.
T: Naprosto správně. Takže otázka není v plánování jako takovém, ale v tom, že ty neživíš ohledně tohoto žádné iluze. No, naplánoval jsi, připravil se a tam, jak bude, tak bude. Zkrátka jdeš k cíli. Ať jdeš pro chleba, nebo na pracovní jednání, dá se říct, je to pro tebe stejné, rozhodneš se podle situace. A veškerá tvá důležitost a serióznost, ta už je v něčem jiném. Ona je v tom, co probíhá na pocitovém vnímání Duchovního Světa. A už na trojrozměrnost neutrácíš takové ohromné množství síly své pozornosti, ale jen v nezbytné míře, v úsporném režimu.
Ž: Ano, když se lidé k něčemu připravují, často říkají: „ Dá-li Bůh“. Ale to není správné…
IM: To není správně, Bůh se tím skutečně nezabývá. Prostě lidem je pohodlné, přesněji, pro jejich vědomí je pohodlné vše svalit na vyššího a silnějšího. Takže: „Bůh dal, Bůh poslal, Bůh ještě něco…“. Avšak, jakého Boha mají na mysli? Boha, který je ve Věčnosti nebo boha, který se nachází v systému, dočasně existujícím? Bůh dočasný nebo Bůh Skutečný? Zde je to třeba také rozlišovat.
Lidé často používají slova, nechápajíc jejich podstatu, a to je rovněž svým způsobem magie. Slovo má sílu. Některé náboženské spisy začínají: „ Na začátku bylo slovo…“ To není jen tak. To se netýká jenom křesťanství, i v předkřesťanských náboženstvích to tak bylo, že na počátku bylo slovo. Slovo, to je začátek mnoha procesů. Proč? Protože to je ozvučení tvého vnitřního přání, to je jeho vyslovení nahlas. Samo o sobě, už to je aktivace určitých procesů. Reakce člověka na obvyklá slova: negativní slovo, tobě řečené, vyvolává v tobě určitou reakci nebo laskavé slovo vyvolává druhou reakci a tak podobně. Veškerá psychologie, například, na čem je postavena? Na slově. Náboženství, na čem je postaveno? Na slově. To znamená – slovo je slovo.
Slovo, ať už ho vezmeš jakkoli, je to nástroj trojrozměrnosti, nástroj tohoto světa. Myšlenka – rovněž je nástrojem materiálního světa. A pocitové vnímání, nebo přímý kontakt, vždyť ten je naprosto jiný, odlišný jak od slova, tak od myšlenky. Proto jej vědomí nevnímá. A proto mnozí lidé, kteří žijí vědomím a jsou pod absolutní kontrolou vědomí, k nim nedochází jednoduchá Pravda. Oni vnímají vše, co je možné: magii, rituály…Vše vnímají, to vše je jim jasné, je to možné logicky vysvětlit. Ovšem samotný fakt – reálnost a existence Boha – objasnit nemohou. Snaží se věřit, dělají, že věří, mnozí dělají, že slouží Bohu a druhé tomuto učí. No, pojďte se na ně podívat bez masek – a vše se dá na svá místa.
T: Ano…Skutečně, dobrá otázka, a jak odlišit lidi, kteří žijí Duchovním světem, od obyčejného člověka? Vždyť lidé často hledají kdejaké důkazy, avšak v trojrozměrnosti…
Ž: No, oni se cítí, tito lidé se skutečně cítí. Lidé nechápou, že mrtvému – mrtvé a živému – živé. Když se lidé naučí cítit pravdu, takové otázky nebudou vznikat.
IM: Ano, obecně, chtělo by se lidem doporučit, a to dokonce i na úrovni vědomí, jenom ze zvědavosti: není to zajímavé – existuje-li Svět Duchovní nebo ne? Zda je možné existovat bez myšlenek, mám na mysli bez obvyklého obrazu myšlení, ale na úrovni pocitového vnímání? Zda je možné kontrolovat vědomí? Copak to není zajímavé? Zkrátka to zkusit.
