Má člověk vlastní vůli?
Člověk neustále volí mezi duchovním světem, s jeho silou vycházející z Duše, a materiálním světem, s jeho iluzorními hrami Materiálního rozumu. Ten, ať už je to tak či tak, se snaží přesměrovat životní energii člověka na své potřeby. Jsou to dvě vládnoucí síly, které konají v materiálním světě v takové svérázné pomyslné opozici, a člověk jako Pozorovatel je pouze postaven na hranici volby mezi nimi. Přičemž pro bytosti materiálního světa, které tvoří část Materiálního rozumu, jsou tyto síly nepostřehnutelné, ale pro člověka jsou osudové, protože v něm samém je malá část Věčnosti (Duše), a on má možnost stát se nesmrtelnou Duchovní Bytostí.
Anastasia: Takže hlavním zásadním momentem pro člověka je to, jakým myšlenkám a činům věnuje každý den svou pozornost.
Rigden: Přesně tak. Pro lepší pochopení, co je to taková volba člověka mezi dvěma vládnoucími silami, vysvětlím na názorném příkladu člověka, který používá internet. Když člověk na něco soustředí svou primární pozornost, tedy když činí volbu, nevšimne si, jak tím vyvolává počátek změn v první dimenzi. V našem případě je to stejné, jako když člověk zmáčkne tlačítko pro spuštění počítače, čímž spouští pro člověka neviditelné procesy. Takže právě pozornost člověka spouští na úrovni první dimenze proces pohybu. Tím se vše začíná. Tato primární pozornost Osobnosti je prvotní silou Pozorovatele, je to jeho svoboda: čemu věnoval primární pozornost, tak to i aktivoval. Člověk si neuvědomuje veškerou důležitost činů, které proběhly na úrovni první dimenze, zato však potom zcela reálně pocítí jejich následky na svém osudu.
Když člověk zapíná počítač, tak jako následek se po nějaké době objeví na obrazovce znaky, symboly různých programů, které obsahují nějaké informace. A pokud je to například internet, tak před zraky uživatele vzniká množství takových symbolů a znaků, kde se za každým z nich skrývá ještě objemnější vrstva informací. Internet celkově představuje složité vzájemné propojení se světem, ale… skrze různé kořenové (základní) servery, jež náleží určitým „autoritativním“ organizacím, lidem, kteří je tajně nebo oficiálně financují. Všechno je to založeno na rozšíření té nebo oné ideologie. Mimochodem takový pojem, který dnes zná každý „obyvatel“ internetu, jakým je „doménové jméno“, vzniklo z latinského „dominium“ – „vlastnictví“. Nad tím vším se obvykle uživatel internetu nezamýšlí, když se noří do proudu informací, které jsou mu nabízeny k výběru. Vidí detaily, ale nevidí celek, a zbytečně. Takže to, že se objeví znaky, symboly, různé počítačové programy, krátké reklamní internetové texty, za nimiž se skrývají celé vrstvy informací, se podobá vzájemnému působení pozornosti člověka s informací na úrovni druhé dimenze. V internetovém světě, pokud se globálně podíváme na veškeré tyto informace druhé dimenze, to bude pouze různá forma projevu programů buď Materiální nebo Duchovní podstaty. A člověk má přeci svobodnou volbu. Něco z toho zaujme jeho pozornost a něco si ji i udrží. Ve výsledku z veškeré různorodosti jako v internetovém vyhledávači „otevírá“ pouze tu informaci (a soustředí se na ni), která nejvíce zaujala jeho pozornost.
Z pozice třetí dimenze člověk tímto činí svou Volbu, tedy aktivuje proces získání informace ve druhé dimenzi. Když tuto informaci aktivuje, začíná jí „žít“ na úrovni třetí dimenze. Jinak řečeno, jako Osobnost umožňuje, aby do něj vstoupil proud informací, který se ve vědomí projevuje v podobě různých obrazů, emocí, přání, myšlenek a začínají v něm, jako v rozumové bytosti, žít. To člověka pobízí k určitému jednání v rámci programu této Vůle zvnějšku. Tím samým jediným z nesčetných programů, kterým tato Vůle zaujala jeho pozornost ve druhé dimenzi. Jakmile je pustil, je to stejné, jako by dal přednost práci v tom či jiném programu, začal tam přemisťovat kurzor (svoji pozornost) a spouštět různé funkce (způsob myšlení, přání, emoce). A přemístění kurzoru, jak už jsem říkal, je stejné jako tvoření, díky ezoosmóze, jednání, jež není ve svých prvních stadiích pro člověka postřehnutelné, ale potom se mění v události jeho osudu. Člověk vědomě nevnímá to, že právě on přemisťuje svou pozornost k jím vybranému programu v první nebo vyšších dimenzích. Ale on jako Osobnost, která učinila volbu v určitém časovém okamžiku, když pracuje na tomto programu, vydává na uskutečnění této Vůle zvnějšku svoji životní sílu.
Anastasia: A to je právě velmi podstatné. Pokud se na celý tento proces podíváme globálně, vyjde nám, že se nám možná jenom zdá, že máme vůli. Mám na mysli tvořivou sílu, tvůrčí činnosti rozumu, nebo jak se říká v psychologii, „samostatný (soběstačný) zdroj lidské aktivity, který podmiňuje nezávislost chování na objektivních příčinách“. Zajímavé je, že sami psychologové spojují vůli s kontrolou vlastního chování, které, jak se domnívají, se stává možným díky užití umělých „prostředků chování“ – znaků.
Rigden: To, co my považujeme za vlastní vůli, je iluze našeho vnímání z pozice myšlení individuálního rozumu trojrozměrné dimenze. Pokud se na to podíváme na našem příkladu, člověk svou volbou pouze aktivuje proudy informací, které do něho vstupují, a vydává svoji životní sílu na ztělesnění této Vůle. Vůle buď vycházející z Duchovní podstaty (světa Boha) nebo vycházející z Materiální podstaty (Materiálního rozumu) je silou zvnějšku, přesněji řečeno je to informační program aplikovaný do nějaké struktury, která ho provádí. Záměna Materiálního rozumu spočívá v tom, že Osobnost člověka vnímá formy projevování jedné z těchto dvou globálních sil jako vlastní vůli, kterou však ve skutečnosti nemá.
Anastasia: Jinými slovy to, co člověk považuje za vlastní vůli a neúměrně se tím pyšní, to není. Je to pouze síla, která do něj vešla zvnějšku prostřednictvím informace, kterou si zvolil. Ta v něm aktivuje city, emoce, myšlenky, které ho pobízejí k těm nebo oněm činům v rámci programu této Vůle, což je spojeno s výdejem životní energie.
Rigden: Zcela správně. Když jsou lidé pod vlivem pýchy vycházející z Materiální podstaty, rádi se připodobňují k vyšším silám, které jsou obdařeny vlastní Vůlí. Ale zdaleka ne všichni si kladou otázky: „Podle čí vůle se ve skutečnosti vykonává ten nebo onen skutek?“, „Kdo pobízí k těmto myšlenkám?“, „Kdo vyvolává ta nebo ona přání?“, „Kdo ve mně vzdoruje a komu?“, „Kdo klade otázky a kdo na ně odpovídá?“. A těch, kteří se v sobě vyznají, kdo z nich chápou opozici mezi Materiální a Duchovní podstatou, mezi Vůlí vycházející z duchovního světa a Vůlí vycházející z Materiálního rozumu, je jen pár. Samozřejmě, Materiální rozum je silný, ale nelze to srovnávat se základní silou ze světa Boha. Pokud se taková síla jasně projevuje, pak Materiální rozum nemá šanci postavit se jí přímo, ale je schopen odvádět jejího Průvodce (člověka stojícího na duchovní cestě) svými „zbytečnostmi“, aby ho svedla ze správného směru, aby ho chytila na nějaké další iluze a tak dále. Počátky projevování vůle jako tvoření se u člověka projevují pouze tehdy, když se během svého duchovního vývoje dostává z moci Materiálního rozumu, tedy z šesté dimenze, a dostává se do sedmé. A i to v dnešním lidském chápání stejně nebude projevem vůle jako takové, ale bude to jednoduše nová kvalita a rozšíření možností Průvodce boží Vůle.