T: Ano, jak jste řekl, Igore Michajloviči, na začátku pořadu, prostě kvůli experimentu – zkusit pozorovat sám sebe: jak přicházejí myšlenky, zapisovat je, zkusit je kontrolovat, zkusit zastavit tento myšlenkový potok, nebo je zkusit ovládat. Potom je velmi snadné přijít k pochopení, že toto všechno – to není tvoje, a že to nejsi ty. Je třeba zkusit žít jiným vnímáním – vnímáním hlubokými pocity.
Na této cestě stojí pouze jedna šablona od vědomí – je to šablona pochybností, dochází až k tomu, že vědomí lidem říká: „mně se to nepovede“, „nejsem dost chytrý“, nebo „jsem moc mladý“ nebo naopak „ jsem moc starý“…
IM: Duše nemá věk a Osobnost také ne. Stáří zde nehraje roli. Pochopit Duchovní Svět může i stařec, dítě, kdokoli, když bude chtít. Ale přání vzniká právě od Osobnosti, od úsilí, ne od rozumu. Pokud se snažíš z rozumu, nic se ti nepovede. Vědomí nikdy nesměřuje k Bohu, to je také paradox. Vždy usiluje o magii, o tajné znalosti, o ty síly, které se skrývají za trojrozměrným světem, aby se dostalo k tomu, co napomáhá k manipulaci jinou materií.
T: Pro člověka jako pro Osobnost to znamená přešlapovat na místě, zbytečně promarnit svůj život. Velmi mnoho lidí právě uvízne v těchto pochybnostech…
IM:...ve svých myšlenkách a podobně, no a bojují sami se sebou, s myšlenkami. Někteří stojí a čekají, až jim na zlatém podnose někdo přijde a přinese. Přitom oni chtějí, skutečně upřímně chtějí, avšak nedělají nic, nepracují na sobě, protože jsou líní, něco je ruší a podobně. A mnozí talentovaní lidé, kteří se skutečně snažili, kteří šli, suverénně šli, ovšem pak se odklonili na cestu magie (nebo extrasenzoriky), jinak to ani nelze nazvat. Když se s tím lidé setkají ve skutečnosti, dělá to na ně dojem. Ale, na koho to dělá dojem? Na vědomí to dělá dojem. A jen pohleďte, kde jsou nyní? Tam právě i zůstali. Dává to smysl?
T:Takže zpočátku je člověk pobízen tím dobrem, touhou od Osobnosti…
IM: Tím dobrem, určitě. Ale systém, vždy to dobré předělá na pro něj výhodné. To je pravda.
T: Ano, vezměme si jednoduchý příklad. Často lidé, když získají nějakou tu první zkušenost s meditací, se snaží pomoci, ale v jejich pochopení, pomoci bližnímu. Například, nasměrovat na jeho stranu „paprsky lásky“ nebo něco podobného. A potom si všimnou, že „ano, skutečně tomu bližnímu se ulevilo, cítí se lépe“…
IM: No, to je banální fyzika, skutečně to tak je. Dává část svého života druhému člověku, přesměrovává. A ten také – vezme to a opět to přehodí kam? Na vědomí. To znamená – první dal vědomí a druhý také dal vědomí. Užitek z toho nemá ani první, ani druhý. Je to nepřípustné, je to magie.
T: Ano, a je jasné, že ve výsledku to skončí tím, že …
IM: …Dozví se. Řeknu takto, existuje takový termín „subosobnost“, zmínili jsme se o něm. Nebo jak v křesťanství to nazývají „peklem“. Ničím dobrým to nekončí. Chceš-li pomoci – pomoz. Onemocněl člověk – odveď jej k doktorovi. Je člověku smutno – podpoř jej, pohovoř s ním, objasni. Podpořit je třeba.
VIDEOTEXT
Duše nemá věk a Osobnost také ne.
Komentáře nebyl nalezen