Anastasia: Ano, takové záměny vycházející z Materiálního rozumu provázejí člověka jako bytost žijící v materiálním světě na každém kroku. Pokud na sobě člověk nepracuje, tak zkrátka svůj život vydává naprázdno na materiální přání, na dočasné a smrtelné.
Rigden: Na jedné straně si obyčejný člověk přeje ovlivňovat události svého života, touží po změně osudu k lepšímu. Ale toto všechno jsou potřeby duchovní stránky, které jeho mozek úspěšně převrací na stranu Materiální podstaty. V důsledku takového převráceného chápání už člověk místo duchovní svobody touží po „svobodě“ v rámci hmoty: po bohatství, slávě, uspokojení svého egoizmu, plném poháru svého dočasného bytí. Pokud se člověk dlouhou dobu soustředí na svá materiální přání, z roku na rok věnuje mnoho úsilí jejich naplnění, tak dříve nebo později dojde k řetězci událostí, které povedou ke kýženému výsledku, dokonce i když budou tou dobou pro člověka už nepotřebné. Jinými slovy Osobnost může působit určitým vlivem v trojrozměrné dimenzi, dosáhnout vytouženého, ale tento proces je doprovázen ohromnou ztrátou sil, energií a trvá dlouho. Otázka tu ale spočívá v něčem jiném. Má cenu vynakládat svůj život a své kolosální možnosti na dosažení dočasných materiálních přání těla?
Anastasia: Někteří čtenáři se ptají: „A v čem je smysl mého života? Proč jsem tady? Cožpak opravdu jen proto, abych zasadil strom, postavil dům a vychoval děti?“ A sami si ve svých úvahách odpovídají, že pokud by to byly základní cíle existence člověka na zemi, tak by, za prvé, nebylo nutné, aby konstrukce hmoty byla tak složitá, včetně velice výkonného mozku, který zahrnuje různé úrovně stavu vědomí. Za druhé je logické předpokládat, že všichni, kdo už mají dům a vlastní zahradu, by byli šťastní a spokojení se svým životem. Vždyť ale hlavně tito lidé kladou takové věčné otázky a nenacházejí uspokojení v realizaci přání svého mládí.
Rigden: Smysl lidského života vůbec není v rozmnožování a komfortu, to jsou pouze přirozené instinkty každého zvířete, které je geneticky naprogramováno postavit si noru, hnízdo a tak dále proto, aby vychovali potomstvo. Člověk je víc než zvíře, jeho smyslem je stát se duchovní nesmrtelnou bytostí. Ale člověk v honbě za svými materiálními tužbami nenávratně vydává dva cenné faktory – čas a životní energii. Rád bych upozornil, že jsou vydávány nenávratně (!) a samozřejmě jsou tím ztráceny určité možnosti. Člověk na základě své volby samozřejmě může volně spotřebovávat životní sílu, kterou má, na programy Materiální podstaty v tomto iluzorním trojrozměrném prostoru. Ovšem ve výsledku si nechá utéct to hlavní, kvůli čemu a proč přišel na tento svět. Vždyť člověku je dáno tolik sil a tolik času, kolik nezbytně potřebuje proto, aby osvobodil svoji Duši, a dokonce i o něco víc, aby měl dostatečnou rezervu na možné chyby v procesu, kdy jeho Osobnost získává vlastní zkušenosti. Obrazně řečeno čas a životní energie je jako benzín pro auto (tělo), který stačí právě na ujetí vzdálenosti z bodu A do bodu B s malými odchylkami a s ohledem na složitost cesty. Ale pokud se nevydáš tímto směrem, ale pojedeš na opačnou stranu (zasvětíš život svým materiálním rozmarům), například aby sis nechal udělat tuning svého vozu (uspokojil egoizmus) u odborníka – Materiální podstaty, tak ve výsledku čas a energie, které jsi odvedl, dojdou. Nakonec se budeš ty, takový „krasavec“, povalovat na vrakovišti (sub-osobností), a stejně jako ostatní okolo budeš rezavět a hnít. Ale mohls účelně využít tento čas a tuto energii k tomu, aby ses dostal do bodu B, kde by také došlo ke tvé konečné přeměně v něco zcela jiného - v Duchovní Bytost.
Zdroj: Kniha AllatRa
Komentáře nebyl nalezen